1.

Česká Společnost Sherlocka Holmese (info@SherlockHolmes.cz) zahájila květnem 2009 už desátý rok existence!

Ano, ano, právě před devíti lety, tedy zjara 2000, postavila v ještě ohýnkem nezlikvidovaném Průmyslovém paláci stánek i rozhlasová stanice Vltava a byl to věru holmesovsky laděný stánek. Dávno tomu! Dne 13. května 2000 pak v tomto malebném stánku proběhl pořad, a právě během onoho osudného pořadu bylo, milý Watsone, vyhlášeno založení první a dodnes jediné "ČSSH".

To založení důstojně vyhlásil ing. Aleš Kolodrubec a stal se i prvním a dodnes jediným presidentem naší ctihodné Společnosti, která je od 4. října 2000 i nevýdělečným občanským sdružením registrovaným Ministerstvem vnitra, přičemž 25. listopadu 2000 se poprvé oficiálně sešlo tucet zakládajících členů.

Prvními vicepresidenty se stala renomovaná překladatelka (také Sherlocka Holmese!) Zora Wolfová a emeritní podplukovník Ústřední kriminální policie Miroslav Kučera. "Odporným poradcem" (sic) pak známý autor knížek (opět i těch se Sherlockem Holmesem) a televizních seriálů (Maxipes Fík, Hugo z hor) Rudolf Čechura.

Z dalších členů, kterých je dnes okolo stovky, jmenuji namátkou Adolfa Borna, který Holmesovy příběhy skvěle zilustroval, hudebníka a spisovatele Ilju Hurníka, prozaika a básníka Martina Petišku, který už rovněž sepsal několik holmesovských titulů, či překladatele a spisovatele Břetislava Hodka. V začátcích byl ovšem členem třeba i syn Ludvíka Součka David a máme také zastoupení v Austrálii, USA či Japonsku. Sám jsem sice Společnost nezakládal, vstoupil jsem ale nadšeně mezi prvními a disponuji legitimací číslo 37, přičemž mi v čase jejího udělení (2001) "opravdickou náhodou" bylo 37 let... I to je osud, ne?

2.

Podobnou legitimaci ovšem vlastní každý člen naší Společnosti a na rubu se můžete dočíst toto: The Society organizes all scholars from the Kingdom of Bohemia as well as other countries interested in studying life and cases of the famous detective Mr. Sherlock Holmes. This ID is not transferable. It allows the holder to participate in promoting the fame and good name of Mr. Sherlock Holmes. A česky: Česká společnost Sherlocka Holmese byla založena v Praze v roce 2000 jako společnost sdružující všechny holmesology – zájemce o studium života a díla slavného detektiva Sherlocka Holmese z Království českého i ostatních zemí. Tato legitimace je nepřenosná a majitele opravňuje k účasti na šíření slávy a dobrého jména Mr. Sherlock Holmese.

3.

Proč jsem do podobné společnosti vůbec vstupoval? Co já vím? Takový Aston nechce být členem ničeho s výjimkou spisovatelských sdružení a celkem to chápu, v Holmesově případě však lze udělat výjimku. Anebo nelze? Já ji udělal. A proč tedy?

Protože mám Sherlocka rád? Šlo by to říct? Šlo, jenže... Kdo ho nemá rád?

Všichni ho přece milují. Nenávidí ho leda snad nějací zavilí, primitivní kriminálníci ze Sing Singu, ale i ti si ho často vážili. Pak ještě škodí jeho slávě snad pár lidí, kteří nechápou jeho nejasný vztah k ženskému plemeni, ale to už je opravdu vše a ostatní borci se dál a dál vracejí ke svému milému Spockovi, promiňte, Sherlockovi, tak jako k nejosvědčenějšímu národnímu pokladu, k něčemu, co nikdy nemůže zklamat, tak jako k rodinnému stříbru či k nejkvalitnějšímu majetku zeměkoule.

Většinou těmhle lidem stačí číst, pravda, a dívat se na televizní seriály a filmy, jsou tu ale i ti ještě oddanější, kteří každoročně platí vysoké členské příspěvky a více i méně se účastní schůzí, které se v případě ČSSH konají každý měsíc s výjimkou letních prázdnin.

Každý měsíc – a každý taky máme nárok na měsíčník Společnosti. Právě nedávno vyšlo číslo sto – a je nás taky zhruba sto. Do měsíčníku můžeme i přispívat, i když ve svém základu bývá spíš dílem presidentovým, a ještě i řadou dalších práv disponujeme, ale taky povinnostmi, přičemž tou hlavní povinností vždycky bylo uznat základní tři principy holmesologie:

1. Sherlock skutečně existoval a ještě žije. 2. Až na výjimky o něm nepsal Conan Doyle, nýbrž doktor Watson. 3. Conan Doyle byl Watsonovým literárním agentem!

4.

A je to! Heuréka! I já tyhle principy uznávám a rád, ale někdy to člověku ujede. Nejsem zase takový profesionál a málo se zúčastňuji schůzí. To se mi škaredě nevyplatilo v pátek 22. května na programu ČT 24, když jsem redaktoru Studia 6 Františku Lutonskému i divákům dostatečně nestihl zdůraznit právě Watsonovo autorství a Doylovu ne jistě podružnou, každopádně však jenom druhořadou úlohu.

Omlouvám se tady zvlášť Společnosti a věřím, že mě nevyškrtnete. Byl to přímý vstup, dopolední, zapomněl jsem si předem zjistit od Lutonského otázky (on by mi je ale asi stejně neřekl) a především jsem se úplně nacházel pod vlivem 150. výročí Doylova narození, které se ten všude ve světě bujaře slavilo!

Kaji se tedy, ale na druhé straně ani nepopírám, že k prvnímu ze tří svatých principů výhrady mám a měl jsem vždycky. A jak že to tedy je?

V Doylově svatém díle o Shylockovi, promiňte, Sherlockovi... jednoduše nikde nestojí, kdy se Sherlock narodil... a že by umřel. To nestojí, nicméně lze vydedukovat, že k narození došlo 6. ledna 1854 a já říkám toto: Není snad pan Holmes člověk z masa a krve? Jako vy anebo já anebo jako Peter Sellers?

Je to snad pohádková bytost? Není to přece kouzelník? Pátrá! Stojí pevně v realitě. Ne? A žádný člověk se přece nemůže dožít 155 let, ne? A tolik by mu bylo letos. Z toho usuzuji, že Sherlock už musí být léta pod drnem, jenže odpověď naší společnosti a asi i veškerých společností ostatních, ta zní věru neoblomně: "Barbare! Holmes žije! Žije! Vždyť v kánonu ( = svaté Doylovy texty o Holmesovi, kterých je něco přes šedesát) o jeho smrti nic nenacházíme! I musí tedy žít. Howgh. Amen."

5.

Aha, a ony jsou ještě nějaké jiné společnosti? zeptal se teď možná někdo nezasvěcený.

Ano. Po celém světě. A jejich počet už se blíží osmi stům, takže je to opravdu s podivem, že Česká společnost vznikla až před devíti lety, vždyť tzv. Hra (Holmes žije atd...) se začala hrát už za Doylova života! A fakticky ji zahájil již páter Ronald Knox (1888-1957), jinak autor desatera pro psaní detektivek. Již před první světovou válkou (1911) – a brzy tomu bude sto let – realizoval přednášku v londýnském klubu Gryphon a v této přednášce Holmese, Watsona i zloducha Moriartyho (matematika, jehož přelohou byl zřejmě Friedrich Nietzsche) poprvé prezentoval jako skutečné osoby, čímž podpořil už dvacet let trvající detektivův kult. Lavina, kterou tenhle kult uvolnil, se dodnes nezastavuje. Víc studií než o Holmesovi bylo asi napsáno jen o Shakespearovi a Bibli a jen Robinson Crusoe a možná Hamlet se blíží tak všeobecné známosti i mezi negramoty, ale Robinsona rozhodně nikdy nevydávali za živého.

Zatímco holmesologové? Vědí své – a metodami biblické kritiky smiřují četné rozpory svatých textů, a že kronikář Watson těvjto lapsů nezanechal právě málo. Definitivní vrchol smiřování a komentování v tomto směru pak představuje tzv. Oxfordské vydání příběhů Sherlocka Holmese z roku 1993, i když, pravda, právě ono "Hru" nehraje. Je to šedesát základních příběhů, ale doplněné tolika detailními vysvětlivkami, předmluvami a dodatky, že třeba i jen jediný úvodní Holmesův případ se zde rozrostl na celých 127 stran.

A chcete aspoň jediný příklad rozporu za všechny? Dobře, tady. Byl 27. července 1880 v Afghánistánu raněn Watson do nohy nebo do ramene? Na různých místech v Kánonu se totiž dočteme to i to.

6.

Moderátor a redaktor František Lutonský se mě v ten pátek, tuším, taky ptal, proč zrovna Holmes dosáhl takové popularity. "Je to záhada," odpověděl jsem, ale taková plochá odpověď nic nemění na tom, že vlastníme i celou škálu odpovědí hypotetických, v jejichž čele kupodivu čeká... Ano, Holmesova omylnost. Ne, nepřepsal jsem se. Omylnost. Takový Hercule Poirot od Agathy Christie je přece neomylný, ale Holmes? Chybuje. A tím je lidský.

Třeba povídka Žlutá tvář je prostě "jen" horor (připomínající díla Arthura Machena), ve kterém Sherlock dojde k úplně mylným závěrům. A taky Stříbrný lysáček je ukázkou jeho omylnosti. "Můj milý Watsone, dopustil jsem se chyby, což se mi stává častěji, než by mohl soudit ten, kdo mě zná pouze z vašich vyprávění,“ říká dokonce i sám Sherlock, i když je jinak poměrně ješitný, a báječný holmesolog Thomas Stix věnoval hned celou studii jen Holmesovu nepochopitelnému chování v tomhle dostihovém případě.

Měl proč. Na jednom místě Lysáčka by stačilo porovnat dvě fotografie - a Holmes by rázem odhalil dvojí život jisté osoby. Místo toho pátrá ještě čtyři dni. A tím se i opět dostávám k tomu, co už jsem tady razil. Je lidský a tedy náš. Holmesologové všech zemí, spojte se!

Autor je 37. členem České společnosti Sherlocka Holmese