Středa 18. června 2025, svátek má Milan
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

KULTURA: Divadelní ústav na rozcestí

diskuse (5)
Ministr kultury Václav Jehlička je už nejméně třetím ministrem, který se vážně a systémově zamýšlí nad další perspektivou instituce zvané Divadelní ústav (DÚ). Před ním to byli pánové Jandák a Štěpánek, každý jinak a po svém. Avšak problém trval – a trvá zjevně dál. S DÚ si naši ministři nějak nevědí rady. Je to totiž značně nesystémová organizace. Vznikla kdysi po sovětském vzoru za účelem vědeckého zkoumání a dokumentace rozvoje socialistického divadelního umění. Socialismus si hrál na vědecký režim, a proto měl mnoho činností podchycených různými vědeckými ústavy a institucemi. Většina z nich se (pro naprostou zbytečnost) po listopadu 1989 odporoučela do propadliště dějin. DÚ nám tu zbyl. Důvody jsou jasné. Byla to divadla, z jejichž prken se ohlašovala listopadová změna režimu. Byli to divadelníci (v čele s Havlem), kdo tuto změnu zpočátku režíroval. Divadlo se stalo nedotknutelným oborem lidské činnosti. Instituce s divadlem v názvu se staly rázem též nedotknutelnými. Kromě pár drobných výjimek (Teplice, Kolín) nedošlo k redukci nebývale husté divadelní sítě, která je jednak dědictvím Rakousko-Uherska a jistě též snahy komunistů tvářit se jako kulturní režim. Kdyby dnes přišel někdo s (třeba tisíckrát odůvodněným) návrhem zrušit nějaké divadlo, média by z něj učinila veřejného nepřítele. A to přesto, že by další dvě či tři jiná divadla stála hned za rohem. Z divadla se prostě stala posvátná kráva.

A tady je jedna potíž: Po roce 1989 vznikla dlouhá řada divadel, mnohá z nich dokonce prosperují, ačkoli tržní vztahy, ceny, mzdy a další kategorie v umění a divadle zvlášť zatím nefungují tak, jak by se na standardní ekonomiku slušelo. Jenomže – a to je důležité – prosperují soukromá divadla, tedy aspoň některá. Taková, která ostrouhala administrativní a jiné zátěžové položky na minimum a respektují, že vložená koruna musí vynést koruny dvě, aby ta činnost měla smysl a perspektivu. To je starost, kterou si státní, městské či veřejné divadelní instituce nedělají, protože nemusejí. Plodem tohoto faktu je pak mylná představa lidí spjatých s veřejným divadelnictvím, že jsou mimo pravidla, mimo standardní mechanismy, v tržním vzduchoprázdnu, že mají své hmotné zajištění nárokově dáno jinými důvody.

V kauze Divadelní ústav jde ale ještě o něco jiného. Tato instituce má dva hlavní úkoly: shromažďovat a odborně třídit dokumenty týkající se předně českého, a též v souvislostech evropského či světového divadla, a podílet se na pořádání některých významných aktivit, například právě skončivšího Pražského quadrienále (renomované výstavy divadelních výtvarníků, scénických a kostýmních návrhů atd.). To je určitě činnost užitečná. Jen ve scénografii jsme nesporně velmocí (počínaje Josefem Čapkem přes Františka Troestera po Josefa Svobodu), koneckonců kultura je jednou z mála komodit, s nimiž můžeme uspět ve světové konkurenci. To není jen otázka vložených, ale též získaných peněz – fakticky i přeneseně. Otázkou je, zda tyto činnosti nutně musí vykonávat příspěvková organizace Ministerstva kultury.

Úvahu o tom, že by svým odborným obsahem měl DÚ patřit spíše k Akademii věd, jsme slyšeli už dříve, a není to úvaha nesmyslná. Vždyť jaký je rozdíl mezi DÚ – a třeba Ústavem pro soudobé dějiny (nemluvě o dalších mnoha podobných pracovištích ČAV)? Obsah a smysl týž: studium, odborné hodnocení a zveřejňování poznatků. Pokud má DÚ smysl a účel jiný, je třeba říct, jaký přesně a proč. Zatím se k tomu nikdo adresně nevyjádřil. A to ani žádný z vášnivých advokátů setrvání a existence DÚ v současných parametrech. Otázka trvá.

Ministr Jehlička se vyslovil pro sloučení dvou odborných pracovišť – DÚ a NIPOSu (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu). Zase je třeba nejprve říci, co je NIPOS zač a proč jej máme. NIPOS je nástupcem někdejšího ÚKVČ (Ústav pro kulturně výchovnou činnost). Pod tímto ústavem se za komunismu skrývalo (jinde v Evropě nevídané) amatérské podhoubí a zázemí – většinou divadla, ale i jiných žánrů. ÚKVČ pořádal celostátní přehlídky a festivaly, na nichž se prezentovala umělecká dílka, která mnohdy významně předčila oficiální profesionální scény, tak také mnohem svobodněji vyjadřovala své postoje k panujícímu režimu. Z aktivit, které měl „pod palcem“ ÚKVČ, vyrostly mnohé později významné postavy profesionálního divadla – mj. Petr Lébl, J.A. Pitínský a mnoho dalších. A zeptejte se dnes již klasiků české teatrologie, prof. Císaře či doc. Vinaře, kde oni a mnozí jim podobní, režimem spíše jen trpění vědci, publikovali své práce v 70. a 80. letech, když jim brány oficiálních nakladatelství byly uzavřeny: Přece v ÚKVČ!

Pravým smyslem a obsahem nástupce ÚKVČ, tedy NIPOSu, je činnost metodická. Pomáhá podchycovat amatérské zázemí a projevy živých kulturních aktivit včetně regionálního rozměru a dosahu. (Mimochodem, dnešní ředitel NIPOSu dr. František Zborník je nejen bývalý regionální politik, ale především klasik amatérského divadelnictví 70. a 80. let). NIPOS dokumentuje tyto aktivity a odborně je kategorizuje a hodnotí. Pořádá či spolupořádá veřejné přehlídky či festivaly. Na první pohled je zřejmé, že z velké části jde v DÚ i v NIPOSu o totéž: o zaznamenání, zhodnocení a posilování kulturních aktivit – na profesionální i neprofesionální bázi. V tom smyslu je úvaha ministra Jehličky správná: obě instituce tvoří dvě strany jedné mince. Jejich spojení pod společnou střechu může být pro obě hemisféry prospěšné – a ještě se tím ušetří určité prostředky, které se místo na provoz úřadu věnují na pořádání třeba další divadelní přehlídky.

I tato myšlenka ovšem našla ihned mediální odpůrce. Za všechny se vyjádřila opakovaně Jana Machalická v Lidových novinách. Dala jasně najevo, že NIPOS nesahá DÚ ani po kotníky a jejich spojením že by došlo k devalvaci vyššího smyslu DÚ. Kromě toho Machalická vyjádřila obavu, že sloučením těchto institucí dojde k jejich mocenskému ovládnutí a manipulaci – srovnala to velmi odvážně se slučováním kulturních institucí za komunismu, které bylo přece vedeno snahou centralizovat mocenský vliv a neutralizovat jejich samostatné myšlení a konání.

To jsou dvě úvahy dosti zásadní. Jednak nám tu Machalická předestřela jakési kastovní uspořádání na kulturním záhumenku, kdy jeden si je prostě tak nějak rovnější než ten druhý. A jednak jinými slovy tvrdí, že stále žijeme v dichotomním světě permanentního boje mezi „my“ a „oni“, kdy slabí, ale stateční vzdorují silným, mocným, ale hloupým. Kde v tomto poli vidí samu sebe, asi netřeba dodávat.

Je to ovšem podvod na čtenáře. Nejde o nic jiného, než o bezstarostné pokračování živobytíčka několika jednotlivců, kteří si v DÚ vytvořili skálopevný ostrůvek sociálních jistot, na němž si dělají, co sami chtějí – nikdo jim do toho nezasahuje, protože jinak by byl mediálně označen za cenzora a nepřítele, a ještě jim z toho plynou slušné materiální podmínky. Kdyby se obě instituce spojily, nutně by musel nejprve proběhnout hloubkový audit jejich činnosti, a to i zpětně. Zjištění, která by mohla vyplavat, asi nenaplňují osazenstvo DÚ velkým optimismem, jinak by se tolik nebránili průvanu, který může do jejich životů vnést čistý vzduch a novou energii. A kdyby došlo k vtělení DÚ pod Akademii věd, musel by se DÚ začlenit do systému grantů, musel by neustále obhajovat smysl své odborné a vědecké práce, aby si zasloužil nemalé finanční prostředky z veřejných zdrojů. Čili by opět šlo o svého druhu veřejnou kontrolu.

Toho všeho se ale zřetelně lidé kolem (a možná i uvnitř) DÚ obávají. A to je ten pravý důvod, proč takovou změnu provést co nejrychleji. Čím později k ní dojde, tím větší škody ji budou provázet.

(Psáno pro Česká média)

Jan Kovanic
18. 6. 2025

Žádné „dvoustátní“ řešení pro sudetské Němce a palestinské Araby

Aston Ondřej Neff
18. 6. 2025

Není to často používané slovo.

Gustav Sitař
18. 6. 2025

Esej, který ovlivnil volby v USA.

Petr Homola
18. 6. 2025

Izrael se na Írán připravuje v podstatě nepřetržitě.

Konzervativní noviny
18. 6. 2025

Evropští představitelé by měli přestat radit Izraelcům, aby „ustoupili“.

Josef Kopecký
17. 6. 2025

Miliarda přijatá v bitcoinech od muže zapleteného do obchodu s drogami zaměstnává poslance. Šéf...

fred Alfred Hostička
17. 6. 2025

Při úterní diskuzi sedmi českých europoslanců na CNN Prima News přišla řeč na zbrojní výdaje, snahy...

Lidovky.cz, ČTK
17. 6. 2025

Na jihovýchodě Indonésie vybuchla v úterý sopka Lewotobi Laki-Laki a vyvrhla sloup popela až do...

ČTK, Lidovky.cz
17. 6. 2025

Íránská armáda varovala, že brzy zaútočí na Izrael, a vyzvala obyvatele izraelských měst Haify a...

Lidovky.cz, ČTK
17. 6. 2025

Polsko eviduje rušení signálu GPS nad Baltským mořem, které podle něj souvisí s akcemi Ruska,...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz