KNIHA: Smrt ve stínu Mao Ce-tunga
Autor detektivky Čchiou Siao-lung je rodákem ze Šanghaje, ale v roce 1989 přesídlil do USA. Byl tedy nabitý zkušenostmi z komunistické diktatury, ale mohl je popsat až v bezpečném zahraničí. Život v Číně ovládané komunistickou mafií mi připomněl situaci, jaká u nás v Československu byla na přelomu čtyřicátých a padesátých let – život pod kontrolou malé skupiny vyvýšených bolševiků, kterým asistovalo množství patolízalů toužících po stejných výhodách.
Vrchní inspektor Čchen Cchao, náčelník skupiny zvláštních případů oddělení vražd policejního ředitelství v Šanghaji, dostal za úkol vyšetřit vraždu vzorné
národní pracovnice Kuan Chung-jing v obchodním domě. Když narazil na to, že jejím vrahem by mohl být Wu Siao-ming, syn jednoho z místních papalášů, tedy DVČ, Dítě Vysokého Činitele, jak se říká, narazil. Wu byl fotoreportérem jednoho deníku a současně módním fotografem, ve svém domě pořádal mejdany s jinými DVČ, na které zval mladé dívky. Vysocí funkcionáři najednou policistu drobnými narážkami varovali, aby si neublížil. I tajemník komunistické strany Li Kuo-Chua, člověk, který fakticky vládl policejnímu ředitelství, mu to dával najevo, dokonce ho na čas od vyšetřování odstavil. Avšak současně se za něj u nadřízených zaručoval – byl Čchenův mentor, a kdyby tedy vrchní inspektor upadl v nemilost, stín by ulpěl i na něm.
Mladý policista ze zoufalství napsal své někdejší přítelkyni Ling, dceři člena vládnoucího politického byra, do Pekingu. Ling mu odpověděla, že se za něj jako za svého přítele přimlouvala u ministra veřejné bezpečnosti Wena. To situaci radikálně změnilo. Pekingské DVČ bylo mocnější, než šanghajské DVČ. Čchena dokonce povýšili. Případ přebrala vnitřní bezpečnost – tedy jacísi nadpolicisté. A okamžitě dostal i politické zabarvení – DVČ zkažený buržoazní morálkou byl zatčen a popraven pro výstrahu jiných DVČ, což doprovodil článek v ústředním komunistickém deníku.
Čchen byl šťastný, že vraha potrestali, ale současně se cítil rozpolcen – tím, že ho Ling označila za svého přítele, se dostal i on do kategorie DVČ. A nyní románek s ní pokračuje a on se musí rozhodnout, jestli ji požádá o ruku, a tím vystřelí vzhůru i jeho kariéra.
Komunistická Čína se v tomto románu jeví jako dokonale profízlovaná diktatura. Nejsou k tomu vůbec zapotřebí pouliční kamery jako ve vyspělých zemích. Stačí zápisy všech možných úkonů jako třeba telefonů z veřejné stanice, dobrovolnická služba penzionovaného policisty na tržišti, souhlas či nesouhlas stranického výboru ke vztahu dvou mladých lidí. A na všech úrovních vládnoucí straničtí tajemníci. Navíc jakmile se dostal funkcionář do vyššího postavení, okamžitě měl nárok na nejrůznější výhody včetně nákupů ve speciálních obchodech, kde byl dostatek veškerého zboží, měl přístup do speciálních rekreačních zařízení, dostával luxusní byty či přímo rezidence. Není to nic nového – tohle všechno existovalo za komunistického režimu i u nás.
Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz