Ta jména některých našich varietních umělců mě fascinovala už od dětství. Bylo jen otázkou času, kdy jsem se – už jako mladý novinář – vydal po stopách jejich nositelů. A představte si, že jsem mnohé z nich skutečně vypátral, navštívil a mohl být tak často posledním posluchačem a zapisovatelem příhod z jejich pestrého uměleckého života.

Vypátral jsem kabaretiéra Willyho Kuka, tanečníka Joe Jarského, zpěvačku Anny Fey, tanečnici Elen Tanasco (manželku klarinetisty a dirigenta Karla Krautgartnera). Po osudech dalších umělců pátrám celá léta dál. Dodnes jsem hledám dceru kapelnice Karen Ostré, vyptávám se po osudech u nás kdysi působící zpěvačky belgického původu Anny van Gild, po manželské dvojici - hudebníku Herbertovi a tanečnici Jacquelině Wardových. A fascinují mě jména dalších našich tanečnic - Manon Chafour či Elen Lombardové.

S oblibou v článcích tohoto druhu prosím čtenáře, pokud by snad znali nějaký zajímavý, byť sebemenší detail ze života některého z těchto umělců, aby mě s ním seznámili. Přispějí tak k tomu, že budu moci nakonec o takovém zapomenutém umělci napsat medajlonek, který se stane třeba inspirací pro jiné, další „pátrače“, anebo je využit při přípravě hesel nějaké encyklopedie, prostě – neztratí se.

Dnes se chci s vámi rozdělit o svůj prozatímní výsledek pátrání po Louisi Zámečníkovi. Houslový virtuóz, skladatel a kapelník Louis D. Zámečník byl prvním ze zapomenutých osobností českého zábavního umění, na niž jsem se kdysi ptal posluchačů rozhlasového pořadu Padesátník. Tehdy jsem o něm věděl pouze to, že vystupoval kdysi v pražském podniku Grado, odkud přešel v roce 1929 do baru U Myslíků. V roce 1937 se také poprvé a naposled objevil i na filmovém plátně. Bylo to ve filmu Žena na rozcestí, se Zitou Kabátovou a Eduardem Kohoutem v hlavních rolích.

Díky Gabrielu Gösslovi, historikovi a odborníkovi přes staré gramofonové desky, se mi ještě podařilo zjistit, že převážně na deskách značky Ultraphon vyšlo se Zámečníkem přibližně deset nahrávek. Autorsky se podílel na písních pro Oldřicha Kováře (Až přijdeš zase) a Járu Pospíšila (Vzpomínka na Kupari), oba zpěváky a Petara Markoviče též doprovázel se svým orchestrem (Adio mare, Nejkrásnější hvězdy hoří nad Splitem aDaleko je moj Split). Jednu skladbu mu na desky nahrál orchestr Dolfi Daubera (Havajská píseň lásky) a sám pak za doprovodu klavíru natočil gramofonovou desku se slavnými skladbami Ave Maria a Kanárek.

Posluchačům jsem se tehdy také ještě svěřil s jednou osobní vzpomínkou z dětství: Jméno Louis Zámečník jsem jako kluk četl na ceduli za oknem jedné malé vinárny v Nuslích, kde jsme tehdy, v polovině padesátých let, bydleli.

Na můj dotaz, kdo něco ví o Louisi Zámečníkovi, mi odpověděl e-mailem pan Vladislav Šembera: „Pane Suchý, chtěl bych vám sdělit, že hudebník Louis Zámečník vystupoval v kavárně Mánes. Bylo to v letech 1948 až 1952 – nevím, jestli celé toto období, ale určitě jednu nebo dvě sezóny. Já jsem tam chodil jako student na taneční odpoledne nebo večery. Jeho opravdu parádní číslo byla skladba Kanárek, kterou jsme si mnohokráte vynutili opakovat. Kam potom odešel, opravdu nevím. Doufám, že i tato malá zmínka vám pomůže při dalším pátrání…“

Druhou vzpomínku z padesátých let mi později napsal také pan Vladimír Zedník z Prahy a po něm pak ještě další Pražák, pan Ing. Rudolf Amort, z jehož dopisu cituji podstatnou, smutnou pasáž: „…navazuji na Vaši nedávnou zmínku o houslistovi L. Zámečníkovi a doplňuji o další údaje: L. Zámečník zahynul tragicky, když ho pes na vodítku vtáhl při přecházení pod auto (podobně zemřela herečka Andula Sedláčková). Bydlel v Podskalí v přízemí rohového domu v Plavecké ulici č. 7. Informace mám od bývalého kolegy, který v tomto domě bydlel…“

Poslední, co se mi podařilo dohledat, byla pak data Zámečníkova narození a úmrtí, 1897-1977. A občas dodnes pošlu rozhlasovým posluchačům Zámečníkovo nejslavnější hudební číslo, které má skutečně dodnes obdivný ohlas: Poljakinovu skladbu Kanárek. Znáte? Nádherná skladba v mistrovském podání Louise Zámečníka!