KULTURA: Chtělo by to tančící mnichovské bednáře!
Nenápadný, ale záludný vir takřka ze dne na den překopal na měsíce životy mnoha milionů lidí na světě. Také obyvatelé Mnichova jsou z něj už nadobro uondaní. Zcela netradičně a proti svému naturelu jsou z nařízení úřadů už více než měsíc povětšinou zalezlí ve svých čtyřech stěnách. Mnozí se obávají o své podnikání i existenční budoucnost. Zvláštní doba vyžaduje netradiční řešení – že by místní bednáře s jejich originálním mnichovským Tancem bednářů „Schäfflertanz“, který by osvěžil ducha a vrátil život do ulic města?
V Mnichově vznikla nejedna slavná tradice, která v plném lesku přežila i dnešní digitalizaci a všelikou modernost. Jistě se k nim řadí největší lidová a pivní slavnost světa Oktoberfest, ale i nenápadnější akce, jako je zmíněný Schäfflertanz. Ten vznikl podle legendy už v roce 1517, kdy údajně morová epidemie neúprosně zkosila téměř polovinu z tehdejších dvaceti tisíc obyvatel Mnichova a umrtvila jeho hospodářský i společenský život. Obrovské škody dopadly již tehdy, stejně jako při aktuální koronavirové pandemii, také na branži gastronomie.
Při morových ranách trpěli hospodští, výrobci piva, i související branže jako byli bednáři, resp. sudaři - výrobci pivních sudů, ale zejména spousta obyvatel města, kteří se užírali doma strachem z nemoci i z nedostatku všech radostí života. A pak se najednou zrodila – snad v hlavě některého bednáře – spásná myšlenka na uspořádání veřejného tance na náměstích, který by vylákal obyvatele z jejich „děr“ a vpravil jim do žil trochu optimismu také pomocí místně osvědčeného léku na všechny boly světa - piva. A ono se to líbilo, chytlo a každých sedm let se tanec opakuje k všeobecnému potěšení Mnichovanů i samotných tanečníků. Dobrý nápad jedněch tak stál u zrodu oživení života všech.
Starobylý Tanec bednářů je symbolickým výrazem odvěké víry v budoucnost a jeho poselství by se možná dalo vyjádřit slovy: „Máme – snad – za sebou tu nejtěžší dobu. Lékem na tu prokletou chorobu zatím bohužel stále nedisponujeme a bude nás i nadále zabíjet. Ale i tak se prostě musíme vrátit k životu s jeho radostmi i strastmi. Všechno je lepší než otupělost a kapitulace. Začíná závěrečný boj, který nelze vyhrát v děrách, ale pouze tváří v tvář nepříteli. Společně máme velkou naději na úspěch. Přijďte a radujte se!“
Tanec bednářů, který v roce 2017 oslavil 500 let, nepřenesla staletími jeho výjimečná choreografie nebo hudba, ale poselství a naděje, které symbolizuje. Tak tomu bylo před více než pěti staletími a tak tomu je i dnes. Turisté mohou tanec spatřit ve zmenšené, pohyblivé, ale i tak jen neživé verzi na orloji mnichovské Nové radnice (Marienplatz).
Jedná se o tradici, která má rozjasnit mysl a povzbudit v těžkých dobách. Proto se také zvažuje, že letos možná zcela netradičně bednáři vylákají mnichovský lid do ulic pouhý rok po posledním vystoupení v roce 2019. Ale proč vlastně ne? Co už je dneska normální a v zaběhnutých kolejích? Když je pro letošek zrušen Oktoberfest se šesti miliony návštěvníků, tak proč by se nemohl uskutečnit aspoň Tanec bednářů s pár stovkami přihlížejících výjimečně napřesrok? Když je ho potřeba jako soli!
Ale tak daleko – aspoň v Bavorsku – zatím nejsme. Tady je povoleno zatím jen setkání 1+1 osob ze dvou různých domácností, nebo nově i přímých příbuzných... ale shromažďování větších skupin je nadále nepřípustné. Jenže ani v Bavorsku nejde přísná opatření protahovat do nekonečna.
První „bitva“ – ta frontální – je vítězně téměř dobojována, ale čeká nás další asi ještě těžší a určitě mnohem delší fáze souboje s mikro-nepřítelem, který se stahuje „do podzemí“ a nikdo netuší kdy, kde a v jaké síle – skoro jako teroristé – se znovu vynoří. Náš souboj s koronavirem se postupně přenáší z roviny státu na každého jednotlivce a bude možná ještě úmornější. Bude totiž záviset na schopnosti, vynalézavosti a zejména ochotě i vytrvalosti každého z nás respektovat hygienické předpisy a hlavně mít ohledy i k ostatním. Může to trvat i několik let (nebo do objevu léku) než se skutečně smíříme s existencí záludného koronaviru COVID-19, aniž by nám podstatněji zasahoval do života. Možná se ho musíme naučit brát jako obtížný bodavý hmyz, který je také jen nepříjemnou ale běžnou součástí našich životů.
Mnichov, 6.5.2020