KNIHA: Zapomenuté příběhy Mariana Kechlibara podruhé

Lidské dějiny sestávají z nekonečného množství vzájemně propletených lidských příběhů. Když to budeme brát percentuálně, zapomenuté jsou všechny – z tohoto zorného úhlu žádné dějiny nejsou, protože poměr vzpomínaných vůči zapomenutým příběhům je tak nepatrný, že nestojí ani za zmínku.

Tvrzení to je a není absurdní. Dějiny nepopiratelně existují, ohlížíme se po toku času a příběhy v něm odečítáme. Jsou to ale jen odlesky, které vyvolávají šalebný dojem celistvosti. Pod tenkou vrstvou je prázdnota.

Pak ale přicházejí badatelé, a Marian Kechlibar k nim patří, kteří loví v temné hlubině zapomnění a vytahují na světlo to, co zůstává skryto, nepovšimnuto. Kechlibarovy lovy příběhů vycházejí už v druhém svazku. Ten je koncipován podobně jako ten první. Jednotlivé kapitoly zdánlivě nemají jinou souvislost než tu, že se o věci neví nic nebo jenom málo. Co má například společného líčení o vlivu kurdějí na zámořské objevy a expanzi Evropanů do světa s vynálezem nuly a s hladomorem v Irsku? Na první pohled nic a nečekejte, že objeví na druhý pohled nějaké hluboké souvislosti. Ten společný jmenovatel je tu jenom ten, že jsme o kurdějích už něco někde četli, nula nás nezajímá a do irského hladomoru nám nic není. Přesto fascinováni čteme Kechlibarovo líčení. Jen důkladné vyprávění je zajímavé: autor má dar na malé ploše se zabývat důkladně a faktograficky přesně příběhem, který ho momentálně zaujal a vytáhl ho na světlo. Tak třeba hned ta první kapitola o papírech, které nechtěly shořet. Příběh se týká začátku druhé světové války, kdy došlo k nouzovému přistání kurýrního letadla a nacistický posel se marně snažil spálit nástupní plány posvěcené samotným Hitlerem. Drobná epizoda, zcela bezvýznamná ve srovnání s událostmi, které měly brzy na to přijít a valily se světem po dlouhých šest let. Ovšem uvědomíme si, jaké maličkosti mohou ovlivnit vývoj událostí velkých, významu dalekosáhlého. Uvědomíme si, že ty velké události mají strukturu, že to nejsou monolity, že sestávají z myriád drobných dramat – právě jsme poznali jedno z nich.

Máme z toho pak divný pocit, nemůže nás nenapadnout, co že se drobného děje třeba za našimi humny, co se projeví v zesílené formě za pět, deset let.

Tématický záběr se široký. O nule jsem se zmínil, to je téma vědecké. A co vývojová teorie a její politické dopady? Jelikož jsme nábožensky otupělí, Darwinova teorie o vývoji druhů už nás nevzrušuje tolik, jak tomu bylo dřív. Nicméně spory trvají a spolu s nimi pochybnosti. Těmi se zabývá kapitola o člověku s tváří opice. A opět po přečtení kapitoly přemýšlíme o současnosti. Věda se tváří sebevědomě a mává kolem sebe fakty jako opičák klackem. Nejednou se stalo, že se fakta ukázala býti pseudofakty a místo objevu byla tu snaha manipulovat. Copak se to neděje dnes a denně?

Autora i čtenáře přitahují příběhy špionážní. Epizodu s nehořlavými papíry jsem už zmínil. Špionáže se týká i historka ze začátku první světové války, kdy Spojenci ohrožení německou agresí zoufale doufali, že Spojené státy se do konfliktu na jejich straně zapojí. Dnes se už zapomnělo, že tou kapkou vody, která způsobila, že pohár přetekl, byl Zimmermannův telegram, tedy šokující depeše německého ministra zahraničí, samozřejmě šifrovaná, která odhalovala německé plány. Angličané dokázali šifru prolomit, telegram rozluštili a události se ubíraly jiným směrem.

Mariana Kechlibara dlouhodobě zajímají příběhy spojené s koloniální expanzí. Není ale náhoda, že spíš ho přitahují ty, které ukazují na neúspěchy. Setkali jsme se s tím už v prvním svazu, kde se popisuje katastrofální výprava španělského dobrodruha Hernanda de Sota na Floridu, Alabamu až k Mississippi. O nic lépe neskončil podnik, který vypadal zprvu seriózně, pozbýval té španělské krevnatosti. V jeho čele stál skotský bankéř William Paterson. Měl to tedy být podnik veskrze obchodní. Dal dohromady výpravu, které namířila do Dariénského zálivu v Karibském moři. Tam měla na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století vzniknout skotská kolonie. Nevznikla. Osmdesátiprocentní úmrtnost, to už je docela velké fiasko. Prohru jiného druhu zaznamenali Angličané v jižní Africe v době značně pokročilé, v roce 1879. Tehdy se v místě zvaném Rorke´s Drift utkali s bojovníky kmene Zulů a dopadli podobně, jako Američané u Little Big Hornu. Toto je možná nejméně zapomenutý příběh z těch, jež Marian Kechlibar nabízí čtenáři.

Čteme poutavé vyprávění a myslíme na příběhy současné, to je hlavní přínos této knížky autora, jehož články zde na Neviditelném psu patří k tomu nejzajímavějšímu, co tu můžete najít.

Knihu si můžete koupit na této adrese.