aneb Jak jsem se nestala investigativní novinářkou
V úterý odpoledne před novinářskou projekcí Moneyballu (který je zajímavý, ale o tom jindy) mi kolega Tomáš Bartošek z Filmového přehledu řekl, že Národní filmový archiv (pod nějž Přehled spadá) se ocitl ze den na den bez ředitele - respektive že byl dosavadní ředitel Vladimír Opěla nečekaně odvolán a že na jeho místo byl dočasně jmenován první náměstek ministra kultury František Mikeš. To mne dost zarazilo, protože Vladimír Opěla měl odejít ze své funkce až na konci roku. Na jeho místo bylo už předtím vypsáno výběrové řízení, ze kterého by mělo nový ředitel vzejít už v příštích týdnech a nastoupit už začátkem příštího roku. Tak mi začalo vrtat hlavou, proč ten nečekaný spěch.
Vladimír Opěla má jako odborník vynikající renomé v mezinárodních kruzích (jak o tom právě teď v reakci na celou situaci připravuje materiál časopis NFA Iluminace.) Smyslem jeho života bylo vždycky úporně chránit archivní sbírky a obecněji archiv samotný před všednodenním vytěžováním všeho druhu. Určitě nejsem sama, kdo měl vztek, že se mu často nepovedlo vymámit z archivu nějakou cennější filmovou kopii, protože ji - jak jsem si vždycky představovala - pan Opěla střeží, schovanou pod vlastní postelí. (A to, že mi dorazila na projekci pro studenty filmové vědy jen černobílá kopie Kmotra, nikdy nezapomenu.) Totéž Opěla dělal už dávno před svým jmenováním do ředitelské funkce v roce 1992 - jako šéf technického oddělení NFA (jak jsem ho zažila v druhé polovině 80. let, kdy jsem se ve filmotéce dva roky marně pokoušela stát se filmovou historičkou). Nepochybovala jsem nikdy o tom, že totéž bude Opěla se svými věrnými dělat za jakéhokoli režimu. A je jasné, že to může na někoho působit jako škodlivá taktika zapšklého, starého dinosaura bránícího přirozenému zpřístupňování archivních skvostů nejširší veřejnosti a proměně archivu v lukrativní, otevřenou instituci ve stylu "kultura by se do budoucna měla podílet nejenom na výdajích, ale i na příjmech státního rozpočtu" (což je Mikešův výrok z jiné souvislosti).
Během úterního večera jsem si o nečekané výměně ředitele NFA udělala trochu jasnější představu, kterou mi v sobotu navečer potvrdil hodnověrný zdroj, který si nepřeje být jmenován. Příčinou Opělova vyhazovu je opravdu skutečnost, že odmítl dát souhlas se zúženým výběrovým řízením na stavební firmy, které měly získat lukrativní zakázku na výstavbu nového depozitáře NFA na Hradišťku (v částce kolem 150 miliónů korun). Tohle už totiž bylo - podotýkám já - něco jiného než digitalizace Markety Lazarové, kterou archiv na přání ministerstva musel letos sfouknout za pouhé dva měsíce (místo - nejen mého - vysněného pečlivého, kompletního restaurování). Stavět se na Hradišťku může začít okamžitě a Opěla trvající na řádném, a tedy delším průběhu výběrového řízení zdržoval a musel svou židli opustit hned. Jeho okamžité zproštění funkce se skrylo za mlhavé prohlášení o manažerském pochybení v otázce čerpání finančních zdrojů (s dovětkem ne ve vlastní prospěch). O tom, že tu jde o rychlost, svědčí už Mikešův komentář pro Lidové noviny (které kauzu okomentovaly v pátek odpoledne): před NFA jsou prý investiční úkoly, které "nemohou být zdržovány a je nutné zajistit jejich kontinuální průběh".
Výměna ředitele proběhla v absolutní tichosti - nevyšla žádná tisková zpráva, médii neproběhla jediná informace, změnu ředitele jste mohli zaregistrovat jen na stránkách NFA. (Prý to bylo na Opělovo přání.) Protože mi bylo jasné, že sice nejsem a nechci být investigativní novinář Bob Woodward, ale zase nemohu mlčet, vypustila jsem ve středu ráno na facebook status začínající "Kolegové, přátelé z médií, hlídací psi demokracie"a zkazila pak večer kamarádům Hanebným panchartům středeční schůzku u vína. Takže se to teď trochu rozjelo, a možná z toho bude i nějaká ekonomicko-politická "kauza", kterou by mohla příští týden přežvykovat média: Jiří Peňás napsal do Lidovek tohle a moje kontakty na aktualne.cz myslím přispěly k tomu, že se vyjádřil Vítek Janeček (tady). Zrovna volali z Hospodářských novin... a pořád se mi někdo ozývá na facebooku, blahodárném a pekelném to vynálezu...
Takže teď budu sledovat spolu s nažhavenou veřejností, jestli bude na Hradišťku stavět nějaký kamarád kohosi z ministerstva. A jestli z konkursu na místo ředitele NFA vzejde nějakej novej, mladej sekáč, co zruší Filmový přehled, knihovnu a badatelské oddělení a začne vytěžovat archivní sbírky do dna, rychle a zběsile. I otázku, nakolik je ministr kultury Besser pouhou loutkou v rukou tajemného úředníka jménem Miloš Philipp Štrajt, který působí na odboru vnitřní správy a investic MK, přenechávám investigativnějším novinářským kolegům. Rezignuji tak na možnost přiblížit se svému zářnému vzoru - postavě slídivého bloggera v podání Juda Lawa v Soderberghově Nákaze, na jehož internetovou stránku přicházely denně dva miliony jedinečných návštěvníků.
Další autorčiny poznámky k filmovému a politickému dění najdete na jejím blogu AlenaProkopova.blogspot.com