Že je na Marsu inteligentní život, s tím ohromil veřejnost (zdaleka ne pouze americkou) astronom Percival Lowel (+1916). Neměl ovšem pravdu.

Současníci Dana a Rudolf Mentzlovi, ona s interesem o elektronické knihy, provozovatelka internetového Literárního salonu a příležitostná publicistka, on programátor, dlouholetý spolupracovník Štefánikovy hvězdárny v Praze a příležitostný vynálezce, vycházejí z oprávněného předpokladu, že inteligentní život na Mars ovšemže přibyde a bude to ten pozemský. Bude to člověk. A tak oslovili především tu generaci, jež vědomosti z marsopisu vřadí v horizontu několika mála desetiletí do základů svého všeobecného vzdělání, a pozvali ji do vícesdělně fabulovaného příběhu, majícího kulisu kosmických rozměrů: tedy by mělo jít notabene o Příběh.

A vskutku jde.

Stostránkový románek „Piráti na Marsu“ (Praha: Aldebaran Group for Astrophysics, 2013) skýtá -náctiletým neobyčejnou příležitost sebevzdělání hodného novověku: toho nejnovějšího novověku a toho zítřejšího, do reality lidského světa ovšem již řízně nakročivšího. Mentzlovi poslali na Mars kosmickou loď a na její palubě třídu neobyčejně nadaných gymnazistů. Kandidáti na posty géniů opustili mateřskou loď na dně rozměrného kráteru Oudemans, toho reálně existujícího, podnikají exkurze do míst v rozměrné trhlině Valles Marineris, té reálně existující, angažují se při záchraně apokalypsu odvrátivších astronautů v oblasti skutečně existující soutěsky Ius… Mentzlovi tedy nevolí eskapickou konstrukci imaginárního světa. Jimi fabulovaný Příběh se odvíjí v materiálním prostředí vědci již popsaném a v sociálním prostředí odůvodněně předpokládaném. Jednoho si všímáme napřed: kosmickou lodí, která garnituru intelektuálů dorostenců na Mars dopravila, je Gustav II. Adolf, na cestu zpáteční bude přistaven Carolus Rex. Obě rakety tedy nesou jména králů dobyvatelů. Verba „dobýt“, „kolonizovat“, „zničit“ a podobná jsou v rodopisu člověka přítomna na každé jeho stránce. Jsou nejen identifikátory inteligentního zoologického fenoménu, ale také sociálně predestinační role Mysli (zatím jen) v Mléčné dráze.

Od historické chvíle, kdy sonda Mariner 4 odeslala pozemšťanům vůbec první snímky povrchu Marsu (1965), do okamžiků epochálních experimentů robotického „vozítka“ Microver (1997) s prachem a půdou čtvrté planety Sluneční soustavy, uplynula na vesmírném orloji řekněme pikosekunda.

Mentzlovi poslali své literární hrdiny na planetu pozemského typu v době, kdy její osidlování probíhá už sto let a za tu dobu tam vznikly kryté areály, ve kterých jsou budovy a pole s rostlinami. Po údolích komplexu Noctis Labyrinhus (na topografické mapě jej hledejte těsně pod rovníkem) se přepravují a u t o b u s e m, na pozadí terasovité zahrady, vyhřívané skleníky. „Doma“ čile pracují s t a b l e t y a n o - t e b o o k y. Skafandrů jim netřeba, postačí lehké dýchací přístroje, protože atmosféra je řídká jako na vrcholech Himaláje.

Proloženě napsanými substantivy poukazujeme na skutečnost, že dopravní prostředek a elektroniku převzala autorská dvojice z prvních desetiletí dvacátého prvního století, přičemž děj románu musí být situován přinejmenším do poloviny století dvaadvacátého. Nelze předpokládat, že po více než stu letech budou studentům cosi říkat pojmy „tablet“ a „notebook“. Problém v tom však nevidíme. Mentzlovi se prostě vyhnuli utopickým předjímáním a raději zůstali u jistot soudobého. Je možné, že se tak rozhodli s ohledem na srozumitelnost (předpokládaně) dorosteneckým a adolescentním recipientům, a to v každém případě vítáme.

Právě této věkové kategorii bezpochyby bude blízkým i ústřední konflikt mizantropického sabotérství a naopak konstruktivního filantropismu. V tom konfliktu jde – a ostrakizačně jde -, o autorská práva.

Jedni, k terorismu odhodlaní sympatizanti pirátských způsobů („Autorská práva jsou svinstvo …“), vidí řešení v řízené apokalyptické srážce komety se Zemí. Druzí naopak instalují na známém nám asteroidu 433 Eros iontové motory, aby ten kus skály popohnaly. Potom Eros svou gravitací přitáhne střepy komety k sobě a Země zůstane srážky ušetřena. Geniální! Pravdaže č l o v ě k o v o geniální…

V tomto místě nám tane na mysli otázka autorských práv za časů technologického propojení miliard lidských individuí v takřečenou planetární bytost. Stejně tak považujeme za námět k diskuzi tu okolnost, že v literární realitě Mentzlových státní správu na Marsu vykonává Švýcarsko na objednávku akciové společnosti M.A.R.S., která provádí osidlování a terraformaci Marsu. Míníme o tom, že formy výroby a odvozeně tedy i všechny složky sociální nadstavby zrychlují - do jakých psaných i nepsaných smluv vyústí?

Říkáme tím samozřejmě také to, že „Piráti na Marsu“ podněcují k úvahám hned v několika ohledech.

(Pro pořádek. Půda se na osidlované planetě vytváří jen pomalu za využití vybraných druhů rostlin, například lomikamene. Naopak zavodňování planety se děje za vychýlení dráhy ledonosných komet. Málo platné, nic nepředstavitelného.)

K literárnímu řemeslu už na závěr: Nemohlo nám uniknout, že Příběh má půdorys dramatu. Jako takový ovšem skýtá čtenářovi nedostatečně dramatických pocitů a prožitků. U manželů Mentzlových se tedy přimlouváme za umělecky rafinovanější a tedy emocionálně působivější stavbu vět. Text neokoukaně koncipovaný jako soubor monologů sám a sobě popisnosti nezabránil.

Nicméně. Co podotknuto nemění nic na tom, že autorská dvojice Dana a Rudolf Mentzlovi přišla do literatury způsobem velmi seriózním a mnoho slibujícím.