Nevím, kolik z vás čtenářů je schopno si teto článek přečíst v angličtině. Je ale výjimečný a svým obsahem jistě zajímavý pro českého čtenáře. Ani pokud byste to nezvládli, stálo by za to aspoň si prohlédnout v něm uvedené obrázky. Kdepak jsou ty časy, kdy hladový básník Rudolf a souchotinářská Mimi mohli v La Bohémě vážit dohromady čtvrt tuny a u obecenstva jim to procházelo?! Teď tu vidíme fotografie operních zpěvaček nebývalé krásy. To jsem ale zabrousil někam, kam jsem původně nechtěl. Mám v úmyslu psát o Janáčkovi.

Nestává se často, aby se hned tři z nejvýznamnějších operních domů v Británii - Royal Opera v Covent Garden, Opera North a Scottish Opera - v rozmezí několika týdnů pustily do produkcí opery Leoše Janáčka Káťa Kabanová. S českými operami a především s Janáčkem se v poslední době na internetu, kde jedině mívám šanci je zhlédnout, doslova protrhl pytel. Janáčkova Jenůfa, název, pod nímž bývá v zahraničí Její pastorkyňa známá, se dává po Evropě i v Americe celkem často. Takže na internetu najdete hned několik různých inscenací. Káťu Kabanovou ale až doposud příliš často vidět nebylo. Jenže, kromě tří už zmíněných inscenací jsem jen krátce před Vánoci viděl tutéž operu v přímém internetovém přenosu z Teatro di San Carlo v Neapoli! Zpívanou česky. Tím se ale výčet českých oper na internetu zdaleka nekončí – Příběhy lišky Bystroušky od téhož skladatele se dávaly v Opera Vision přímo z brněnského Národního divadla nedávno v listopadu, a o měsíc dříve jsem tam, uvedené u příležitosti českého státního svátku, shlédl slavnostní představení Libuše Bedřicha Smetany z pražského Národního divadla. Přímý přenos se tu u nás začínal ve 4 hodiny ráno a byl jsem u toho! To zmiňuji proto, abyste viděli, jaký jsem to nadšenec! Či snad nespavec? A aby byl seznam celý, není tomu tak dávno, kdy se mi, také z pražského Národního divadla, podařilo zhlédnout operu Juliette od Bohuslava Martinů! To vše zde v Austrálii a vždy s krásným obrazem! A v českém jazyce, s anglickými titulky. Internet je k nezaplacení.

V již zmíněném anglickém článku se píše o oněch třech britských inscenacích konajících se v únoru a březnu.

Dvě z nich, Královská opera a Skotská opera, uvádějí své inscenace v originální češtině. Na to si angličtí pěvci v minulosti většinou netroufali – časy se ale mění. Pěvci mezinárodní úrovně si nejen musí hledět své váhy, ale potřebují mít aspoň slušné znalosti několika jazyků včetně češtiny, aby věděli, co zpívají a jak co mají vyslovit. Představitelka Káti Amanda Majeski přiznává, že to pro ni nebylo lehké, i když už předtím zpívala v češtině Rusalku. Janáčkovy vokály jsou totiž těžší než ty Dvořákovy; jsou založeny hlavně na rytmu českého jazyka. To znamená, že zpěváci, kteří se češtinu musí učit zpívat, to nemají lehké. Čeština často obsahuje celé shluky souhlásek a to pro anglické i jiné zpěváky představuje mocnou výzvu. Přesto Majeski říká, že i když s českou gramatikou má největší potíž ze všech jazyků, jimiž zpívá, je to pro ni mnohem příjemnější zpívat česky, než kdyby měla zpívat anglicky. Podle ní se prostě některé jazyky a někteří skladatelé k hlasu hodí a dokáží složit věci, které by jinak tak dobře nevyzněly. Janáček k nim bezpochyby patří.

Na rozdíl od Laury Wilde a Amandy Majeski bude Stephanie Corley roli zpívat anglicky; přesto ale využila služeb českého mluvčího. Janáček podle ní je rytmický skladatel a anglický překlad se vždy podle toho neřídí. Tam, kde prý ona má problémy, zkusí si tu část zazpívat česky a angličtina se potom přizpůsobí.

Stephanie Corley o Kátě Kabanové říká, že je to překrásná, snová postava. Vše, co prožívá, může obecenstvu být důvěrně známé – ať už z dob dospívání, rozbitých vztahů, jimiž prošli, zamilování se do nevhodného člověka, až po milostné pletky. Janáček, který libreto založil na hře Bouře od Alexandra Ostrovského (i tu jsem viděl, když mi bylo pouhých čtrnáct, v Kolínském divadle a jistě na mne také udělala silný dojem, když si to po tolika letech pamatuji), musel po emocionální stránce sám procházet těžkým obdobím. Inspirací k této opeře zřejmě byla skladatelova neopětovaná láska ke Kamile Stösslové, která byla téměř o čtyřicet let mladší než on. Z tohoto dosti jednostranného vztahu čerpal ale skladatel inspiraci v posledních asi deseti letech svého života. Napsal své lásce údajně asi 700 dopisů, v posledním roce života (zemřel 12. srpna 1928 jako 74letý) jí psal téměř denně. A složil některé ze svých vrcholných prací. Nebyl jediný z věhlasných pánů, které na stará kolena okouzlily mladé dámy. Básník Johann Wolfgang von Goethe jasně Janáčka předstihl, když se ve svých 72 letech beznadějně zamiloval do jisté Ulrike von Levetzow, které bylo pouhých sedmnáct! A zůstalo mu to také aspoň po deset let. Z toužení letitých rádoby-milenců, kteří se radosti nedočkali, vznikla ale díla, z nichž se my můžeme dnes radovat.

Autorovy stránky:
http://www.vkoreis.com/
http://www.vojen.com/