V neděli skončil na pražském Výstavišti v Holešovicích 24. ročník Světa knihy a přesto, že byl krásný sluneční den, který spíše lákal lidi k vodě a na chalupy, nebylo tam k hnutí. Jak vyplývá z poslední zprávy Svazu českých knihkupců a nakladatelů, zaznamenali jsme nárůst prodeje knih asi o pět procent a lidé ve stejné době koupili knihy téměř za osm miliard, ubývají ale malá knihkupectví.

Návštěvníků bylo letos na Výstavišti dokonce o dva tisíce víc než loni: 46 000. Samozřejmě se nemůžeme srovnávat s Frankurtem, kam loni přišlo 286 000 lidí z celého světa.

Všechny knižní veletrhy, ať se konají ve Varšavě, Londýně, Lipsku nebo u nás, abych jmenoval ty další v naší blízkosti, mají za úkol seznámit odborníky i laiky s novými knihami, a to nejen těmi tištěnými, ale i elektronickými a audionahrávkami, představit autory, překladatele, ilustrátory, typografy a pořádat veřejné diskuse a semináře.

Letos - kdy čestným hostem byl Stát Izrael - mezi ta nejzajímavější setkání patřila debata se spisovatelem Davidem Grossmanem, který prohlásil: „Masmédia mění lidi v dav opakující tatáž klišé, předsudky nebo kýče. Očistit nás od nich může jen literatura.“ A tuto tézi vzápětí doplnil o následující příběh o tom, jak mohl vypadat první vtip: „Představuji si, že neandrtálec ukázal na vodu a vykřikl: To je oheň! Ostatní mu nerozuměli a ptali se sami sebe: Proč říká o vodě, že je to oheň? A proč to říká tak důrazně? Grossman na to odpovídal takhle: „Ten člověk udělal něco podstatného a nedocenitelného: ukázal jiným, že mohou změnit úhel pohledu, a tím lidstvo emancipoval.“ A my můžeme dodat, že právě o ten jiný úhel pohledu v poezii, eseji a románu jde. Je to jediná cesta, jak nás vyvést z jedné z mnoha pastí, do které se naše civilizace dostala po třetí mediální krizi, kdy se redukovaly náklady na redakce, výrobu pořadů a veškerá námaha je napřena jen na marketing, který nutí podbízet se čtenářům, posluchačům a divákům.

Na tuto nebezpečnou tendenci již upozorňoval koncem padesátých let Czeslaw Milosz, když napsal, že naše civilizace se čím dál tím víc spokojuje s taháky, které nahrazují původní texty. Posledním hitem taháku je Wikipedie, která tím, že sdělení tam zveřejněná často neobsahují kontext, jen simuluje znalosti a umožňuje třeba studentům odmaturovat, aniž přečetli jedinou knihu. To nás už posouvá z civilizace postfaktické k civilizace postmyšlenkové: lidé se nepídí po nových informacích a kontextech, pouze hledají potvrzení svého mínění. Nezmenšený zájem o knihy, které jako jediné nám pomohou klást si otázky podobné té, kterou si metaforicky kladl neandrtálec označující vodu za oheň, nás mohou vrátit k originálnímu myšlení a tudíž k odporu proti snadné manipulaci.

(Psáno pro ČRo Plus)