Vlastislav Toman zemřel 11. května a byly mu takřka 93 roky. Za život zvládl dost. Byl neobyčejně úspěšný šéfredaktor a rovněž literát, kteroužto jeho práci je lépe studovat ze dvou stran či ve dvou částech, a to jako tvorbu próz, s kterou začal už ve Vpředu, a jako - možná proň typičtější - konstruování scénářů. – Již ve svých osmadvaceti letech (1957) napsal scénář první - a jistěže nikoli filmový. Patřil obrázkovému příběhu Za tajemstvím hlubin a do výtvarné podoby ho - pro ABC mladých techniků a přírodovědců - přetavil karikaturista Mirek Liďák (1934-1983), jinak buřič, co se státi měl i autorem známého fóru „zprava dobrý, zleva tanky“. Vyfasovat rovněž rok za (pouhou) kresbičku dvouocasého českého… Ne lva, Švejka.

V čase, kdy spolu s Tomanem mířili „za tajemstvím hlubin“, ještě Vlasta pověstné „Ábíčko“ nevedl, ale scházely pídě. Snad i proto psaní scénářů dočasně zanechal a teprve roku 1963 stvořila stejná dvojice Toman/Liďák druhý svůj sci-fi komiks Marťana. Snad i kvůli střetu zájmů jej uveřejnili v Ohníčku, avšak tím taky jejich spolupráce navždycky skončila.

Obě charakteristiky se nicméně „vezly“ s Tomanem dál. 1. Dělal seriály. 2. Často psal fantastiku. Což i pro dospělé.

Na stránky ABC se Toman vrátil jako scénárista v letech 1964-65 adaptací legendy o bílé velrybě a nato komiksem Zajatci Torů (1966-67), který kreslil Jan Kristofori (1931-2004), grafik s kořeny na Zakarpatské Ukrajině. - Již roku 1966 dělali Toman s Kristoforim pro Pionýrské noviny seriál Odesilatel neznámý, avšak i tato spolupráce skončila. Proč? Po okupaci výtvarník emigroval do Norska, vrátil se teprve s převratem. Neměl se zdejším režimem věru dobrou zkušenost. Většinu let padesátých prokreslil v „base“.

V pořadí třetí Tomanovou výtvarnou oporou se stala Libuše Kovaříková (1928-2013) ze západočeských Klatov; byla jen o pár měsíců starší a celoživotně na volné noze. Mezi roky 1967-1970 vytvořila prvních 80 stran Vlastova seriálu Strážci a víme, že profily členů klubu Strážců vytvořil Toman podle svých kamarádů éry plzeňského dětství na tamním „Petrohradě“. To je určitě pravda, ale vliv Rychlých šípů je tady stejně nesporný; zrovna tak i třeba vliv dvou poválečných skautských komiksů o „Družině Lišek“.

Libuše Kovaříková ilustrovala ještě Tomanův román Trampoty s kapitánem, který byl prvně uveřejněn jako vkládaná příloha ABC (1970-71), ale lépe ji začalo živit restaurování stropů, například i ve Valdštejnském, Martinickém či Kolowratském paláci. Komiksu zanechala. Vlasta zatím dumal nad dalšími náměty.

Jakými? - V dětství - prožitém za první republiky - udělala na více českých autorů včetně Ludvíka Součka silný dojem Burroughsova sága o dobrodružstvích „kapitána Johna Cartera“ na Marsu. Dobrá, stalo se. Ale byl to jen a pouze pilný Vlastislav Toman, komu se povedlo ságu už za „komunismu“ zveřejnit. Ne v původní podobě, ale co komiks (1968-1971). Spolu s akademickým malířem Jiřím Veškrnou (*1931) adaptovali první dva romány cyklu (1968-69), načež třetí vynechali a čtvrtý - posléze - zpracoval brilantní kreslíř Milan Ressel (1970-1971). Tím taky bohužel bylo variování děl Tarzanova tvůrce Burroughse zastaveno.

Milan Ressel (1934-2020) byl géniem, který - podobně jako Josef Laufer - prožil část dětství v Anglii. Dnes kultovními jsou jeho komiksy Desetioký a Kraken, jejichž scénáře psal na podkladě vlastních próz Ludvík Souček. Bohužel se díky neznámému člověku roznesla falešná zpráva o Resselově emigraci a komiksu řekl nazdar. S jednou malou výjimkou v časopise Pionýr (Vezeme domů Slunce podle Bradburyho, 1974).

A mistr Veškrna? Byl profesor na Výtvarné škole Václava Hollara a pro ABC dělal obálky či seriál Macek kosmonaut (1967). S Tomanem adaptovali klasický Doylův Ztracený svět (1969-1970) a vytvořili komiksy Král prérie a Prázdniny s Marťany (oba 1970). Ale i ta spolupráce skončila a Veškrna se seriálům po zbytek života již - s jedinou výjimkou - nevěnoval, aby tento jeho život tragicky vyhasl po autonehodě dne 29. září 1996.

Dalším Tomanovým kreslířem se v letech 1971-72 stal akademický malíř Otakar Procházka, mj. ilustrátor díla Františka Běhounka. Ale Zajatec ptáka Mauk a Dobyvatelé hlubin (1986-87) zůstaly jedinými jejich komiksy, přičemž ten první ještě začal tvořit pan Ressel. Práci nikdy nedokončil.

Tím se dostáváme ke klíčovému Tomanovu setkání s Františkem Kobíkem (1933-2006). Kobík začínal jako technický kreslič leteckých firem a sám i létal. S ABC spolupracoval od roku 1968 a navrhoval doň různé (často kosmické) modely, vystřihovánky. Roku 1973 začal tvořit slavný cyklus ze Žluté planety Příhody Malého boha, Příchod bohů a Kruanova dobrodružství. Po pauze (1976-88) přidal Kruanovu cestu i pátou sérii Kruan a bohyně (1995-1997). Už v letech 1979-80 navíc Toman/Kobík vyprodukovali působivé pokračování Ztraceného světa Druhá výprava a tím třetím jejich zářezem do dějin se staly další dva cykly Strážců - z let 1972-73 a 1981-84. Naposled Toman s panem Kobíkem spolupracoval v letech 2002-03 ve Čtyřlístku na sérii Poutníci.

Dalším významným korpusem scénářů jsou věru rozsáhlé Příběhy psané střelným prachem, které začal roku 1977 kreslit Miloš Novák (1909-1988), na něhož postupně navázali ještě Milan Víšek (*1953), Lubomír Hlavsa (*1958) a Jiří Petráček (*1941). Příběhy pokračovaly s přestávkami až do roku 2013 a poslední řada je známa jako Pirátova dcera. Lubomír Hlavsa mimo to zpracoval Tomanův ne tak zdařilý scénář Hrdinové a dobrodruzi kapitána Treskowa (1987-88).

Rovněž cyklus ze Žluté planety se dočkal ještě dvou sérií o 58 částech, které byly v ABC zveřejněny v letech 1998-2010: Kruan a pozemšťané a Kruan a služebníci Zla. První sérii kreslil Filip Škoda, druhou Miloš Kocián, jenž je i výtvarníkem Strážců času IKS (2001) a Strážců z Bílých domů (2003), ve kterých Toman povil nové generace svých klasických hrdinů. O poslední, letošní Vlastově knize Nové příběhy Malého boha a Kruana jsem už do Neviditelného psa psal - a upozorním jenom na doslovy-studie odborníka Milana Krejčího k souborným knihám Strážci (2016) a Dobrodružství na Marsu i Zemi (2017). Sám jsem pak zplodil dovětky ke Zlatým knihám komiksů Vlastislava Tomana (2013, 2016), kde překvapeni objevíte ještě i Tomanovu Třetí výpravu (kresby Jiří Petráček) anebo komiksy kreslené Petrem Willertem (*1971) a Karlem Jerie (*1977).

Závěrem rád dodávám, že nelze do budoucna vyloučit ani nové verze, tj. překreslení některých Tomanových komiksů; to ale zaklepejme do iridia. Ostatně původní jeho spolupracovníci byli vesměs dobří, a tak se nebude jednat o povyšování. Jen o variování. Nové kresby pro třetí tisíciletí. Přežije-li Zem, doufejme, že kresby s ní. Ty novější - i ty staré. Nejde než doufat, že je budou číst další generace dětí.

P. S.

Americkou filmovou adaptaci prvního Burrougsova románu s KAPITÁNEM JOHNEM CARTEREM Vlastislav Toman před 10 roky zhlédl v multikině. I když byl, vzpomínám si, trochu rozpačitý - a ač film celosvětově propadl a vydělává na sebe dodnes, jedná se o překvapivě pietní a předloze věrné dílo, které zahrnuje i poněkud ponurý motiv uzavírání se hrdiny do pozemské hrobky, jenž si pan Toman ve svém komiksu odpustil:

https://www.youtube.com/watch?v=8gb3Ao_XCog