"On: neboj se bít tě nebudu jenom tě vomr…
Otoč se
Tak
(vrazí do ní úd)
Tak a teď povídej
(zkroutí jí ruce za záda)

Ona (hlavu vraženou v polštářích huhlá)
Jojojojo

On: žádný jojojo koukej říkat nenene

Ona: nenenene

On: a tohle je výslech na gestapu
Kam jedeš
(prudce přirazí)

Ona: na ještěd pane

On: s kým ty svině
(minutu prudce přiráží)
mluv mluv mluv

Ona: ach ste strašně velkej pane au

On: co je to za akci

Ona: to vám nemůžu říct

On: (několikrát prudce přirazí)
Mluv ty svině nebo pude do řiti

Ona: ach achich au ano ano

On: tak co líbí se ti to co je to Bílá tygřice

Ona: jooooooo
(minutu prudce přiráží)

On: a co je to Zelený drak

Ona: prosím pane vomr…. mě pořádně

On: tak tady máš anál ty děvko

Ona: huhuhuuuuu uf jooooooo

On: joo joo jo a přirážej ty mrcho

Ona: ano pane takhle uf to dělám dobře uf

On: hodná holka jeď jeď jeď tááák

Ona: mohl byste se mi vystříkat do ksichtu pane

On: voblížeš mi pěkně koule

Ona: jooo jooo uf uf
Vy ste tak velkej já už budu

On: tak a lízej

(Oba nepředstíraný orgasmus.
On velký výron semene do její tváře. Odpočívají.)"

To, co jste právě dočetli, není ukázka z literárního dílka, jaká se prodávají v pornoshopech. Je to část divadelní hry v médiích adorovaného režiséra Jiřího Pokorného Smaragdový drak. Hra vyšla (samozřejmě i s celými slovy, která jsme tu vytečkovali) ve sborníku Standa má problém … a další malé hry pro velké SADisty. Abyste dobře rozuměli, onen SAD ve slově SADista nemá naznačovat sado-maso, i když to tak podle četby může vypadat. Je to zkratka odborného teatrologického časopisu Svět A Divadlo, který vydává stejnojmenné občanské sdružení, redakce sídlí ve stejné budově jako Divadelní ústav, tedy v Celetné ulici. Časopis sám, jakož i tuto jeho přílohu v podobě sborníku her Standa má problém, financují sdružené prostředky, mezi nimiž je jako první mezi donátory uvedeno Ministerstvo kultury ČR, a dále mj. Nadace český literární fond a také Státní fond kultury.
Je známo, že předchozí ministr kultury Pavel Dostál byl divadelník, sice jen amatérský, ale zato nadšený. Vše, co souviselo s divadlem, mělo v jeho úřadě dveře dokořán. Tak nepochybně došlo též k tomu, že z ministerských peněz (a také peněz Státního fondu kultury, který byl další převodní finanční pákou kulturní politiky ČSSD za Pavla Dostála) jsou hrazeny tvůrčí počiny podobné tomu, který je obsáhle citován v úvodu.
Ptal jsem se na ministerstvu, co tomu říkají, že jejich úřad financuje onen krásný a věru dramatický kus. A zda je toto součástí kulturní politiky sociální demokracie. Dověděl jsem se, že o tom, že taková hra za peníze ministerstva vyšla, nikdo z důležitých funkcionářů není obeznámen, natož aby toto někdo považoval za program, jímž se má naše kulturní politika, z veřejných prostředků podporovaná, v budoucnu ubírat. Což mě trochu uklidnilo. Představa, že z mých daní jsou placeny výrony literárního (či jakéhokoli takového) semene, mi nedělala dobře.
Můj relativní klid mi vydržel ale jen velmi krátce. Jen do okamžiku, než jsem si v Lidových novinách přečetl pochvalnou recenzi sborníku Standa má problém od Jany Machalické. Autorka tam, kromě jiného, též referuje o Pokorného hře, z níž je onen úvodní citát. Machalická hru řadí ke "cool" dramatice a charakterizuje ji slovy: "Kdo to unese, užije si." Machalická sice nepíše, zda ona sama "to unesla" a tedy "si užila", ale to není důležité. Podstatné je, že z obyčejné pornografie dělá odborné pracoviště za peníze daňových poplatníků a za potlesku žurnalistů Umění. A to - aspoň já osobně - unesu jen stěží. Natož abych si to užil.
Mimochodem, i tento příklad může být pěkným příspěvkem k právě probíhající diskusi o tom, co je a co dělá Divadelní ústav, na jehož podporu v minulých dnech naši divadelní umělci v čele s velkým dramatikem Václavem Havlem dokonce sepsali petici.