KULTURA: I neduhy tělesné potřebují umění

Těsně před nastupující normalizací, na jaře 1969, se malíř a grafik Eduard Ovčáček (*5. března 1933) zúčastnil mezinárodní výstavy grafiky Europahaus ve Vídni. Vystavil zde také grafiku, která získala jednu z cen. Není divu, že ji po skončení akce odkoupila Albertina, vídeňská galerie umění, která byla založena již v roce 1768. Dnešní počet jejích sbírek, v nichž jsou zastoupeni například Leonardo da Vinci, Paul Cézanne, Henri Matisse a jiní „světoví mistři“, jde do milionů. Nu, a mezi nimi je i grafika Ovčáčkova. Což je nesporný úspěch.

Před asi sedmi lety se mi poštěstilo setkat se s tímto umělcem (na snímku), který má velmi silné vazby na náš kraj, a usednout k jednomu stolu v kavárně Apartmánového domu Lara Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Pan profesor se mimo rehabilitační program zajímal i o historii a okolí bývalých Lázní Skalka. Ale také o současnost, protože si se zájmem prohlédl nově otevřenou Galerii malířů Beskyd a Galerii LARA. Takže tím jsme vlastně začali náš rozhovor. Jak by také ne, když na průčelí jedné galerie jsme viděli z okna kavárny a poblíž druhé jsme vlastně seděli.

„Galerie včetně jejího uspořádání se mi velice libí. Její zřízení je velice záslužným činem, jakkoli to dnes třeba mnohým lidem ještě nedochází. Umění nás všechny kultivuje. A čím více máme dobrého umění, tím lépe žijeme. Nápravu neduhů tělesných vždy musí doprovázet příjemné pocity duševní. Musí být v souladu. A zde má nezastupitelnou úlohu umění,“ řekl mi tehdy pan profesor.

Jeho díla i přes všechny nejrůznější nepřízně osudu visí v řadě tuzemských galerií, ale také v galeriích slovenských, německých, polských, maďarských či belgických. Eduard Ovčáček studoval výtvarné umění v Bratislavě, současně s tím absolvoval roční stáž u profesora Kybala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Stál v čele výtvarníků orientovaných na abstraktní umění, zakládal „Klub konkrétistů“. Až posléze narazil. Jako signatář Charty byl v galeriích nevítaným hostem, pročež organizoval s dalšími „nezvanými“ kolegy neoficiální umělecké výstavy především na Ostravsku. Svému kraji (je rodákem z Třince) se mimo jiné odvděčil tím, že v roce 1991 spoluzaložil Fakultu umění na Ostravské univerzitě. V jejím rámci vedl Ateliér volné grafiky na katedře intermédií.

Ovčáček je i stoupenec lettrismu, který vznikal někdy ve čtyřicátých letech ve Francii.

Citát: Lettrismus je umělecký směr, který vznikl ve Francii v roce 1942 jako nový básnický směr bořící, podobně jako dadaismus, dosud zažitá pravidla. Ve 2. polovině 20. století se uplatnil zejména v literatuře a malířství. Jako základní výrazový prvek používá písmo. Pro lettristy se písmo stalo prostředkem výtvarného sdělení. Lettrismem byla ovlivněna umělecká hnutí, jako např. fluxus či konceptualismus.

Zeptal jsem se:

Jak jste se mohl o tomto uměleckém směru dozvědět, když po válce byly umělecké i jiné cesty mezi námi a Západem v podstatě uzavřeny?

„Je to jednoduché. Použili jsme stejné umělecké metody, aniž bychom museli od sebe opisovat. Pouze jsme to zpočátku jinak nazývali. K tomu muselo logicky dojít. Ovšem v té době bylo výtvarné umění více součástí běžného života než dnes. Já jsem třeba od útlého mládí skupovával knihy po antikvariátech. A to nikoli pouze knihy o výtvarném umění. Zajímalo mě všechno, a proto jsme mnohdy docházeli k podobným metodám v různých uměleckých směrech.

A zase musím podotknout, že je potřeba více takových Galerií MB, kterou jste zde otevřeli, i třebas tak drobných výstavních prostor, jako je zdejší Galerie Lara. Místní kulturní aktivity jsou obdivuhodné, jsem rád, že jsem vše viděl na vlastní oči.“

Bylo to velice zajímavé odpoledne. Počet podobných setkávání a diskusí v čeladenském Beskydském rehabilitačním centru v posledních letech roste, řekl bych, snad přímo řadou geometrickou. Nevíte náhodou, čím to je?