KULTURA: Haiťanka ze země javorového listu
Guvernérku, zastupující v Kanadě britskou královnu Alžbětu II., přivítala ředitelka muzea Jana Horváthová. S Jeanovou a jejím manželem, režisérem Jean-Danielem Lafondem, se pozdravil i zakladatel muzea a předseda Společenství Romů na Moravě Karel Holomek (viz foto), hudební kulisu obstarala kapela Jána Gašpara Hriska. Představitelka Kanady si pak prohlédla prostory a expozice muzea. Ředitelce MRK při tom pokládala různé otázky ohledně romské kultury. „Jaký mají v Kanadě hip hop? A jak se v Kanadě kraluje?“ zajímali se přitom malí Romové, nahlížející zvenku do oken muzea až do konce akce.
Pozornost se soustředila především na „diskusi o romském umění“ s romskými umělci. Na úvod zazpívala 14letá Monika Bagárová. Vysloužila si tak potlesk publika i pozornost člena kanadské delegace Jordana Crouchera, mladého černošského hudebníka s dredy, který pak spěchal pořídit společné foto.
Samotné setkání romských umělců s Jeanovou se změnilo na politickou kritiku. „Chtěl bych vás přivítat za všechny Romy. Je to pro nás velká pocta, v ČR se ještě nestalo, aby nás jeden jediný vládní činitel navštívil tváří v tvář. Romové v ČR jsou teď vystrašení,“ zahájil debatu Rudolf Bagár, hráč na violu. Eugen Horváth, primáš cimbálové kapely, sdělil, že nemá velký prostor, aby mohl tradiční romskou muziku rozdávat.
„To, co zde vidíte, je romská elita. Celkový obraz většiny Romů je však tristní,“ upozornil guvernérku Karel Holomek. Jak uvedl, česká majorita osočuje Romy, že jsou zodpovědní za možné znovuzavedení víz do Kanady. „Hlavní důvod, proč Romové utíkají, je nedostatek perspektiv: 70 procent romské populace má problémy, ví, co je to být na absolutním dnu. Vláda nedokázala přimět svoje samosprávy, výsledkem jsou ghetta. Neonacisté jsou považovaní většinovou společností za záchranu,“ rozohnil se šéf SRNM.
Sochař Jozef Brand, vychovaný v dětském domově, řekl guvernérce, že ještě neměl nikdy čest někoho takového poznat a požádal ji, aby romské děti dostávaly větší podporu, a své vystoupení uzavřel pláčem. Podle jazzového muzikanta Josefa Feča v Česku „mají neonacisté větší upřednostnění než národnostní menšiny“, on sám začíná mít strach. Následoval hudebník Gejza Horváth: „Nechci nikam utíkat, zázemí mám tady, ale přemýšlím o tom,“ řekl s pláčem. Kritizoval, že Romové nemají přístup do televize, a závěrem se zeptal, co je guvernérka schopná udělat, když už přijela. Po něm se krátce představila nevidomá sochařka Božena Přikrylová-Vavreková.
Za Unii olašských Romů z Ostravy hovořící Josef Stojka ke guvernérce pronesl: „Jel jsem 200 kilometrů, abych pro vás přinesl poselství. Když jsem seděl u počítače, modlil jsem se, abych se s vámi mohl setkat. Bůh mě vyslyšel. Chtěl jsem říct, že 30 000 Romů v Ostravě na vás čeká, chtějí se s vámi setkat. Chtěl bych vás požádat, jestli byste přijela do Ostravy.“
Na závěr Michaëlle Jeanová převzala od ředitelky MRK dárek – knihy, CD a filmy z muzejní produkce. Ředitelce sdělila, že právě tato návštěva v muzeu pro ni byla dosud ze všech návštěv v ČR nejpodnětnější, překvapivá a přiměje ji k dalším úvahám.
Po Muzeu romské kultury věnovala kanadská guvernérka v následujích dnech svůj čas ještě prezidentu Václavu Klausovi a premiérovi Mirku Topolánkovi. Jak uvedla, romská migrace do Kanady nepředstavuje větší problém a víza pro české občany zavedena nebudou.
