Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Na ty kouzelné sirky jsem si zrovna nedávno vzpomněl, ale nepamatoval jsem si ani název, ani autora. Tak díky za připomenutí!

Ivanhoe, Černý šíp, Poklad na ostrově, to byla ta správná četba pro mladý kluky...

No jo, samozřejmě verneovky, Sherlock Holmes, Stevenson, též Jirásek a Walter Scott z knihovny rodičů, staré mayovky předválečné provenience a Rodokapsy, četné KODky (Plavčíci kapitána Bontekoea, Čtyři kapitáni etc.) a i ten Timur a jeho parta a sovětské válečné včetně Mladé gardy etc., jež se četly jako dobrodružná literatura, Dva kapitální (Zilber), taky Babula s Planetou tři sluncí, samozřejmě Lem K mrakům Magellanovým a Astronauti, později Planeta Eden a Návrat z hvězd. Ani toho Běhounka s Akcí L a Robinsony vesmíru bych dnes nezavrhoval; mmch byly geniálně ilustrovány panem Rotreklem (a Astronauti a K mrakům Magellanovým taky).

O nepatrně později Chandler a rané exnerovky, a vůbec, těch kněh bylo ...

Chcete potěšit? U nas to v roce 2024 vypada podobně. Jen knizni hrdinove se obměnili ( vede Harry Potter a Prasina) ale casto pred pulnoci nacapam deti ( prvacku a ctvrtaka) jak si ctou pod perinou s baterkou.

Potter je hodně shazovaný, ale upřímně řečeno - před těmi 20 lety dokopal jednu generaci dětí ke čtení. A koukám, že jeho kouzlo tak úplně nezmizelo dodnes :-)

Podle mne je to lepší čtení, než se všeobecně soudí. Vlastně abych byl upřímný - sám si jednou za rok-dva celou sérii znovu a znovu sjedu jako audioknihy :-)

Asi v deseti letech jsem dostal k narozeninám nesmrtelnou knihu Bubáci, kterou napsal Radovan Krátký a nádherně ilustroval Vladimír Váša. Knížku milovaly i moje děti a dnes v ní listují vnučky.

Je mně docela líto těch "nečtenářů", jsou tolik ochuzeni! Čtu o nějaký pátek déle než autor a mohla bych vyjmenovat ještě dřívější tituly. Přihrádky dětských knih v mé knihovně patří k těm nejcennějším.

Někde se ještě čte. Ono opravdu není nutné dávat dítěti do ruky mobil, sotva umí mluvit... nebo ještě dříve.

No a že "se u vás vždycky četlo" (= rodiče četli) je taky důležité.

Já jsem z generace o polovinu (10 let) pozdější, ale je pravda, že pokud si vybavuji porovnání se spolužáky, tak jsem dobou strávenou v knížkách dost vystupoval z davu.

První knížku nepovím s jistotou, ale dost pravděpodobný tip je zmiňovaný Birlibán. Myslím, že jsme ho dostali od školy při zápisu do ZŠ nebo možní první školní den. Vybavuji si tam dokonce vzadu kreslenou mapu Birlibánova putování, skoro jak v knihách od Tolkiena :-).

Potom jsem to měl na jednu stranu těžší (čtivem mne nikdo nijak plánovitě nezásoboval, knihovnu jsem si objevil sám, když jsem začal jezdit do 5. třídy do jiné školy do města). Na druhou stranu stejné nebo jednodušší, protože knih u nás doma bylo relativně dost. Několik pohádkových po starších sourozencích (ti té četbě zas tolik nedali, ale knihy zůstaly) a spousta těch dospěláckých.

Z těch čtenářských začátku si vybavuji nějaké ty klasické pohádky, z toho méně klasického Příběhy bájné Indie Vladimíra Miltnera a O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách od Olbrachta. Z toho dospěláckého Za sedmi divy světa od Zamarovského (možná první setkání s obrázky pana Buriana).

Ilja Muromec byl docela zábavný, myslím srandovní. A Staré řecké báje a pověsti byly perfektní!!!

U mne to bylo (s mírným časovým posunem a tedy i repertoárem) obdobné. Začínám mít pocit, že všeobecným rysem toho, co děti konzumují dnes, je - odhlédneme-li od formy - hlavně odtažitost od reality. Jako by se místo přípravy na život ve světě kolem sebe připravovaly na radostný přechod do virtuálního matrixu. Doufám, že se v tom mýlím.

I Walter Scott. I KODky!