Podobná příručka, jako loni vydalo nakladatelství Galén (napsal ji lékař Svatopluk Káš) sice v českých končinách kdysi už fungovala, jenže před půl stoletím.

Právě tenkrát vyšel Malý biografický slovník československých lékařů (1964). A dnes? Seženete s trochou snahy dílo daleko podrobnější a více i méně charakterizující neuvěřitelných 540 českých lékařů - počínaje už třináctým stoletím.

Ale jen těch doktorů, co souběžně i psali - anebo i dál píší - beletrii.

Jak je slovník pojatý?

Nejjednodušeji: a Káš je někdy až extrémně stručný (zapomenutý Antonín Taul zabírá řádek), jindy sice heslo pojal objemněji, ale výsledek je přesto daleko chudší, než jaký dávno existuje v "normálních" slovnících.

Svatopluk Káš (nar. 1929) přitom i sobě samému po právu přidělil stránku, z níž zvíme, že je původcem třiceti knih. A - dejme tomu – dr. Rathovi pak poskytl tucet řádků, zato však hutných, neboť Rath sepsal po boku vlastního životopisu ještě pět dalších knih i včetně sbírky Zápisky lékaře z pozdní noci (2002), která při zpětném pohledu zaujme nechtěnou konotací titulů povídek s momentální autorovou situací (Jak se jen rozhodnout, Vysoká hra, Služebník boží a Všechny cesty nevedou do pekla).

I Ratha kdysi fackující Macek našel ovšem díky Kášovi krátké heslo, které dokonce uvádí celý oddíl M, ale nezvíme z toho heslíčka víc, než že Miroslav Macek spoluautorem jedné kuchařky (2005).

Polehčující okolnost? K tomu prý i překladatelem Shelleyho, Keatse, Shakespeara a Poeova Havrana.

Skoro jeden a půl stránky zabírají dále medailony Souček Ludvík a Nesvadba Josef, což je však v jejich případech málo. Naznačuje to i jistý problém Kášovy práce. Aby do ní dostal i tři nejznámější české spisovatele-lékaře Vančuru, Durycha a Langera, stačilo přece realizovat výtah z hesel v existujících encyklopediích. Dobrá. Nicméně přínos Kášova slovníku s touto výjimkou je nepopiratelný a náleží k tomu přínosu třeba i abecední soupisy vydělující lékaře-mikrobiology (=autor řady knížek o Barbaru Conanovi Jan Šimůnek), endokrinology (=Rajko Doleček či Josef Charvát), pediatry i neurology a dermatology (=autor "římského" románu z čítanek Císař chudých Antonín Trýb).

Také ovšem praktické chirurgy (Pavel Pafko je i esejistou), "očaře" (Jindřich Chalupecký), gynekology a porodníky (kamarád bratří Čapků a poúnorový emigrant Karel Steinbach i neúnavný Radim Uzel) a v neposlední řadě psychiatry (=bojovník s démonem alkoholu Jaroslav Skála či agilní Jan Cimický, který dosud napsal i přeložil sto knih).

Konečně patology, jímž byl i překládaný básník Miroslav Holub a mezi které počítáme esejistu Františka Koukolíka i romanopisce Pavla Jansu.

Mnozí však se, ehm, takto striktně vydělit nedali – a prostě to nešlo. Vždyť - autor sedmdesáti knih - Miroslav Plzák (1925-2010) byl jak psychiatr, tak i gynekolog - a ovšem i sexuolog.

Nezapomeňme ani na některé další zubaře po Součkově boku, což je třeba Leoš Šedo ze Sázavy či Václav Franc z Jičína, ale stomatologem byl i autor turistických příruček a sci-fi hry Dělo života Jiří Foustka, pilný to překladatel Wellse, Chestertona, Whitmana a Poea. A tatáž sci-fi doména náleží i psychiatru Vladimír Raffelovi, Václavu Kajdošovi či Janě Rečkové.

Aby ještě zvýšil už tak značný počet hesel, zařadil Káš do slovníku trochu nadbytečně i lékaře typu Jan Axamita (1870-1931), což byl ovšem ve svém volném čase hlavně význačný archeolog, který ani knihy o ničem jiném než o archeologii nepsal. A Aleš Hrdlička (1869-1943)?

Přešel zas od lékařství k antropologii, které se věnoval i Emanuel Vlček (1925-2006).

A zrovna tak slavný Vladimír Vondráček (1895-1978) je především autor popularizační knihy Fantastické a magické z hlediska psychiatrie (1968). A sexuologové Jaroslava Pondělíčková-Mašlová nebo Jaroslav Zvěřina, náš dnešní poslanec v Bruselu? Proč tu vlastně jsou?

Dobře, do knihy asi náleží i školákům známý (byť z přírodopisu) J. E. Purkyně, proč však i poslanec a spoluzakladatel Sokola Edvard Grégr? Kapitolou pro sebe byl bezpochyby Karel Slavoj Amerling (1807-1884), který debutoval Květomluvou (1833) a pokračoval titulem Knížka o hmyzech neboli Naučné vypravování o motýlech, včelách, chroustech, komářích a jiných (1836) a autorem pěti knih se stal i zapomenutý bratr básníka Gellnera Gustav (1871-1943), který zmizel v Terezíně za druhé světové války, jako zmizel básník za války prvé.

Sám Kášův otec Josef (1897-1960) zde figuruje také, ale prvořadě založil pěvecké sdružení Kocourkovští učitelé a byl rovněž doktor filozofie, byť i autorem loutkohry Děti kapitána Granta (1938), hry Oldřich a Božena (1916) a libreta k operetě Láska nezná hranice (1932).

***

Tolik tedy výběr ze slovníku, nutno ovšem zdůraznit, že Káš tento výběr omlouvá už v úvodu, když přiznává, že do knihy vřadil pro zajímavost třeba i lékaře píšícího čistě o numismatice, o heraldice či o genealogii (František Lobkowicz). Avšak místy to přece přehnal a neprávem tu pak figuruje i jistý Vladimír Puchmayer (1929-2008), zatímco vcelku regulérním spisovatelem naopak jistě byl Josef Thomayer (1853-1927), píšící i pod kryptogramem vlastního jména R. E. Jamot.

Hlavně jako spoluautor Ladislava Klímy je dnes známý expresionista a vojenský lékař Arnošt Dvořák (1881-1933) a překladatelka Jaroslava Moserová (1930-2006), kterou pamatujeme z politiky, psala rovněž filmové scénáře a rozhlasové hry.

Všechny psavé doktory této kotliny dál zastupují i tvůrce "Básníků" Ladislav Pecháček, Ota Dub, Jiří Noha či Valja Stýblová a také staroplzenecká rodačka Alena Vrbová (1919-2004), která původně vystudovala filozofii (1946).

Významnější píšící lékařkou než Vrbová z mého městečka byla ovšem diplomatka a surrealistka Milada Součková (1898-1983), která dožila v Bostonu.

Skoro deset knih vydal dodneška i Václav Gruber ze Stoda, kterému mám jít po prázdninách za kmotra jeho nejnovějšího románu Malý tygr ve vlastní šťávě (vydal Akcent), a coby zástupce žijících i léčících "básníků bez iluzí" vyberme popového textaře Václava Babulu, Dušana Cveka, Norberta Holuba nebo Petra Hrbáče. A dokonce celé nakladatelství (Lege artis) založil pod mnoha pseudonymy publikující Jan Hýsek. A jestli Kášově knize někdo chybí?

Řekl bych, že ano. Cenami ověnčená Zdenka Ulčová-Gallová - i psychiatrička z Dobřan Eva Válková, mj. propagátorka svého vlastního pacienta, nadále záhadně pohřešovaného básníka Karla Šebka.

***

Posmíval jsem se před chvílí (přece jen nezbytnému) opisování z jiných slovníků, nicméně beru škleby a smíchy zpět. Autor totiž shromažďoval materiál přes třicet let, jak aspoň tvrdí, a většinu zde přítomných lékařů skutečně v žádném jiném slovníku nenajdeme. Nejméně v tom je kniha nezastupitelná a nezačnu tedy tvrdit, že mnozí tvůrci v ní (je tu i profesor Koutecký) vlastně zajímají jen své vlastní kolegy-lékaře, anebo ani ty ne, protože by to naprosto nebyla. pravda. Slovník mě zaujal, spoustu jsem toho objevil (tedy už Káš) a aspoň taky vím, ke komu radši nejít - s nějakým tím pícháním, až si lékaře budu sám vybírat, jak nově smím.

Ale to žertuji.

A tři, čtyři nekurióznější z píšících lékařů?

Podivínem a autorem sešitových krváků (ty psal pod jménem Car Osten) byl bez debaty Jan Lukeš (1912-1977). Ještě kontroverznější personou se ale stal jednoznačně usvědčený tatranský vrah Jan Klepetář (1902-1978) zbavený za svůj zločin i diplomu. Sice po svém propuštění z vězení emigroval do Švédska a Spojených států, v letech 1974-1978 však nenápadně dožil mezi námi v Praze!

A psychiatr Jan Šimsa (1865-1945) - zobrazovaný jako Římsa Josefem Váchalem? Velevážně se zajímal o parapsychologii a čtení myšlenek, o čemž i hojně psal.

A rozhodně zajímavou figurou na tomto poli byl i strýček spisovatele Martina Petišky František (1934-1980), podepisující se František Vinant a účinkující v Divadle Járy Cimrmana.