3.12.2022 | Svátek má Svatoslav


KONTROVERZE: Go, Tell It On The Mountain

27.9.2022

Možná jste zaznamenali, že v půlce září proběhnul internetový rozruch okolo instalovaného kříže na Solárce (Stolárce) – jednom ze tří vrcholů masívu Ondřejníka. Masív leží na severozápadní hranici Beskyd i hranici Valašska. Tvoří jej tři vrcholy spojené hřebenem. Je pěkný, samostatný a ač má jen okolo 900 metrů, působí majestátně.

kr

Při pohledu od západu jsou krajní kopce Skalka a Solárka zrcadlově symetrické a prostřední Vojvodka (Suchá úboč) vypadá jako hora Říp. Na hřebeni se za dávných dob (16.–18. století) pásly ovce na valašských loukách a dole v Kozlovicích sídlili Valašští vojvodové.

Na tuto horu se dívám celý život – v létě vychází slunce na úbočí Solárky a v zimě na úbočí Skalky – je to náš sluneční kalendář.

Během doby hora měnila tvář – bývala zarostlá, jen s několika rubisky. Z toho jednoho – na západním svahu Solárky – startovala první Rogalova křídla (ze Skalky se lítá dodnes, ale už na padácích).

Časem rubisek přibývalo a také orkán Kyrill tam udělal slušnou paseku. Nejvíc ale změnilo horu to, že tam v posledních létech valaši pásli (kůr)ovce a hora dostala vzhled podobný tomu z 16. století. Rozhledy, které bývaly jen z několika míst, jsou teď všude – kruhový rozhled na Beskydy, na Moravskou Bránu, na Jeseníky i do Slezska.

Stručný příběh onoho kříže je ten, že jeden člověk z vesnice na úpatí Solárky měl takový nápad a po dohodě s vlastníkem kopce a mnoha a mnoha dalších krocích ho zrealizoval. Pojetí je to netradiční a snad i proto se proti této instalaci zvedla nečekaná vlna (internetového) odporu.Kromě klasického odporu proti náboženským symbolům (s křesťanstvím přece my lidé 21. století už nemáme nic společného) jsou tu i námitky proti vzhledu a umístění. Nejprve se strhnul humbuk na Facebooku a pak fungovala i celorepubliková anketa a střílelo se tvrdým kalibrem. Lidé z různých koutů republiky se k přiloženým fotografiím vyjadřovali a předháněli v radikálnosti svých odsudků a návrhu řešení. Dokonce mi připadlo, že i lidé bez vyznání se dali na modlení za odstranění kříže z hory, že unést tento kříž, který jim život (na FB) přinesl, je nad jejich síly.

kr

I nevěřící lidé poznali, že je tu něco špatně: Ježíšek patří do jesliček a dospělý Ježíš na kříž a řádně přibitý – do každé ruky po hřebíku a nohu přes nohu a jeden hřebík dole. Tak je to správné, tak to má být! Nepřibitý Kristus nemá ve volné přírodě co dělat!

Je dobře, že lidé aspoň na chvíli zapomněli na zimu, na nevyzpytatelného Putina, na mizející úspory… a zaujali se pro dobrou věc. Nebo spíše pro správnou věc! Věci dneska musí být správné, jinak běda! A kdo to ví, co je správné, a kdo to dá do pořádku? … Kdo, když ne my! Kdy, když ne teď! Jak jinak, když ne přes internet!

V sobotu dopoledne bylo slavnostní posvěcení tohoto kříže, kterého jsem se účastnil a čímž jsem pak šokoval některé své známé: „Tys tam fakt byl?! A to bylo? Ty nečteš internet!? Vždyť to nikdo neschvaluje, všichni to odsuzují!“

Chtělo by se říct: „Lidé bděte – neblbněte!“ Nebo lépe: „Lidé čtěte (i diskuse na internetu), ale neblbněte.“ Komentáře nejsou závěry sjezdu, nejsou závěry koncilu, není to soudní stolice ani etalon správnosti, není povinnost je číst ani se jimi řídit. Jsou to jen názory skupiny lidí, ne všech, jejich publikovaný názor má stejnou hodnotu jako ten váš, třeba nepublikovaný. Nevyměňujte své názory za názory internetové většiny jako v onom vtipu z minulosti: „Své názory mám, s nimi ale samozřejmě nesouhlasím, souhlasím s RP! (dneska FB)“

Může se mi něco na první pohled nelíbit, ale můj pohled je jen můj, přece jen není ten hlavní! Ten, kdo to realizoval, se na to díval tisíckrát, kombinoval, vymýšlel, diskutoval, řešil mnoho problémů a kompromisů, věnoval tomu desítky hodin, tisíce korun… Copak to moje nelíbení je víc? Je to něco, kvůli čemu se mám stavět na barikádu a šikovat bojovníky a kvůli čemu mám do někoho střílet – aspoň otrávenými slovy? „Vox populi, vox dei!“ Hlas lidu prohnaný přes internetové skupiny a fóra už Boha (laskavého a moudrého) moc nepřipomíná.

A pokud jde o samotný kříž vztyčený pod vrcholem kopce – určitě může šokovat a může se nelíbit, stejně jako může potěšit a fascinovat. Já jsem na kříže zvyklý z cest po Alpách a Dolomitech, kde stávají na vrcholech, bývají většinou holé, kovové, ale občas jsou i kříže s ukřižovaným Kristem. A ono konkrétní ztvárnění na Ondřejníku? Po technické stránce je to unikát a precizně provedený. Po výtvarné stránce bych i výhrady měl, ale kříž je pod vrcholem, nevyčnívá, nemění horizont (Chvála Bohu za to, protože jiný podnikatel by nemusel mít potřebu vyjádřit vděčnost za dar života a svůj zisk zmenšovat odléváním sochy, ale mohl by mít potřebu čerpat dotace a zisk zvyšovat investováním do rozhledny, stezky v oblacích a nebo na hřebeni vysadit alej větrníků.) a tak obdiv a úcta k lidskému úsilí, obětavosti a vytrvalosti převáží. A také ono bezhřebíkové pojetí, které mnozí zasvěceně kritizují, mi připadá jako symbolika – geniální.

Milí rozhořčení přátelé, kteří znáte jen Krista mrtvého a poctivě přibitého: Ježíš žil přes 30 let běžným životem, na kříži byl jenom půl dne, trpěl tam a umřel a zemřelý tam byl jen pár hodin a pak byly hřebíky vytaženy a byl uložen do hrobu, odkud za dva dny vstal a už 2000 let se pohybuje mezi námi bez kříže a bez hřebíků (pouze jizvy zůstaly) a dodává útěchu a naději: „Christos voskres! Voistinnu voskres!

A tak ono pojetí kříže s Kristem odhřebíkovaným a vzkříšeným vystihuje podstatu křesťanské víry trefněji než kříž s Kristem „nadobro“ mrtvým. Zda se to má vystihovat zrovna tam na Solárce, je otázkou, ale tu za nás odpoví život, je třeba dát tomuto počinu čas, který nejlépe prověří vhodnost a dobrost nápadu. Ne rozhořčení a počet podpisů, ale čas prověřuje. (Podobně jako prověřil Eiffelovku, Tower Bridge, tančící dům, vysílač na Ještědu… všude zněly hlasy proti nebo chtěly něco menšího, obyčejného. Mentalita housenky versus fantazie motýla. Z toho boje někdy vznikají věci nadčasové. Věci nedomyšlené zaniknou i bez našeho přičinění.

Vzpomněl jsem si tak na školní roky a jedno přirovnání: housenka si vesele žije, hryže listí a kdeco a pak přijde doba, kdy se z housenky stane kukla – zdánlivě mrtvá, nehybná – a z ní pak vyletí krásná babočka, která se neplíží, není chlupatá a škaredá – je nádherná a létá.

Symbol na Solárce mi připomíná motýla vysvobozeného z kukly – z kříže prostoru, času a bolesti pozemských. (V takové jsme my všichni, ať se nám to líbí, nebo ne!)

A rozhledy a nadhledy z onoho místa jsou fantastické a ono originální pojetí dodává místu nečekaný náboj. Přijďte se podívat a posoudit.

kris

Na mysl mi přichází písnička jako dělaná pro toto místo. (Nebo snad ta instalace byla inspirována touto písni?) Je sice vánoční, ale stejná radost může platit i pro ono druhé – velikonoční – narození.

Hallelujah!
Go tell it on the mountain
Over the hills and everywhere
Go tell it on the mountain
Jesus Christ is born

Aleluja!
Běž a řekni na horách
Přes kopce a všude
Běž a řekni na horách
Ježíš Kristus se narodil

A tak zatímco někteří vidí pod vrcholem Solárky zfušovaný krucifix, Já:

„Slyším na Ondřejníku zpívání veliké – zpívání gospelů a spirituálů, jejichž zvuk nebes dotýkati se bude (a srdcí přítomných samozřejmě také).“

Stanislav Ulčák