Motto: Uprostřed noci vstoupil do mého pokoje komtur. Odpoledne, když jsem míjel jeho hrob, mě pýcha dohnala k tomu, abych jej ironicky pozval. Teď, když se dostavil nečekán, má odvaha pominula.
Georges Bataille: Modré z nebe

„Když se s ním rozvede žena, malíř opouští svůj dosavadní život spočívající v malování podobizen na zakázku, vydává se na bezcílnou pouť po severu Japonska a nakonec se usídlí v odlehlé horské chatě, která patří jinému, staršímu a známějšímu malíři,“ napsala Veronika Abbasová na začátku své recenze knihy Harukiho Murakamiho Komturova smrt. Čtenářům, kteří recenzovaný román nečetli, se na té větě (týká se hlavní postavy a vypravěče románu) asi nebude zdát nic divného. Čtenáře, kteří Komturovu smrt četli, věta nejspíš překvapí. Vzpomenou si totiž, že v románu se o rozvodu sice mluví, malířovo manželství ale manželskou krizi překoná a vydrží. Dále je překvapí tvrzení, podle kterého by se měl malíř usídlit v horské chatě, protože v textu románu se mluví o domě. Pokud tedy mají román přečtený, nejspíš u téhle věty skončí, neboť správně pochopí, že paní Abbasová napsala svou recenzi ve stylu ženy ze vtipu, který byl publikován na NP 4.5. 2019:

Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká:
„V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové.“ Já říkám: „Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.“ „Ne,“ říká moje žena, „pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.“ Já říkám: „To je pigment.“ „Ne,“ říká moje žena, „pigment je to, na co psali staří Římané.“ Já říkám: „To byl pergamen!“ „Ne,“ říká moje žena...

Recenze ovšem není anekdota a pokud budou čtenáři z nějakého důvodu v její četbě pokračovat, pochopí, že autorka nejen interpretuje děj recenzované knihy nepřesně, a tedy chybně, ale navíc si v rámci svého tvrzení, že se autor opakuje, očividně plete recenzovanou knihu s jinými Murakamiho knihami. Nakonec, píše o nepodstatném a podstatné jí uniká. Kvůli jámě v zemi nebo užívání mobilu lidé romány zpravidla nečtou. Čtou je kvůli mezilidským vztahům, které jsou v románech zachyceny, a v tomto smyslu má Murakami co nabídnout. Komturova smrt obsahuje nejen klíčový vztah mezi oním vypravěčem a jeho manželkou, ale také mezi mnoha dalšími osobami. Ty jsou v románu vykresleny způsobem, za který by se nemusel stydět žádný z klasiků tohoto žánru.

Abbasová ve své recenzi uvádí, že „Murakami svůj nový titul umně „uvařil“ z větší části ze starých osvědčených surovin.“ Zní to jako výtka. Jenomže to, co ona bere jako nedostatek, já naopak vnímám jako přednost. Murakami prostě poamericku pracuje se vším, co mu světová kultura nabízí, aby vytvořil další americký román z Japonska. Co je na tom špatného?

Naopak špatné je české vydání, o jehož chybách se Abbasová vůbec nezmiňuje. Překlad románu neprošel náležitou redakcí, jinak by v textu nemohly zůstat věty typu „...vešla do obýváku, překonala jeho širé rozlohy a otevřela skleněné dveře...“ (s. 697) Pozornému redaktorovi by neuniklo, že je na straně 731 zaměněno jméno vypravěčovy manželky Juzu s vypravěčovou mladší sestrou Komiči, zvanou Komi.

V románu je oproti běžnému světonázoru převrácen poměr mezi mužským a ženským světem. Myslím, že japonského čtenáře musí dost šokovat věta „Když se děťátko narodilo, měl jsem radost, že je to holčička.“ (s. 731) Že by se někdo radoval z narození holky?! Jenomže u Murakamiho je všechno jinak: zatímco ženy se zabývají tím podstatným, to jest rozením dětí, muži jsou v této otázce fatálně nekompetentní - tajemný pan Menšiki přes své bohatství sdílí odvěký úděl mužů, pokud jde o otcovství, neboť si nemůže být jistý ani tím, zda otcem je, či není. (Literatura psaná muži byla dlouhodobě kritizována feministkami, kterým vadilo, že mužští autoři neberou v úvahu ženské hledisko, nebo že je nezohledňují dostatečně. Kdyby si přečetly recenzi paní Abbasové, to by teprve viděly, co je to ignorace!) Román se tak ze všeho nejvíc podobá snu, ve kterém je všechno zrcadlově převráceno - a to jej dělá velkým!

Je smutné, že české prostředí nedokázalo přijmout tento velký román autora světového jména odpovídajícím způsobem! Myslím ale, že tato neschopnost není v současnosti nijak výjimečná; naopak, je signifikantní.

Murakami, H.: Komturova smrt. Přel. Tomáš Jurkovič. Euromedia Group, a.s. - Odeon, Praha 2018.