(Ke dvěma novějším francouzským publikacím)

„Nebrat si servítky.“ – Tak zní český ekvivalent jednoho z dvou stovek hesel ve francouzském slovníku zábavných výrazů souvisejících s lidským tělem. M. Lacroix, lékař a popularizátor medicíny, v dotyčném hesle („Ne pas macher ses mots“, doslova česky „Nepřežvykovat slova před jejich vypuštěním z úst“) po objasnění obdoby a rozdílů mezi jídlem a řečí s typickou pedantností popisuje tzv. tachyfagii (hltání nerozžvýkané potravy), její možné škodlivé důsledky, diagnostický postup a léčbu (s. 221-222).

Trumpovská změna paradigmatu

Když si před lety nechala ministryně Petra Buzková chirurgicky upravit (zmenšit) poprsí, doprovodilo to více místních poslanců v médiích šťavnatým komentářem. Rodilý mluvčí ze zámoří, jehož konverzačních lekcí jsem se zúčastňoval, byl tenkrát z oné přemíry nekorektnosti (napříč tuzemským politickým spektrem) dost vyděšen a tvrdil, že v Americe by po podobném výroku kariéra dotyčného veřejného „činitele/čunitele“ skončila...

Kdeže loňské sněhy jsou! S vystupováním (nyní znovukandidujícího) amerického prezidenta, který si servítky zásadně nebere, se úvodem citované heslo – spolu s jinými obraty souvisejícími s lidským tělem – stává naopak umocněně aktuálním. Pro překladatele, tlumočníky, publicisty. Ne nadarmo nese v nedávné monotematické práci o Trumpově jazyku hned druhá (a patrně nejzdařilejší) z osmnácti kapitol název „Odvážit se překládat Trumpa“! Překladatelka a vysokoškolská pedagožka B. Viennotová zde vyjadřuje nesouhlas s uhlazováním (rozmělňováním, zakrýváním servítky) některých Trumpových výroků.

Když 14. července 2017 řekl Donald Trump francouzské první dámě Brigitte Macronové: „You´re in such good shape!“, nevystihla prý většina francouzských médií doslovným překladem („Jste v suprové formě!“) podstatu sdělení. B. Viennotová zohledňuje kontext (Trumpovy postoje a výroky v souvisejících situacích), zpětně rekonstruuje pravděpodobný myšlenkový pochod amerického prezidenta („Ejhle – šedesátnice, co vypadá jak mladá kočka!“), poté navrhuje překlad alternativní: „Jak skvěle jste zachovalá!“ A zdůrazňuje, že tento „šokující“ překlad je plně práv jak sdělení výslovnému, tak implicitnímu.

Jak vidno, vzhledem k řečové „změně paradigmatu“ (a podle komentátora listu The Financial Times Gideona Rachmana by „trumpovská éra“ klidně mohla trvat třicet let) vykazují Lacroixův slovník výrazů týkajících se těla a trumpovská monografie B. Viennotové nejeden navýsost aktuální průsečík. Povšimněme si stručně ještě alespoň čtyř z nich.

Anatomie, zeměpis, hospodářství

Donald Trump se podivil nad množstvím přistěhovalců do USA z „shithole countries“. Deník Libération upřednostnil ekvivalent „vylezlých z krysích děr“, podle B. Viennotové slabý. Výstižnější byl prý deník Le Monde: „z podělaných zemí“. M. Lacroix věnuje samostatné heslo lidovému výrazu pro řitní otvor „un trou de balle“ (doslova: „díra po kulce“). Podobnosti (kulatost, tendenci okolní tkáně otvor zmenšovat, svírat, „zatahovat“) rozepisuje za přibrání citací z nálezů patologických (s. 26-27). Žádný z francouzských publicistů zde nicméně dané spojení nepoužil.

Čeština nabízí kouzelný výraz „zadel“ (k nerozeznání podobný slovu, za něž si před časem Karel Schwarzenberg vyslechl pokárání od moderátora Václava Moravce), tedy: „ze zadelí“. Vzhledem k souvisejícímu výčtu (a kontrastu s Norskem) by bylo dle mého názoru legitimní přibrat perspektivu ekonomickou, z čehož by pak vycházelo cosi jako „ze zemí, které jsou (ekonomicky) v řiti / na huntě“, „ze zemí kolabujících“ apod.

Anatomie a dějiny

„Vylodili se Angláni!“ (francouzsky: „Les Anglais ont débarqué.“) – Hovorová franština reminiscencí na okupaci země „červenokabátníky“ po Napoleonově porážce u Waterloo (1815-1820) charakterizuje menstruaci. Jak konstatuje M. Lacroix v daném hesle (s. 14-16), angličtina podobný obrat postrádá. Trump se k němu tudíž při střetu s novinářkou Megyn Kellyovou (incident Viennotová letmo zmiňuje, jinde byl přetřásán až až) uchýlit nemohl.

České rčení, že žena má „své dny“, je stejně zobecňující jako výrok vyčítaný Trumpovi. Leč běží o eufemismus, takže pozornost nebudí. (Byl dokonce – tvůrčím způsobem – převzat do reklamy.) V šedesátých letech si tuzemská média běžně utahovala z čínské kulturní revoluce i z Maovy „rudé knížky“, kterou tehdy bylo možno obdržet zdarma na čínské ambasádě. Přesto čeština idiom znějící např. „vyfasovala/otevřela rudou knížku“ nevytvořila. Zdejší prostředí nebylo, pravda, dostatečně kontrastní: komunismus nebyl jednoznačně vnímán jako import … Vznikl snad idiom o menstruaci coby „rudé invazi“ v polštině, finštině, vietnamštině, korejštině, čínštině, v některém z „jemných jazyků indických“ (řečeno s Ludvíka Vaculíkem)? Toť otázka hodná pozornosti!

„Francouzská nemoc“

„Padnout jak syfilis na nižší kněžstvo.“ (Francouzsky: „Tomber comme la vérole sur le bas clergé.“) – Čili: „Náhle a brutálně udeřit – jako epidemie.“ Spojení věnuje M. Lacroix samostatné heslo (s. 336-337). Uvádí, že nedávné vykopávky u většiny z kosterních pozůstatků z 13. století v jednom anglickém klášteře objevily deformace typické pro syfilis. Francouzština dlouho používala označení „neapolská nemoc“, připisovala danou nemoc nižšímu kněžstvu tu bretaňskému, onde španělskému. Jiné země, konkrétně Německo a Anglie, takříkajíc vrátily úder spojením „francouzská nemoc“. Dodejme: „francouzskou nemoc“ zná i čeština; v Tolstého eposu Vojna a mír se nákaza syfilidou objevuje u jedné postavy v důsledku invaze Napoleonových vojsk.

Viennotová zdůrazňuje, že četné vynechávky, logické skoky, překlepy a pravopisné chyby patří k Trumpově stylu. Nemají být při překladu opravovány, neboť mohou být součástí sdělení, byť implicitního. Upozorňuje mimo jiné (s. 107, pozn. pod čarou č. 1), že v materiálech z Bílého domu bylo jméno britské premiérky Mayové „Theresa“ vynecháním souhlásky –h- třikrát zkomoleno na „Teresa“, přičemž takto, tj. bez –h-, tedy Teresa Mayová, se jmenuje jistá pornoherečka. Obsahuje-li rčení o „nižším kněžstvu“ osten protivrchnostenský (jako by si vyšší kněžstvo mohlo dovolit děvy choroby neroznášející), může trojnásobný překlep pranýřovaný Viennotovou představovat jakési bezděčné administrativní úpění a zoufání nad ofenzívou ambiciózních stěžovatelek (připomeňme, že na Trumpa útočí též jedna pornoherečka, Stormy Daniels). Snad se bude jednou v angličtině říkat: „Sesypat se na někoho jak zlatokopky na kandidáta do vysokého úřadu.“

Lhát, jako když tiskne

„Mentir comme un arracheur de dents.“ (Česky doslova: „Lhát jako trhač zubů / felčar specializovaný na vytrhávání zubů.“) V odpovídajícím hesle podává M.Lacroix solidní výklad o historii zubního lékařství (s. 19-21). Od jeho marginalizace ve středověku (odkud pochází dané rčení: vytrhávači působící na tržištích nabízeli „bezbolestný“ zákrok) přes legalizaci stomatologické profese Ludvíkem XIV. dekretem z roku 1699 až po současnost.

Viennotová věnuje problému pravdy u Trumpa samostatnou kapitolu (s. 49-54), v níž žel čeká informovanějšího čtenáře zklamání. Nic nového se nedozví. Celý oddíl je informačně řídký, jednostranný a plytký. Nejvíce prostoru je věnováno mediálnímu mumraji před nástupem Bretta Kavanaugha do funkce soudce Nejvyššího soudu Spojených států. Aféra ale přece vyšuměla ještě před vydáním knihy! Nejpozději v těchto místech (s. 49-54) čtenář pozná, že monografie byla spíchnuta přece jen příliš „horkou jehlou“…

České pořekadlo „lhát, jako když tiskne“ reflektuje lidovou rezervu vůči tisku jako nástroji vrchnostenské propagandy. Právě na tento druh lidové protimediální skepse tým Donalda Trumpa šikovně navázal. Německý specialista na média Ulrich Teusch vytvořil (v polemice s lidovým sloganem „Lügenpresse“, tj. „prolhaný tisk“) termín „Lückenpresse“ (tj. tisk se záměrnými mezerami v záběru): co se „nehodí do krámu“ (do žádoucího či oficiálního ideologického diskursu), to vynechám (včetně zpráv či faktů neodpovídajících zastávané tezi). Uvedený mechanismus jako by, paradoxně, stál též v pozadí hlavních nedokonalostí monografie B. Viennotové. Ani ona totiž nezohledňuje celý kontext, tj. úplný Trumpův životopis, nýbrž pouze jeho vybrané (dle ní patrně nejkřiklavější) momenty a aspekty …

Závěr

Závěrem shrnuji: M. Lacroix vydal v renomovaném slovníkářském nakladatelství originální, přitom však zábavné dílo trvalejší hodnoty (němčina používá obtížně přeložitelný výraz „Nachschlagewerk“, tj. „dílo, v němž si lze pro poučení nalistovat odpovídající téma“) o anatomii a jazyce. Práce B. Viennotové o jazyce Donalda Trumpa obsahuje některé zajímavé postřehy (o chudší slovní zásobě, nadměrné frekvenci stereotypního přívlastku „great“, výzvy „believe me“ atd.). Je nicméně „nafouknuta“ pasážemi z jiných, slavnějších autorů (např. Boba Woodwarda) a šeptandou. V některých ohledech navíc, překonána následným vývojem, zastarává. (Přestala např. platit ústřední teze kapitoly o americké první dámě Melanii Trumpové, že její komunikace je „zcela neverbální“ – s. 59.) Nad oběma, tj. Lacroixem i Viennotovou, si ale jako čtenář a uživatel především vychutnávám radost ze svobody projevu …

Odkazy:
Lacroix, M.: 200 droles d´expressions qui ont du corps. Le Robert 2018, 352 s.
Viennot, B: La langue de Trump. Les Arenes 2019, 162 s.