Divadlo slouží zábavě. Jedno staré pořekadlo tvrdí: Jestli ti jde o poslání, zajdi na poštu. Woody Allen

V Dubaji vytiskli český překlad knihy nakladatelství Dobrovský o židovském filmaři Woody Allenovi a jmenuje se Woody Allen film za filmem. Autor Jason Solomons (*1969) je nemilosrdný a na řadě filmů, které dosavadní publikace podobného typu víceméně adorují, nenechá suchou ani nit. Osobně jej ale trochu podezírám, že se podobně chová také proto, aby svoji práci odlišil.

V některých případech bude mé podezření určitě oprávněné a Solomons každopádně popouští uzdu výslovně subjektivním, vlastním náhledům. Jeho druhým „trikem“ je umocnění počtu allenovských filmů, přičemž jeho „seznam“ samozřejmě nevyzdvihuje v osobě tvůrce pouze režiséra a je působivě komplexní. A totiž i tak, že zohledňuje jakýkoli Allenův podíl na snímku; a jako by nám tím kniha šprýmovně naznačovala: „Vždyť je to jen film.“

A nikoli ve smyslu film – to vysokého umění, ale ve smyslu „jde tu možná jenom o pop. I seřaďme to pěkně a sakum pakum“.

Omluvou je leda to, že profilům osmapadesáti (vykřičník) filmů předchází též kapitola Herec Woody, scénárista Woody plus sekvence Náměty, styly a motivy; Čekání na Woodyho a Vliv Woodyho Allena na kulturu. Míněno vysokou. Konečně najdeme i Solomonsovo interview s Woodym.

Všimněme si nyní několika z těch kapitol, kterými se publikace vymyká svým předchůdkyním.

Roku 1966 vznikl film Co je nového, kotě? (What´s Up, Tiger Lily?) a Solomons jej analyzuje samostatně a ihned za o rok starším Co je nového, kočičko? (What´s New, Pussycat?). Zatímco prvně jmenovaný snímek je znám a zde prezentován co katastrofa, ten druhý je vyložená kuriozita, Jde totiž o japonskou špionážní komedii Mezinárodní tajná policie aneb Klíč všech klíčů, již Allen - s pár přáteli – opatřil a nadaboval novými dialogy. Vznikla parodie o kradeném receptu na vaječný salát a titulní frázi na plátně za celý čas nikdo nepronese. Byla totiž použita producenty jen proto, že předchozí film, kde Woody hrál a který celý napsal (ale ještě nerežíroval), ve svých časech uspěl.

Dnes je, přizneme si, takřka nedívatelný. Zachraňuje jej možná pouze přítomnost dvou Peterů - O´Toola a Sellerse. Ale dívatelný příliš není ani jeho souputník, jenž tvůrce asi dosud nenávidí. Jistě i proto, že smí být označován za jeho „režijní debut“.

„Dabovala“ zde i druhá Allenova žena Louise Lasserová (*1939), která se rovněž podílela na scénáři, a dílo začíná řadou soubojů, ale ty přeruší reportér, dělající rozhovor právě s Allenem, který řekne: „Požádali mě, abych na ten projekt dohlížel, protože – jak víte – smrt je mým denním chlebem a nebezpečí mým máslem. Nebo je nebezpečí mým denním chlebem a smrt mým máslem. Ne. Počkat, ne. Smrt je mým, ne, pardon. Smrt a nebezpečí jsou mi více druhy chleba i másla.“

Jak však teskně dodává Jason Solomoms, asi jde o jediný moment, jenž se dá označit za allenovský. „O moc horší už film být nemůže,“ pokračuje, a především prý slouží co průvodce „příklady Woodyho rané techniky komedie a výrazy“, které Woody často používá, aby se lidé zasmáli: „dutiny, měkkýši, prostitutky, kuře, rabín a (bohužel) znásilnění“.

Ale nutno přiznat - ve Woodyho zájmu -, že produkce původní verzi přestříhala a vložila dovnitř záznam z vystoupení hippie kapely The Lovin´Spoonful.

Další méně známý Allenův film, který Solomons akcentuje, jsou Muži v krizi (1971). Jde o fiktivní dokument (jako bude později skvělý Zelig), ale tady z prostředí amerických televizních zpráv.

Nejen proto, že zde Allen hraje poradce prezidenta Richarda Nixona, byl snímek zakázán. Utahuje si nejenom z politiků, ale i z médií, a vlastně jde „jenom“ o neodvysílanou epizodu stejnojmenného televizního seriálu - s podtitulem Příběh Harvey Wallingera.

Epizoda putovala pod zámek a nepochybně zesměšňuje (laureáta Nobelovy ceny míru) Henry Kissingera (*1923). Natočena byla na Kolumbijské univerzitě a prý během pouhých deseti dní. Je to první film, kde se vedle Woodyho vynořuje Diana Keatonová, a souběžně tu hraje jeho druhá žena Louise, s níž se rozvedl krátce před natáčením. Jedna z vět, která iritovala zní (v překladu Michaely Vašíčkové): „Často jsme chodívali s Nixonovými, Pat a Dickem, na dvojitá rande. Harvey s Dickem často tancoval.“ To říká Louise Lasserová o svém filmovém milenci Allenovi - a dodá: „Nejspíš využil svého vlivu ve Washingtonu, abych mohla narukovat. Byla jsem šest měsíců v Koreji.“

Odstín hlasu nad tímhle jen fiktivním dokumentem se záměrně podobá témbru komentátora Reeda Hadleyho (1911-1974), který se - pod záštitou ministerstva obrany - podílel na vládních filmech. - A jak se pan Wallinger vůbec mohl dostat do Bílého domu? Snad nějak podobně jako prostý Zahradník (i s velikým Z) ve známé adaptaci prózy Jerzy Kosinkého? Ale ne! A jeho spolupracovník prostě říká, že jediný Wallinger uměl Nixona rozesmát, a dělal to konkrétně tím, že se k němu vždy přikradl zezadu - a začal jej lechtat.

Navážení se do favorita nadcházejících amerických voleb neustává a tvrdí se zde kupříkladu, že „někdy i čte“ a „ví, jak za sebou následují čísla“. Tropí se taky šprýmy z jeho kamenného obličeje a je u toho „sám“ plastický chirurg.

Dojde i k návrhu, aby byl obličej „pokryt vlajkou“, a Wallinger-Kissiner říká na kameru, že ho paní Nixonová lákává k sobě, když je prezident „na cestě do Evropy“, avšak on odolává, neboť ví, že podlehnout by nebylo správné. O deníku New York Times tu pak Henry Kissinger hovoří v momentě, kdy na něj sám hodlá uvalit soudní příkaz, a charakterizuje noviny následovně: „Jsou to newyorské židovské, komunistické, levicové, homosexuální noviny, a to mluvím jen o sportovní rubrice.“

Nebudu pokračovat a jako jisté doporučení Solomonsovy knihy to koneckonců může být dostačující, ale připomeňme, že kniha taktéž zohledňuje allenovské filmy Povídky z New Yorku (1989), Nepijte vodu (1994), Wild Man Blues (1997), Zvuky města, které miluji (2001), Woody Allen: Dokument (2012) a Krize o šesti scénách (2016).

Pouze nejnovější Deštivý den v New Yorku (2018) nutně postrádáme. K překladu Michaely Vašíčkové mám jen jedinou výtku. Jak může film roku 1966, když je dokončen, „vyjít“? Ještě neexistovalo ani video a není tedy na místě hledat jiný výraz, ať už Jason Solomons napsal do textu cokoli?

Jason Solomons: Woody Allen film za filmem. Předmluva Alfons Cuarón. Přeložila Michaela Vašíčková. V edici Knihy Omega vydalo nakladatelství Dobrovský. Praha 2018. Vytištěno v Dubaji. 264 stran. ISBN 978-80-7585-142-0