Mnohá místa v Česku skýtají velmi smutný pohled na beznadějně vyhlížející a dlouho neudržované a polorozpadlé kostely. Bohužel se rozhodně nejedná o žádné ojedinělé případy.

Má-li římskokatolická církev přežít 21. století, musí změnit své myšlení. A to nejen v pohledu na svůj majetek, ale i ve způsobu nakládání se sakrálními stavbami. Po více jak 80 letech jejich zavírání je nutné hovořit o jejich otevření. Jedině tak získá církev v mnohých místech v České republice peníze na obnovu a sakrální stavby se opět stanou centrem kulturního života v městech a obcích.

S největšími problémy se stavem sakrálních staveb se potýkají oblasti bývalých Sudet a severní Čechy. Obzvláště devastující účinky mělo pro české církevní stavby jejich zanedbávání v období komunistické totality. Důsledkem toho mezi lety 1948-1989 podle údajů dostupných na stránce znicenekostely.cz úplně zaniklo více než 200 kostelů a stovky dalších zůstaly v naprosto zdevastovaném stavu. Mnoho dalších církevních staveb nebylo od té doby vůbec udržováno, chátrají a potřebují naléhavě opravit. Pokud se tak nestane, bude číslo na seznamu zaniklých kostelů i nadále růst.

Na zmíněné stránce znicenekostely.cz, která je věnovaná poškozeným sakrálním stavbám, se můžeme dozvědět mj. i to, že v celém Česku existuje v současné době 380 polozbořených či poškozených kostelů a klášterů. Do toho se navíc nepočítají už dávno zbořené církevní stavby, z nichž se nám do dnešních dnů dochovala jen torza.

Ve všech případech se jedná o obrovskou škodu pro celé okolí. Kostely totiž většinou bývají několik set let stará architektonická díla obrovského významu. Vedle využití pro duchovní účely jsou i neodmyslitelnou součástí naší krajiny a jejich opravy a opětovné zpřístupnění by prakticky všude mohly výrazně zatraktivnit danou lokalitu pro bezpočet kulturních akcí a turistický ruch.

Příkladem toho, jak klíčovou roli může kostel mít pro rozvoj obce, může být třeba kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově, který nejen díky unikátní skleněné střeše patří mezi nejznámější kostely v republice. Neratov přitom byla maličká vesnička v Orlických horách, která po odsunu sudetských Němců postupně téměř zanikla a kostelu hrozila demolice. Dnes místo navštěvují tisíce poutníků ročně...

Problém lze řešit, ale potřebujeme změnu myšlení

Neutěšenou situaci jednoduše řešit jde a je nesmysl tvrdit opak. Na mnoha místech už se podařilo kostely obnovit, tak proč by to nešlo jinde? Vedle příspěvků od státu a dobrovolných dárců je možné využít i peníze z fondů EU, zvláště z tzv. Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), v rámci něhož je možné obdržet i příspěvek v oblasti kultury. Příspěvky na kulturu z IROP jsou určené na zefektivnění prezentace a rozvoj kulturního dědictví a turistického ruchu.

Obrovskou radost mám tak třeba i z toho, že se v poslední době daří realizovat opravy deseti unikátních kostelů na Broumovsku postavených na konci 17. a v první polovině 18. století. Loni se od EU, Královéhradeckého kraje a dalších dárců podařilo získat 42 milionů korun na opravu tří těchto kostelů. A protože se jedná o opravdu jedinečná díla známých barokních mistrů Dientzenhoferových, zasazuji se i už delší dobu o to, aby se tyto kostely jednou dostaly na seznam UNESCO.

Opravy a fakt, že se zde pořádají různé koncerty, už přivedly loni do těchto kostelů tisíce lidí nejen z České republiky. To může pomoci tomu, aby se oblast Broumovska i s kostely na prestižní seznam skutečně dostala. Vše pak vytvoří jakousi spirálu pozitivního vývoje – bude jezdit ještě více lidí, kteří zde více utratí. Vzniknou nová pracovní místa a v důsledku se zvedne nejen celková kvalita života v oblasti, ale bude i na další opravy nejen kostelů.

Kostelům je třeba vrátit život

Mezi mnohými kostely, které zoufale čekají na opravu, bych rád zmínil např. kostely ve Vrchní Orlici, Olešnici či kostel v Sedloňovicích, tedy stavby v bývalých sudetských vesnicích v Orlických horách v „mém“ Královéhradeckém kraji. Třeba kostel v Sedloňově je v tak bídném stavu, že mše se zde musí konat v tělocvičně Zatím se zde marně čeká na nějaký „neratovský zázrak“. I ten ale může ještě přijít.

Nicméně samotná oprava problém kostelů nevyřeší. Aby se nestaly pouze skanzeny, je třeba je otevřít po 365 dní v roce veřejnosti a přivést do nich duchovní i kulturní rozměr. Pokud najdeme systém, jak lidé budou moci vstoupit do kostelů, abychom zabránili případnému nedovolenému vstupu zlodějů a vandalů, máme vyhráno. Na Broumovsku už jsme na tom začali pracovat.

Věřím, že se najde i dostatek mecenášů na to, aby se unikátní sakrální stavby zachránily. Jen nesmí zůstat prázdné a bez využití. Na zatuchající skanzeny a nicneříkající muzea nikoho nenalákáme. A to by si měli všichni milovníci sakrálních staveb uvědomit.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Komentář vyšel ve zkrácené podobě v Katolickém týdeníku.

Autor je europoslanec za KDU-ČSL