Pondělí 22. července 2024, svátek má Magdaléna
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

KNIHA: Toulky českou minulostí 18

diskuse (4)

Před koncem roku vyšla kniha Toulky českou minulostí 18 a uvědomil jsem si, že mne tyto výlety do hlubin času provázejí většinu života. Od patnácti. Tenkrát se vylíhly v týdeníku Mladý svět, zveřejňovány byly na pokračování a autor se nesměl podepisovat vlastním jménem. Novinář Petr Hora-Hořejš (*1938) byl a je nadšenec, takže po roky suploval práci historiků. Nezdálo se mu v tom roce 1979, jak jsou dějiny vykládány, a prahl vyprávět sám, konzistentněji, bez mezer. Teprve po šesti letech (1985) mu pak vydali první ze souborných knih. Historii předkládal čtenářům po svém a hlavní textový proud byl nepřetržitě doplňován dalšími informacemi a medailonky osob na okraji stránky. Napadá mě, že v čase internetu by s tím Hora asi nezačal, ale to je planá úvaha: roku 1979 web neexistoval. Hora ano, ale nikoli v redakci. Seděl v maringotce Vodních zdrojů a tvořil zde a nikdo to nečekal, ale ještě loni vyšel další, už osmnáctý díl těchto českých dějin. Dva díly poslední a také již patnáctý však už napsal Zdeněk Volný (*1946).

Ten se podílel na seriálu jako spoluautor již od roku 2000, od dílu osmého, a Hora, jak aspoň tvrdí, skončil - roku 2020 - svazkem šestnáctým o Triumvirátu géniů národní hudby Smetanovi, Dvořákovi a Janáčkovi.

Zachytil tedy tři osobnosti a taky Volným psané díly působí - při letmém pohledu -, jako by se vždy věnoval pouze třem osobnostem. Na jednom svazku jsou vyobrazeni Březina, Rilke a Machar, na druhém Nezval, Toyen a Wolker. Ve skutečnosti je to jinak a předposlední díl má podtitul Pražská německá a hebrejská literatura a česká poezie z přelomu 19. a 20. století, zatímco poslední, osmnáctý svazek se chlubí podtitulem Velká éra české poezie: meziválečná avantgarda, poetismus, surrealismus.

Na straně 208 této publikace bohužel čteme: Vážení a milí čtenáři, nastala chvíle, aby se edice Toulky českou minulostí s vámi rozloučila. Vinen je zlomyslný čas, přilévá léta, a naopak odčerpává síly. Děkujeme vám všem, ať už někteří z vás prošli s Toulkami větší část života od prvního dílu, nebo se jim Toulky dostaly do ruky teprve nedávno. Měli byste vědět, že váš zájem nás nikdy nepřestal těšit. Autoři.

Což je smutné a zdá se tedy, že listuji závěrečným svazkem, a Zdeněk Volný v něm podchytil především životy těchto jedenácti osobností: Jiřího Karáska ze Lvovic, Arnošta Procházky, Wolkera, Seiferta, Nezvala, Biebla, Vančury, Toyen, Štyrského, Adolfa Hoffmeistera.

Sám Hora-Hořejš chtěl původně skončit rokem 1918 a nutno říct, že to knižní řada příliš nepřetáhla: jen se stala posledními svazky podrobnější a v kapitole, která mě zaujala, Smrt a život krále dekadentů, líčí Volný život muže, který je přímo symbolem české dekadence. Arnošta Procházky (1869-1925). Žil na Anenském náměstí a návštěvy, ne vždy, ale občas, přijímal vleže. Na lenošce, asi vždy společensky ustrojen (a pokaždé i hladce oholen). Založil a třicet let z úřednického platu podporoval časopis Moderní revue (1894-1925). Byl hlavně kritik, avšak jako dekadentní básník debutoval roku 1895 „první českou bibliofilií“ Prostibolo duše. V knize uvádí, že tato nikde nevyjde znova. To Procházkovi splněno nebylo a svazeček pietně reeditovali roku 2000 nákladem 333 kusy. Originálů prvního vydání dnes už existuje mezi sběrateli jen asi deset. Tato sbírka se skládá z pouhých šesti básní, přičemž žádnou již další knihu veršů Procházka nikdy nenapsal. Za první světové války ale dal dohromady knihu povídek Tanec smrti (1917) a posléze stvořil třeba i dílo Erotická sexualita v literatuře a umění (1919). Je autor patnácti knih a překládat z mnoha jazyků; mimo jiné pod jmény Norbert Fomeš, Lambert Lakosil anebo Helena Vracelová. Od roku 1905 se stal i hybnou silou unikátní edice Knihy dobrých autorů. Šalda mu sice nikdy nemohl přijít na jméno, ale tak už to chodí. Všem kritikům dekadence nevoněla. A Šalda napsal po Procházkově smrti do časopisu Var: „Měl-li vůbec napsat obstojnou větu, musil ji nejprve v mysli namočit do jedu. Psalo se teď, po Procházkově smrti, že s ním odešel významný a velký literární kritik český. Nuže: nebylo člověka méně kritického! A jako nebyl básník, nebyl ani kritik. Jen dogmatik. A nic se nesnáší hůř s kritičností nežli dogmatismus; vylučují se. Jak to dělal, se smějí psát kritiky snad již jen Zulukafrům; vynáší-li to tam slávu, nevím, ale u nás ano.“

Mýlil se Šalda? To neřešme, ale Zdeněk Volný je spíše proti němu. Moderní revue přinesla každopádně z Evropy do Čech tolik nového, že to nedokázal žádný jiný literární časopis.

Procházkův tatínek zbohatl jako divadelní kadeřník a syn by absolvoval malostranské německé gymnázium, ale v tercii byl vyloučen a přešel do školy v malostranské Novodvorské. Tam se učilo česky a tam „náhodou“ studoval i Jiří Karásek ze Lvovic. Tak se seznámili, tam se potkali. Oba měli rádi Zolu, Baudelaira, Verlaina atd. - a nebylo to jako dnes, kdy se studenti nejspíš hádají, zda je dobrým zpěvákem Marek Ztracený.

Procházka měl vztah s jakousi lehkou ženou chorvatského původu a dokonce jí na Žižkově pronajal byt. Připomíná to (pozdějšího) Pygmaliona. Nakolik Arnoštek počítal s „polepšením“ oné dámy, nevíme, ale nakonec mu prchla do Hradce Králové, kde opět šlapala. Byl zklamán, rozčarován. V černých deskách vydané Prostibolo duše prý odráží právě toto zklamání - a Karásek dokonce ve svých Vzpomínkách míní, že se podle jeho názoru Arnošt Procházka z tohoto faux pas nikdy nevzpamatoval. Kdo ví. Spolu s Hlaváčkovou Mstivou kantilénou přitom Karásek Prostibolo duše označuje za „nejprožitější a nejhlubší“ knihu veškeré české dekadence. Je pravda, že Šalda viděl v Procházkovi spíše pozéra, ale i velký kritik se může mýlit. I kdyby ne, byl Procházka geniální redaktor a schopný vydavatel. Přitom je tu ale paradox, že nerad jednal z očí do očí. Karásek toho byl svědkem. I když to měl Procházka pár ulic, řadu věcí posílal zařídit svou tetu. Nebo právě přítele Karáska.

Ve společnosti se v Procházkovi vše jaksi naježilo a zaujal pózu suveréna, která hodně lidí odradila. Když Procházku navštívil daleko starší a tehdy slavný Julius Zeyer, muž dokonalých způsobů, který se v Moderní revui rozhodl publikovat hru, Procházka ho patrně nepoznal a určitě přeslechl jeho jméno. Nevstal a vleže (tvrdil později, že ho bolel zub) se optal, co že si pán přeje. Prý Zeyera považoval za židovského podomního obchodníka. Ten se odporoučel a v Moderní revui nikdy nic nepublikoval. Vyjádřil se navíc v tom smyslu, že ji dělají nějací „divní lidé“. Procházku ale ani nepomluvil.

Zdeněk Volný probírá i další české dekadenty a připomíná, že Šalda podle všeho vystupoval proti Revui z malicherných a osobních důvodů. Oproti tomu polskému literátovi Stanislavu Przybyszewskému se Prostibolo duše prý velmi líbilo - a nejvíc báseň Harakiri. Knihu nakonec ocenil i Viktor Dyk, ale teprve po autorově smrti.

Toulky českou minulostí (Toulky českou minulostí – Wikipedie (wikipedia.org) tedy zřejmě končí: po třiačtyřiceti letech. Hora-Hořejš a Zdeněk Volný už zůstanou hlavními autory.

https://www.kosmas.cz/knihy/515442/toulky-ceskou-minulosti-18/

Ivo Fencl
22. 7. 2024

K pumovému atentátu došlo 20. července 1944. Skončila by válka dřív, kdyby Hitler taky přišel o pár...

Aston Ondřej Neff
22. 7. 2024

Biden byl to přes všechno snahu starý bílý heterosexuální muž, tedy živočišný druh na odpis. Paní...

Lukáš Kovanda
22. 7. 2024

Škody způsobené největším IT výpadkem v historii se teprve sčítají, některé ještě budou nabíhat....

Marian Kechlibar
22. 7. 2024

Služba Crowdstrike, která se používá k ochraně různých korporátních počítačů před malwarem,...

Radek Šebesta
22. 7. 2024

Tu správnou totalitu jsem nezažil. Rozum jsem začal brát na začátku sedmdesátek, spolu se začátkem...

Aston Ondřej Neff
19. 7. 2024

Von der Leyen je ztělesnění všeho, co je příčinou dramatického úpadku… všeho, na co sáhla. Zničila...

Aston Ondřej Neff
22. 7. 2024

Biden byl to přes všechno snahu starý bílý heterosexuální muž, tedy živočišný druh na odpis. Paní...

Aston Ondřej Neff
20. 7. 2024

Volání po odvaze má svoji druhou stranu mince, totiž nářek nad absencí odvahy, nářek nad...

Vratislav Hlubuček
19. 7. 2024

Se znepokojením pozoruji rozvírání Overtonova okna v Ukrajinském konfliktu. Podpora napadené...

Benjamin Kuras
20. 7. 2024

Žalobcem je list New York Times, a o odmítnutí poskytnout ke zveřejnění korespondence s šéfem...

jic Jiří Čihák, vp Vojtěch Povejšil
22. 7. 2024

Pokud se fotbalisté Sparty dostanou přes irský Shamrock Rovers do třetího předkola Ligy mistrů,...

Lidovky.cz, ČTK
22. 7. 2024

V kauze rozdělování sportovních dotací pražského magistrátu žádá státní zástupce pro exministra...

mls Markéta Lankašová
22. 7. 2024

Stále v nejistotě zůstávají podle šéfa školských odborů kuchařky, školníci či uklízečky na českých...

kh Kateřina Havlická
22. 7. 2024

Poté, co jednaosmdesátiletý americký prezident Joe Biden vzdal boj o své znovuzvolení, dosáhl jeho...

lav Lada Válková
22. 7. 2024

Spor mezi dvěma bezdomovci z minulého týdne v Novém Boru na Českolipsku vyšetřuje policie jako...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz