Ježíš znásilňující muslimku na divadle? Stát ať nic nezakazuje, ale ani nedotuje to, co uráží daňové poplatníky

Hra Naše násilí a vaše násilí Olivera Frljiče byla v Brně odehrána, sice s menšími turbulencemi, pravda, ale bez násilí. Nikdo nebyl zraněn; a coby v mnoha zemích dali za tak kultivovaný protest!

Jaké poučení bychom si však z celé epizodky měli vzít?

Hodně promiskuitně se používalo slovo cenzura. Cenzura však znamená státní zákaz určitého projevu či představení; a pokud k nim vzdor zákazu dojde, následuje trest, peněžní či vězením.

Máme u nás cenzuru? Ano, zakázané je odvysílat pořady ohrožující mravní výchovu mládeže před dvaadvacátou hodinou. Máme zakázané vyzradit státní tajemství; obzvláště závažné by bylo, kdyby to vyzrazení ohrozilo životy, bezpečnost, zdraví či svobodu jiných lidí. A zakázané máme taky navádět či štvát ve prospěch toho, aby skupina obyvatel byla zbavena svých základních práv, především práva na život (projevy typu „všichni zrzaví do plynu!“). V těchto třech případech je projev zakázán a je to tak dobře. Jen tomu eufemisticky neříkáme cenzura, byť z historického hlediska o cenzuru jde.

Měla by se rozšířit? Ne. Další typy projevů či performancí by státní moc ve svobodné společnosti zakázat a trestat neměla. Svoboda je totiž nejvyšší a nejvzácnější politickou hodnotou.

Je-li však něco povoleno… – vlastně to je špatná formulace, správná má být takto: máme-li na něco právo, je-li něco naší svobodou, pak to ještě neznamená, že to stát musí dotovat z peněz daňových poplatníků. Ne všechno, co je legální, má být dotováno. Když si doma zanadávám na poměry u nás či ve světě, z toho neplyne, že mám kvůli tomu dostat státní dotaci.

A co Palach znásilňující rudoarmejce?

Takže uveďme namátkou pár hypotetických divadelních her, v nichž v rámci „umělecké“ performance jsou scény – „nepochybně“ esteticky „hodnotné“ a společensko-kriticky „nezbytné“ –, při kterých: Ježíš znásilňuje muslimku. Mohamed znásilňuje velblouda. Buddha znásilňuje Kálí. Sv .Václav znásilňuje Boleslava. Jan Hus znásilňuje Zikmunda. T .G. M. przní habsburskou princezničku. Anna Franková nástrojem análně znásilňuje Goebbelse, stejně jako Milada Horáková Gottwalda. Jan Palach znásilňuje bratrského rudoarmejce, Martin Luther King bílou holčičku (mimochodem, to byl neformální argument bílých rasistů: „nemůžeme dát negr*m plná práva, neboť pak naše sestry a dcery budou v ohrožení...“). A Václav Havel? Václav Havel by v té hypotetické hře znásilňoval Srby a Iráčany.

Měly by být tyto hry – všechny, nebo jen některé, nebo jen jedna – zakázány? Ne, ve svobodné společnosti ne. Pokud nějaké soukromé divadlo bude chtít tyto hry uvést a nějaký soukromý sponzor sponzorovat a lidé, kteří jsou na takovéto „umění“ zvědaví, si lístky koupí za své, stát by do toho vstupovat neměl.

Ale měl by je dotovat? Měl by dát na tato představení či ve prospěch oněch divadel peníze daňových poplatníků? Ne.

Proč ne? Protože každá z těch her by pobuřovala a urážela podstatné segmenty populace, některé dokonce většinu. Proč by je pobuřovaly a urážely? Protože každá z nich prezentuje historickou osobu, již mnozí lidé vnímají jako statečnou či ušlechtilou či hodnou obdivu a uznání nebo jako hnusnou a odpornou. Nebo jako nevinnou oběť či mučedníka jako odpudivou kreaturu. Jen málo věcí je perverznějších než oběť vydávat za pachatele (a oběťmi či mučedníky nebyli jen sv. Václav, Hus, Anna Franková, Milada Horáková či Palach, ale koneckonců i Ježíš; a dodnes jsou kvůli jeho jménu pronásledovány miliony nevinných). A proč by tito lidé měli být nuceni, aby z jejich peněz coby daňových poplatníků bylo dotováno takovéto „umění“? Není to pak útiskem a zvůlí vůči nim?

Ano, je.

Takže princip svobodné společnosti: nezakazovat, ale ani nedotovat to, co uráží daňové poplatníky. Když se chce někdo na to podívat, pak za vlastní nebo ze soukromého sponzoringu.

Někteří zmínili případ Larry Flynt. Miloš Forman ho podal špatně, nešlo o případ státní cenzury, nejednalo se o kauzu „Lid (tj. stát) versus Larry Flynt“. Jednalo se o kauzu „Magazín Hustler versus Falwell“ a šlo o to, zda politicky aktivní a veřejně známý kazatel Jerry Falwell měl právo na finanční odškodnění za to, že Flyntův Hustler uveřejnil vulgární anekdotu o tom, jak Falwell páchá incest s matkou ve chlévě. Nejvyšší soud rozhodl, že nikoli.

Kdyby byl Falwell soukromý občan, právo na odškodnění za pomluvu a nactiutrhání by měl, když se však rozhodnu být politicky aktivním a veřejně hlásám své názory, pak musím snést na svou adresu i nějakou tu karikaturu či vtip, nezřídka drsný a krutý. Stát se veřejně známým bylo mojí volbou.

Larry Flynt měl mnohé odpudivé vlastnosti, ale jednu neměl: nikdy nepožadoval – nikdy ho ani nenapadlo požadovat –, aby pro své „umění“ dostával dotace z peněz daňových poplatníků. Chtěl, aby si konzumenti kupovali jeho „umění“ za své.

Na rozdíl od Frljiče a jeho producentů. V tomto je Flynt poctivější než Frljič.

LN, 31.5.2018