„Jezuité nebyli v celku dvorními přikrčenci ani mrtvými nástroji cizí vůle. Vytýkalo se jim, že si rádi zarebelovali i proti svému generálu i proti papeži; i když to snad je pravda jen částečná, přece svědčí o tom, že to nebyli lidé dřevění. Též jsou jim přisuzovány, ať již právem či neprávem, opovážlivé nauky o moci královské a o právu na svržení tyrana. Že se proti hlavám korunovaným postavit uměli, jest jisto. Nebyli tedy vychováváni k otroctví a také sami k otroctví nevychovávali. Důkazem toho jest to, že právě vítězící absolutism se snažil ze všech sil o zničení řádu jesuitského“
DURYCH, J. Chvála jesuitů. In: Akord. 1931, roč. 4, s. 148.

Teprve po skončení třicetileté války mohou odejít první jezuité z Čech na misie, nejprve do Číny a pak do Brazílie a do jiných jihoamerických a později i asijských zemí. Česká jezuitská provincie vyslala během jednoho století zhruba sto šedesát misionářů. Generálního představeného žádalo však stále více členů řádů o vyslání do misií. Vyhověno bylo pouze těm nejlepším, neboť kandidáti byli pečlivě a pragmaticky vybíráni a již předem bylo jasné, že musí být misii přínosní. Tak se v 18. století bylo možné setkat s misionáři z Čech nejen v Jižní Americe, ale i v Indii, Kočinčině (dnes Vietnam), v Číně, ale i na Filipínách a Mariánských ostrovech. Další pak působili v severní Evropě a na Rusi.

Nejvíce jezuitských misionářů pocházejících z Čech bylo v Mexiku (30), na Filipínách (20), v Paraguayi (30), v Quitu (15) a v Peru a Chile (12), méně v Indii a Číně (9). Výstava představuje nejen přehled našich misionářů, ale zaměřuje se i na některé výrazné osobnosti.

Čeští misionáři vynikali jako odolní a vytrvalí cestovatelé, objevitelé a kartografové. Zajímali se o dějiny, umění i nářečí kmenů, mezi nimiž pracovali. Jezuitská formace vždy zahrnovala dvouletý noviciát, čtyřleté studium filozofie a stejně dlouhé studium teologie. Mnozí jezuité byli též vynikajícími filology, architekty, hudebníky, botaniky nebo farmaceuty.

První skupina z Čech odjela do Latinské Ameriky v roce 1678, před 328 lety. Šimon Boruhradský, Augustin Strobach a Josef Neumann tehdy neodcestovali pravděpodobně společně. Nejznámější osobností byl bezesporu Šimon Boruhradský S.J. zvaný Španěly de Castro, jenž žil dvacet let v Mexiku. Projevil se jako geniální vodohospodář, kdy podle vlastního projektu provedl stavbu vodního díla, jímž zachránil město Mexiko před periodickými povodněmi způsobenými přítoky jezera Texcoco.

Prameny popisují především život a smrt dvou mučedníků, Augustina Strochacha a Václava Richtera. Spolu s P. Janem Tilpem S.J. byl P. Augustin Strobach S.J. prvním Čechem na území Mikronésie, působil na Mariánských ostrovech, kde byl zavražděn. Druhý mučedník, P. Václav Jindřich Richter S.J., autor mapy povodí řeky Ucayali, přijel s druhou výpravou roku 1684. Tehdy možná odešli naši nejlepší jezuité : Jiří Brandt, Jiří Burger, Samuel Fritz, Johan Gastel, Václav Šimon Richter a Ondřej Suppetius. Z této skupiny zřejmě nejvíce proslul P. Samuel Fritz S.J., který v povodích Amazonky strávil přes čtyřicet let, pastoračně spravoval obrovské území a stal se autorem geograficko-kartografického díla: první přesnější mapy Amazonky. Galerie města Trutnov, kde se narodil, zapůjčila laskavě na výstavu panely věnované životu a dílu S.Fritze. Cílem třetí jezuitské výpravy (1686) se stalo Mexiko. Je spojena se jmény P. Adama Gilga, autora první mapy Pimerie a tří slovníků indiánských nářečí, Maxmiliána Amarella a básníka z Tarahumary, P. Jiřího Hostinského..

Do filipínských misií odjeli r. 1687 se čtvrtou výpravou z Čech především lékaři a farmaceuti : Jiří Camel, Jan Haller, Vilém Illig, Jan Keller, Paul Klein a Jan Verdier. Za všechny si připomínáme především významné výročí UNESCO, 300. výročí narození P. Jiřího Josefa Camela, po němž Carl Linné v uznání jeho vědeckých zásluh vymezil v čeledi Theaceae rod Camellia.

V páté výpravě z roku 1692, přicestoval nástupce P. Hostinského do Tarahumary, P. Václav Eymer, jenž v misích působil přes třicet let. S ním připluli Jan Steinhöfer, Jan Gintzel a Daniel Januska.

V šesté výpravě (1693) do Latinské Ameriky odjeli František Boryně a Václav Bryer,

dlouholetí misionáři a oblíbenci indiánů. Dalšími účastníky expedice byli jezuité Stanislav Arlet, Vojtěch Eusebius Bukovský, František Vydra, Marek Žourek nebo Jan John.

Společným cílem misionářů sedmé výpravy z roku 1729, byly opět Filipíny. Vavřinec John, Ignác Keller, Jan Kleisinger, Antonín Malínský, Ignác Märckl a Jan Rossi. Někteří misionáři zemřeli během cesty na moři, ale paradoxně nejvíce jich zahynulo rukou Evropanů ve vězeních nebo při násilných deportacích před a po zrušení řádu v roce 1773. Lidská závist, naděje na nalezení údajných jezuitských pokladů v Americe, pomluvy a útoky udělaly své.

Osudy misionářů jsou přiblíženy návštěvníkům ukázkami dopisů z misií v překladu Zdeňka Kalisty.

Připomínáme si též statečné působení hudebníka, astronoma, kartografa a matematika

P. Karla Slavíčka, čínským jménem Jen Ťia-le, a jeho družiny v Číně. Prof. J. Kolmaš nalezl náhrobky našich pěti jezuitů (Karla Slavíčka, Franti­ška Stadlina, Jana Waltéra, Floriana Bahra a Ignáce Sichelbarta) v zahradě politické školy komunistického stranické výboru v Pekingu.

Výstava připomíná i čtyřicetileté misijní působení prof. Ludvíka Armbrustra S.J., děkana KTF UK, v Japonsku.

Misie nového tovaryšstva se rozvíjela v Mexiku v Moxosu, kde ještě nedávno působil P. Jan Palacký, lékař. V současné době se staví nemocnice pro malomocné na Medvědí hoře v Bhilaji Pahari Indii pod vedením P. Kuběny S.J.

Návštěvníci mohou shlédnout mnoho zajímavých originálních map i dokumentů.

(Výstava je umístěna v předsálí Geografické knihovny, Albertov 6, Praha 2, potrvá do 22.9.2006, otevřeno Po-Pá 9-17 hodin, vstup volný – pozn. red.)