... kdyby vznikaly dneska
Vánoční pohádková smršť, kdy jsou přincezny vyrvávány ze spárů čarodějnic, draků a nemilovaných princů, mě přiměla k zamyšlení, jak by to vypadalo, kdyby tyto texty vznikaly dnes. Dá se říct, že pohádky obecně odrážely společenské stereotypy a do určité míry měly i vychovávat. Podíváme-li se na ně optikou minulých století, dávají smysl. Princezny (ženy) jsou často pasívní - čekají, až je někdo zachrání, výjimečně řeší problém útěkem, ale to není moc časté. Nadpřirozené bytosti zpravidla škodí, ale mají nějakou Achillovu patu, na kterou nakonec dojedou. Hlavní hrdina (princ, Honza) je silný jedinec jdoucí proti proudu a i přes různá varování a překážky nakonec dosáhne svého cíle, většinou srdce nějaké dívky, zpravidla s cílovým benefitem v podobě půlky království.
Častým motivem je i počastování starce či stařenky částí (skrovných) zásob sbalených na cestu, za což následuje odměna, protože obdarovaný sdělí hlavnímu hrdinovi nějaký fígl nebo mu daruje magický předmět usnadňující další kroky. Sebehorší panovník je nezpochybnitelný (z Boží milosti král) a maximálně odejde na odpočinek, není svrháván žádnou revolucí. V pohádkách se vyskytují i "přátelé", kteří hrdinovi vrazí kudlu do zad, jakmile mají pocit, že z toho budou mít prospěch, i když mu předtím slibovali věrnost nebo pomoc. Dokonce i peklo a jeho osazenstvo hraje podle pravidel (dodržuje zákony) a dá se s ním tedy do určité míry jednat...
Lze tedy říct, že poselství pohádek je jednoduché: I špatný král (vláda) je král, starej se o své věci. Chraň slabé a pomáhej jim, hlavně ženám a starým lidem, jdi si svou cestou, spoléhej na sebe, drž dané slovo a dojdeš štěstí. Zlo má vždy slabinu, na kterou dojede, nesmíš se ho bát, neuhýbej mu, bojuj s ním a poraž ho...
Dokud se toto poselství ve společnosti udržovalo, společnost fungovala. Šikovní a ambiciózní lidé si šli za svým, často úspěšně. Bylo normální prokazovat starším lidem úctu, ženy jakožto "slabší" byly vnímány jako někdo, o koho se má muž starat. I když to určitě nefungovalo stoprocentně, pokud se někdo od těchto pravidel odchyloval, byl vnímán jako prevít, který se nestará o rodiče, bije ženu, nedrží slovo atd.
Během posledních zhruba padesáti let se Evropa (či její podstatná část) od těchto pravidel odklonila. Převládá multikulturalismus, často zhoubný, ale přesto protežovaný vládním mainstreamem. Osobní odpovědnost je od občanů vyžadována stále méně (pokud jde o jejich vlastní životy), o všechno pečuje stát a pokud se někdo odlišuje od "oficiálně povolených" odlišností, je minimálně podezřelý (neonacisté, kuřáci, automobilisté).
Jak by tedy vypadaly pohádky, kdyby vznikaly dneska, a jaké by z nich plynulo ponaučení (a podle pohádek vydávaných už třeba v Německu plyne)?
Hlavní hrdina či hrdinka a polovina všech postav by musela být černé pleti, muslimského vyznání, ideálně obojí dohromady.
Příběhy by se odehrávaly v republice nebo v nějakém soustátí, kde by byly permanentně volby, a většina poddaných, tedy občanů, by pracovala ve státní správě. Hlavní hrdina (častěji hrdinka) pochází ze sociálně vyloučené lokality, ale díky neziskovým organizacím se vypracoval/a a nyní je spokojeným zaměstnancem téže.
Draci by buďto byli přísně chráněni, takže ten, kdo by je zabíjel, by nakonec zaplatil pokutu, nebo by to byli vegani. Pokud by snad někoho ve slabší chvilce sežrali, omluvilo by se to tím, že jsou v říji a správci CHKO by přišli o prémie.
V rámci genderového vyvážení by byli nadpřirozenými bytostmi unášeni manažeři, ajťáci nebo úředníci. Zachraňovaly by je svalnaté a emancipované řidičky autobusů, manažerky a jeřábnice. Problém s dotěrným tvorem by řešily poukázáním na nelegitimnost jeho počínání udáním na policii, která by potvoře nasadila v přímém televizním přenosu klepeta. Pokud by byl unesený muž navíc holohlavý a nosil by bombera, zamiloval by se po osvobození do svého osvoboditele, homosexuálního příslušníka etnické menšiny, aby dobro zvítězilo nad zlem.
Magické předměty určené ke konání zázraků by se vydávaly pouze proti písemnému povolení od nějaké komise na výdejním místě, zatímco jejich atrapy by se daly koupit v akci v Tescu.
Čerti organizovaní v odborech by stávkovali za zkrácení pracovní doby a za právo na nezakouřené pracoviště, což by si nakonec na Luciferovi vymohli, a pohádky by byl konec.
Bludičky, hejkalové a podobná havěť by svá vystoupení museli přesunout mimo les, protože by rušili pářící se tetřevy. Na dodržování této vyhlášky by dohlížela Lesní policie. Čarodějnice by byly bez náhrady zrušeny, protože jsou genderově stereotypní, heterosexuální čarodějové by naopak páchali zlo tím, že by odmítali recyklovat, zadržené ženy a muže by krmili masem a na koštěti by překračovali maximální povolenou rychlost a minimální povolenou výšku.
V případě delší cesty by princové... pardon, řidička kamionu by cestovala na bicyklu, neboť je to ekologické a zdravé. Sedmimílové boty se nahrazují sedmimílovým velocipedem, protože je to víc sluníčkové.
Pokud by někde byla cedule "Vstup zakázán" nebo by v dalším postupu vadil člen ochranky, hlavní hrdinka by se poslušně otočila a zkusila se do objektu dostat přes vrátnici, protože tak je to správné.
Pohádkové babičky a dědečkové by byli k nahlédnutí ve speciálních ústavech sociální pohádkové péče, ale kdo by tam lezl...
Hlavním znakem zakletého města by pak byla neexistence cyklostezek, nepřítomnost homosexuálních nekuřáckých barů a plynulá automobilová individuální doprava. Většina pohádky by popisovala legislativní proces, který povede někdy v budoucnosti, po odvoláních všech zúčastněných stran, ke zdárnému cíli. Pokud by někdo bazíroval na splnění slibu, byl by za blbce, slovo se dává, ale nedodržuje se. Kdo mi nevěří, ať si zkusí něco domluvit s "přáteli" na Facebooku...
Cílovou odměnu by pochopitelně nedostala postava, která by oddřela většinu práce, ale v rámci přerozdělení jiná, která neuspěla, aby nebyla diskriminována.
Zakázané písně a jiné texty by stejně jako tenkrát v pohádkách zůstaly.
Poselství? Bez povolení nedáš ani ránu, spoléhej se především na ostatní, sám nic nedělej a do ničeho nezasahuj, od toho tu jsou státní složky, které kontrolují a trestají. Dodržuj všechny vyhlášky, nařízení a směrnice, nepřemýšlej o nich, jdi s proudem a hlavně jezdi na kole...
Boženo Němcová, Karle Jaromíre Erbene, Jane Werichu... Děkuji Vám.