1.

Dík aktuální anketě magazínu Komiksárium a Adamu Lalákovi byl tento měsíc sestaven žebříček třinácti "nejlepších" českých komiksů všech dob, přičemž není samozřejmě pro nikoho závazný. V anketě "soutěžilo" celkem šedesát komiksů a zúčastnili se jí mimo jiné publicisti Michal Jareš (Tvar) a Ivo Fencl, komiksoví scénáristi Ondřej Neff a Tomáš Prokůpek anebo kreslíři a malíři Pavel Čech, Vladimír Tučapský, Štěpán Mareš a Lucie Lomová... Už na hezkém druhém místě se ocitly Rychlé šípy. A protože horké léto vyzývá nejen ke koupání, ale i k výraznějšímu využívání jízdního kola, pohlédněme nyní nejen na dotyčné "Šípáky", jak je zvalo prožluklé Bratrstvo kočičí pracky, ale i na jejich - a nejen jejich - bicykly!

Že těch kol zase tolik nebylo? Tak to se pletete. I když, pravda, dodnes nejznámějším jízdním kolem, s kterým se tito "legendární chlapci" setkali, byl létající bicykl Jana Tleskače v knize Záhada hlavolamu, tedy stroj, který jim nepatřil. Věnujme se však i pod vlivem Lalákovy ankety spíš tomu kreslenému světu...

2.

Taky v jeho pestrých obrázcích se ovšem létající kolo vynořilo!!!

Došlo k tomu roku 1947, kdy byla ve Vpředu poprvé uveřejněna památná šestidílná série komiksů, již můžete dnes nejsnáze najít na stránkách 187-191 souborného vydání Rychlých šípů. Cyklus byl zveřejněn mezi 2. zářím a 7. říjnem dotyčného roku a bicykl tu zprvu spatříme pouze bez křídel. Náleží Rychlonožkovi. Ten na něm každé ráno chtě nechtě frčívá do učení, kam už nastoupil, a jednou přistihne u kola Tyčku, Baga a Strašouna, kolegy z dílny. Rozkřičí se: Zmizte od toho kola! To je MOJE kolo! Ještě by se vám mohlo zadřít za nehet a já bych měl opletačky s úřadem!

I počne náš Rychlonožka bicykl pro jistotu zamykat. Na řetízek. Odhalí však dále, že jeho kolegové tajně sestrojují právě takové "létací kolo", jaké kdysi vytvářel Jan Tleskač ze Stínadel. Rychlonožka si objev nenechá pro sebe a Mirek Dušín na schůzce rozhodne, že budou Rychlé šípy povedený trojlístek učňů sledovat, a to taky udělají, přičemž na počátku dalšího dílu Rychlonožkovo ohrožené kolo definitivně mizí a ku sledování je ihned o důvod více...

Zprvu je pátrání marné, ale Rychlonožka vyzví další, naštěstí. Kolo prý má být zkoušeno „v sobotu v Černém údolí“. Rychlé šípy si tam tedy na tři zloděje počkají a pozorují montáž křídel i vrtule… Vidíte to krvavé slunce? To je špatné znamení! míní během montáže hoch Strašoun a připomíná v tu chvíli Štětináče. A mimochodem, znalci, co myslíte? To slunce na obrázku vychází... anebo už zapadá?

Kdy se akt odehrává? Podle mého názoru ráno, nicméně je to silně diskutabilní!!!

3.

Křtím tě jménem Jana Tleskače stínadelskou černou vodou, praví pak hoch zvaný Tyčka a lije onu vodu na kolo. Pak trio losuje, kdo podnikne první, riskantní let, a černou kuličku si vytáhne Strašoun. Je zdrcen.

Taky jeho naivní kamarádi zvážní a stojíme takřka až na půdě hororu. Co Rychlé šípy? Pokusu překvapivě nezabrání a nešťastník se rozjíždí nad ústí propasti, zapíná vrtuli a na dvou následujících obrázcích se zdá, že skutečně letí. I raduje se, už vzápětí však sledujeme strašné Strašounovo zděšení... a zřícení se. Naštěstí si jenom zlomí ruku. A kolo? Napadrť. Bago ale slíbí Rychlonožkovi zvanému v dílně Ježoun, že mu trojice koupí nové. Následující finále příběhu jako by pak Foglar ještě nastavil o dva obrázky a Tyčka tu běduje: Ukradli jsme ti kolo, způsobili jsme ti nepříjemnosti – a ty nám všechno odpouštíš! Nejsme hodni z prachu otřít tvoje botky – a – a -----, načež Rychlonožka dí: Dobrá, dobrá, mladý muži, však toho od vás taky nežádám! Čistím si botky každý den sám!, a Jarka Metelka dodá: Tak se mi zdá, že uplyne ještě hodně vody, než bude Tleskačovo létací kolo znovu vynalezeno!

4.

Jízdní kola však se, vážení, v seriálu o Rychlých šípech objevovala už předtím. Vůbec poprvé už 20. května 1939 v dílu Rychlé šípy závodí (str. 28 souborného vydání). Zde se hodní hoši zúčastnili silničního závodu, v němž soupeřili s klubem Mladého hlasatele Ontario. Rychlonožka, jak si vzpomínáme, moc chtěl vyhrát, a to „i kdyby měl zavařit kolo“. Nic ale nezavařil a závod předčasně zkrachoval po srážce Mirka Dušína s neznámým červeným auťákem. Hoch Láďa z Ontaria ale už vzápětí nelenil, otočil bicykl a pronásledoval padoucha v rudém voze silnicí. Ten „otevřel výfuk, aby nebylo vidět číslo“. Po této "bondovské zatmívačce“ ujel v neznámo a na začátku dalšího pokračování nazvaného Mirek Dušín je odškodněn se týmy obrátily už rovnou na muže zákona. Jeden z nich vše vyslechl a hned poslušně vyhlásil rádiem, že rudé auto ujíždělo "na Český Brod". A pak? Tamní klub V jednotě síla se dá do hledání, na hodinu se rozptýlí do ulic a jeden hoch objeví vůz s poškozeným chladičem v autosprávkárně Josefa Vyl… (celé jméno se bohužel nikdy nedovíme). Je vyhráno? Ano. Bezohledného motoristu, který jel po levé straně, zadrží četnictvo a Dušínovu tatíčkovi (zřejmě je to on?) přijdou peníze na Mirkovo nové kolo. Už nikdy (ale) nedělejte žádné závody na silnici, radí otec. Vedle onoho poučení (jak často jím příběhy Rychlých šípů končily) měl ovšem příběh i polopaticky předvést funkčnost až magické sítě Foglarových čtenářských klubů, které šlo, jak vidno, využíti (či zneužíti?) taky k "odchytu lidí".

Dodejme už jen, že trať památného cyklozávodu měřila tři kilometry a všichni nezávodili najednou, nýbrž se vyráželo po dvojicích. A pozor, ještě něco! Na pátém obrázku Jarka Metelka pálí do vzduchu ze startovací pistole, což je značnou výjimkou v tomto seriálu, neboť na rozdíl třeba od Tintina se střelba ze zbraně vyskytne jinak snad jen v příběhu Rychlé šípy a střelná zbraň (str. 255)...

Nu, a ještě poznámka. Během onoho zoufalého střetnutí s bezohledným řidičem vidíme Mirka Dušína ve vzduchu a má až nepřirozeně zkroucenou pravou nohu, takže to vypadá, jako by mu úplně chyběl kus chodidla. Není to ale tak!

5.

A dál? Zbylé rychlošípovské cyklopříběhy už (nebojte se!) proberu stručněji. V dílu Rychlé šípy robí šlapohyb (str. 40 souborného vydání) navštíví chlapci vetešnictví, kde spatříme nejméně čtyři jízdní kola. V jiném příběhu Rychlé šípy pod vlivem kočičí pracky (str. 67) zase Rychlonožka žuchne z bicyklu, a to zdaleka ne naposled. Příběh Rychlé šípy cvičí sebeovládání (str. 72) poprvé pojednává o cyklovýpravě (pěší výpravy už jsme předtím sledovali) a poprvé tu - konkrétně úplně vpředu na Mirkově kole – uzříme úhlednou bedýnku, v níž se poslušně nechává přepravovat věrný pejsek Bublina. Ale pokračujme! V dílu Rychlé šípy zkoušejí nového člena si bicykl hned třikrát nakreslil i Václav Junek - a léta po něm i Marko Čermák Poprvé se tu i dovídáme, že každý člen Rychlých šípů „musí umět na kole jezdit“. Takže i tlustý Bambus, když se zatouží přifařit! Půjčí si kolo - od zevlujícího hocha, ale je těžkotonážním hochem a snaha tlusťochova končí s prásknutím v prkenné ohradě.

Už druhou kolektivní cyklovýpravu Rychlých šípů zhlédneme v pokračování, kde jsou „svědky neštěstí“ (str. 141) a kde Bublina opět využívá bedničku. Hezké. Na první pohled sedí psík opět před Mirkem Dušínem, ale podívejte se lépe! Ta bedýnka je totiž ve skutečnosti tentokrát až nad zadním blatníkem, a to buď Jindrova anebo snad Jarkova kola. Zvláštní, ne?

Nabízí se tu i teorie, že přesun vznikl spíš následkem kreslířova nedopatření.

A ještě dál? Na druhém obrázku téhož příběhu Rychlonožka opět padá s kola, ale u vody role bicyklů definitivně skončí a naposledy jeden vidíme na čtvrtém obrázku.

6.

A pak se Rychlé šípy přesunou na venkov a „Na honbě za pašíkem“ (str. 143) využije bicyklu nezvykle divoce Jarka Metelka, který se překvapivě zachová jak z řetězu vypuštěný kaskadér. Bohužel se ztřeštěnec nevyhne oji žebřiňáku. Dalším už klasickým cyklopříběhem Rychlých šípů je i díl Nebezpečný sport ze zimy 1947 (11. února) a ze strany 164. Jan Dedků (anebo snad Dedek?), také chlapec, tu chce zlepšit svůj výkon na zamrzlé louži, kterou tudíž poněkud pošetile objíždí. Rekord 75 vteřin hodlá navzdory varování Mirka Dušína a předtím i Rychlonožky „stáhnout“ na minutu. Jděte si radši na Kašpárka, strašpytlové, ohrazuje se, což je mimochodem i jediná zmínka o tomhle Skupově hrdinovi v Rychlých šípech. A pak už BÁC a Jan Fischer kreslí ležícího Jednu poté, co mu podklouzla pneumatika. Kreslí ho však v naprosto nepravděpodobné, ba nemožné poloze. Ano, taky na tuto "chybičku" bývá fanoušky poukazováno.

7.

Pokračujme v cyklopouti červencem i četbou příběhu Honba za odcizenou knihou (str. 175). Asi uprostřed toho dílu vhodí zlolajní kluci titulní knihu do korby náklaďáku „obchodu zeleninou“ pana V. Melichara a auto se rozjíždí, ale Mirek Dušín neváhá a způsobně si půjčuje jiný bicykl. „Musím dohnat tamhle to auto.“ A vůz na kole skutečně dohání!

Ale zdrží ho křižovatka - řízená strážníkem...

Asi až při čekání na „volno“ Mirka napadne, že by mohl do firmy pana Melichara prostě zatelefonovat. Mobily ale ještě neexistovaly, takže volá z budky a následuje happy end. Velmi jsi nám pomohl, žes mi kolo půjčil! Vracím ti je s díky a v pořádku! jsou Mirkova vznosná slova, jimiž historie končí, a podíváme-li se do tváře naivního půjčovatele, napadne nás dost možná: To byl ale vůl! Tak aspoň působí výraz chlapcova obličeje...

8.

Následoval zmiňovaný už příběh létajícího kola a znovu se bicykl objevil v titulu k pokračování Rychlé šípy hledají hocha se žlutým kolem (str. 256). Už v Rychlonožkově snu (str. 240) si nicméně všimneme aspoň koloběžky, na které se indiánským táborem prohání jeho tatínek v nejdobráčtější ze svých mnoha(!) podob...

Vjeďme však za jízdy seriálem i do světa kreslíře Marko Čermáka! V pokračování Rychlé šípy se vzdávají odměny (str. 257) je na pavlačí zdárně nalezeno hledané žluté kolo a dostáváme se i k památnému cyklopříběhu Rychlé šípy jezdí na pětikolu (str. 306). Prvně vyšel až v dubnu 1971 (časopis Rychlé šípy) a dotyčné pětikolo tu čekalo už věčnost v "kumbále po panu Tvrdíkovi" - u Metelků na dvoře, Rychlé šípy ho ale našli během úklidu, týden cvičili brilantní spanilou jízdu a Rychlonožka (sedával ponejvíce až vzadu) občas div nesletěl, i tak ale stačil dělat dlouhý nos na Bratrstvo kočičí pracky. Nu, a jednoho odpoledne pak došlo na městském tržišti i k předvedení bicyklu i umu jeho krotitelů, je ale dnes už více než jasné, že Mirek Dušín chudáka Rychlonožku řídit neměl nechávat...

Nebo snad za to opravdu "Ježoun" nemohl a „ruplo v řídítkách“? Kdo ví! Ale určitě za nic nemohla babka ve žlutém šátku, již zoufalý Rychlonožka objal okolo krku padaje i s kolem a ostatními a za vyzývavého pokřiku: Kilo jablek, ale ať v nich nejsou červi! A rychle, máme fofr!.. Po čemž díky Foglarovi i poněkud bohorovně dodává: Klucííí, vždyť vy jste mi vzali draka…, to jste nemohli chvilku počkat??

Jak by mohli, rozhozeni už po tržišti? A mimochodem, ta Rychlonožkova bujará rozvernost během katastrofy i naprostá lhostejnost k přece kolektivní katastrofě přijde mi tady až v rozporu s celkovým duchem Rychlých šípů...

9.

Čímž i brzdíme před závěrem červencového bicyklování! Kola už se totiž objevují pouze v příběhu Rychlé šípy jedou na přehradu (str. 307) z června 1971, a to pouze na dvou obrázcích. Druhý je ovšem velmi důležitý, neboť napravil dávnou scénu z onoho silničního závodu. Podobně, jako Foglarem už i jinde bylo napraveno vylíčení následků pádu sněhu se střechy... Takový pád na hlavy totiž přece jen může být nebezpečný a také Mirek Dušín přísně kárá Rychlonožku na kole: Hele – koukej zapadnout do řady, víš, že dvě kola vedle sebe nesmějí jet!

A které jízdní kolo se v Rychlých šípech zjevilo úplně naposledy? Opět to Rychlonožkovo, a to v příběhu Rychlé šípy vidí tajemné světlo (str. 310, červen 1971, časopis Rychlé šípy číslo 9). "Ježoun" zde od Mirka dostane za úkol nakoupit ve vsi, cestou nicméně nečekaně zastavuje u cvičících děvčat! Hu!

A tím taky jako by fakticky skončilo nejen "bicyklování Šípáků", nýbrž i tradičně chlapecké pojetí jejich příběhů…

P. S. V anketě se dále umístily, a to v následujícím pořadí, i tyto české komiksy:
Muriel a andělé (Macourek-Saudek),
Lips Tullian (Jaroslav Weigel-Saudek),
Voleman (Jiří Grus),
Arnal a dva dračí zuby (Neff-Saudek),
Velké putování Vlase a Brady (František Skála),
Nitro těžkne glycerínem (Štěpán Kopřiva-Jiří Grus),
Příhody malého boha (Vlastislav Toman-František Kobík),
Vzpoura Mozků (Václav Šorel-František Kobík),
Čtyřlístek,
Monstrkabaret Freda Brunolda (Baban-Mašek),
Ferda Mravenec (v letech 1933-1951 vyšlo mimo řady psaných knih i 210 stripů!)
Dračí let (Kubic-Hanuš).