28.3.2024 | Svátek má Soňa


KNIHA: Zahraniční politika nade vše

2.11.2006

Lord Salisbury (1830-1903), britiský ministr zahraničí a premier řekl jednomu biskupovi, který chtěl obsadit jakýsi církevní úřad, který považoval za neobyčejně důležitý: "Ve Velké Britanii existují pouze dva úřady, které mají výjimečnou důležitost: Jeden z nich je úřad ministerského předsedy a druhý je ministr zahraničí. Všechny ostatní pozice může vykonávat každá alespoň částečně příčetná osoba."

Proč je zahraniční politika tak důležitá? Podívejme se na naši vlastní situaci. Přírodní zdroje naší země nestačí k tomu, abychom žili v dostatku, o blahobytu ani nemluvě. Nejsme Spojené arabské emiráty, kde dloubnete do země a již prýští peníze. Dobře se nám povede jen tehdy, když naše výrobky najdou zákazníky v zahraničí. To se netýká jen o překot exportující Škodovky, ale i řemeslníků, obchodníků, právníků, lékařů, úředníků a politiků, kteří export na živobytí (zdánlivě) nepotřebují. A proč jenom zdánlivě? Peníze, které cizina zaplatí za naše výrobky, investuje do našich podniků a nemovitostí či utratí v našich turistických centrech, nakonec skončí u pekaře na rohu, v kapse učitele vašeho dítěte, či instalatéra, který vám mění vanu; prostě u všech těch profesí, které s cizinou nemají (zdánlivě) nic společného.

Jde o blahobyt a bezpečnost

Nebude-li tedy naše zahraniční politika úpěšná (tj. nedokážeme-li vyvážet dost zboží a nezajistíme-li svou bezpečnost), pocítí to každý z nás. A když jsem již u bezpečnosti: s některými bližšími a vzdálenějšími zeměmi nemáme jen dobré zkušenosti. I pokud jde o bezpečnost musíme ostražitě hledět do světa a promyšleně jednat navenek. Musíme se zabezpečit jak proti vojenským ohrožením, tak i proti nekontrolovanému přistěhovalectví, kriminalitě a pod. Naše bezpečnost závisí na tom, jak vnější hrozby udržíme od těla; a náš blahobyt závisí na tom, co můžeme cizině nabídnout. Zkrátka a dobře: o budoucnosti našeho národa rozhoduje náš úspěch v zahraničí.

V celosvětové konkurenci musí národy přilákat investice, pracovní příležitosti, vysoce kvalifikované pracovní síly a turisty. Velmi tudíž záleží na tom, aby se nám podařilo nadchnout ty nejschopnější pro kariéru v politice a nejlepší z nich získat pro zahraniční politiku. Profesionální politici chtějí naše volební hlasy a slibují za to splnění našich přání. Jenže našim národním zájmům by měli sloužit již proto, že jsou za ně, jako občané této země, zodpovědni. Ale my jim pro jistotu ještě přihodíme moc, uznání a slávu. Protože jim za jejich práci velkoryse platíme, máme i právo jejich výkony posuzovat a kontrolovat. Dalo by se to dělat dosti snadno.

Vlastenectví se vyplácí

V mezinárodně provázaném hospodářství a vzhledem k naší závislosti na cizině představuje národní jednota rozhodující výhodu v mezinárodním přetahování o blahobyt a bezpečnost. Abychom v tomto soupeření obstáli, musíme držet pospolu. Své dětství jsem prožil v srdci Starého Města pražského. S kamarády jsme se často pohádali, ba porvali, ale když se objevili cizáci, najednou jsme byli kluci z Haštaláku a drželi jsme při sobě proti bandě od kláštera sv. Anny nebo z Masné ulice. Moc dětinské? Tak se omlouvám. Ale co řeknete tomuhle?

Když se Henry Palmerstone (1784-1866) v roce 1859 stal britským ministerským předsedou, tak jmenoval ministrem obchodu Milnera Gibsona, který byl členem opoziční strany. Navíc to byl právě Gibson, který rok předtím svými kritickými vystoupeními způsobil pád předchozí Palmerstonovy vlády.

Palmerstone byl vlastenec, který si vážil kvalitních lidí, i když třeba jemu osobně uškodili; byl si vědom toho, že má vůči své zemi závazky, které přesahují ukoptěnou úroveň osobních šarvátek. Věděl, že politické názory a ješitnost musí hrát druhořadou úlohu. To je celý rozdíl mezi politikou a politikařením, tak se pozná opravdový státník. Tato historka je určena nejenom politikům, ale vlastně nám všem. O svých spoluobčanech si mohu myslet, že jsou to natvrdlí mezci, ale vůči vnějšímu světu jsem s nimi (ať chci nebo ne) osudově spjat. Zvláště malý národ si nemůže dovolit plýtvat nadáním lidí jenom proto, že kopou za jiné politické družstvo. Hodně dramaticky to vyjadřuje následující výrok.

Vyhnaný anglický král Jakub II. řekl během námořní bitvy před La Hogue (29. května 1692), ve které byli Francouzi, kteří jej chtěli znovu dosadit na anglický trůn, britskou flotilou poraženi: "Báječné, jak moji Britové bojují."

Všichni chceme žít v bezpečí a blahobytu. Každý přesně ví, zda se mu vede lépe a cítí-li se bezpečný, a to právě teď, nikoliv někdy ve světlé budoucnosti. Proto považujeme nezaměstnanost, mzdy anebo zákroky proti kriminalitě u nás doma za daleko důležitější, než témata vzdálená (třeba demokratizaci Číny) nebo abstraktní (dejme tomu netěsnící ozonovou vrstvu). Demokracie posiluje národní stát, protože voliči s její pomocí mohou donutit vlastní vlády, aby se nevykrucovaly z přímé zodpovědnost poukazy na oblažení celého světa. Jenom diktátor se nemusí ohlížet na hlas lidu. V zahraniční politice demokratických zemí rozhodují národní zájmy, protože vlády drží na krátké úzdě vlastní občané, kteří požadují, aby se jejich zájmy přímo odrážely v politice. Voliči v demokratických zemích nemají automaticky pravdu, ale vždycky mají moc; hledí politikům přes rameno a mohou je připravit o moc i o další výhody. Proto je politika demokratických států národně zeměřená; řečeno na rovinu - národně egoistická. Polský prezident Lech Kaczynski to řekl při své návštěvě Francie v únoru 2006 úplně narovinu: "Poláky zajímá, co se stane v Polsku a nikoliv budoucnost celé EU." Pokud jde o národní zájmy a vlastenectví, můžeme se od Poláků hodně učit.

Úryvek z knihy Svět viděný z Řípu: zahraniční politika pro každého z nás od Petra Robejška (ISBN 80-86851-55-9, Alfa Publishing, 2006) s karikaturami Vladimíra Jiránka a CD, na kterém je její text namluven autorem.

Řekli o knize:
Petr Robejšek si během let, prožitých v zahraničí, vybral ze světa to nejlepší - a tato kniha to potvrzuje. Vystupuje jako Evropan, myslí jako liberální konzervativec, cítí jako Čech a píše jako Brit. Vtipně, poutavě, srozumitelně a razantně. Provokuje k přemýšlení - každého, kdo o něco takového stojí.
Pavel Bradík, hejtman Královéhradeckého kraje

SVĚT VIDĚNÝ Z ŘÍPU je čtivý a zábavný průvodce děním ve světe. Kdo chce porozumět světové politice, dozvědět se, proč sjednocování Evropy tolik drhne, proč velmoc číslo jedna zůstává nemilovaná a osamělá, co se stane s Německem a kam kráčí Rusko, měl by číst Petra Robejška.
Martin Fendrych, komentátor časopisu Týden

Prezentace knihy:
13. listopadu, 17.00 hodin CEVRO Institut, Jungmannova 17, Praha 1
14. listopadu, 12.30 hodin Ekonomická fakulta VB, Sokolská třída 33, Ostrava 1
14. listopadu, 17.00 hodin Fakulta sociálních studií MU, Joštova 10, Brno