Publikací spjatých s fenoménem Járy Cimrmana je řada, přesto dál přibývají. Tu nejnovější připravoval pro nakladatelství Paseka herec a kulisák Marek Šimon a trvalo mu to skoro tři roky. Už v září 2013 jej poprvé napadlo, že k padesátému výročí Divadla (2017) shromáždí vzpomínky všech dosud žijících členů souboru. Dal se do toho, a když měl vzpomínku skoro už od každého, rozhodlo se o změně plánu. A tak výsledná knížka světlo světa spatřila už toto léto.

Oprávněně, dodám. Objevení Cimrmanovy renesanční osobnosti přece zhruba o rok předcházelo založení divadla. A letošek umožnil také to, že se kniha mohla stát dárkem ke kulatinám tří zřejmě nejvýznačnějších žijících členů souboru, a to Jaroslava Weigla (kterému bylo 9. února pětaosmdesát), Zdeňka Svěráka (kterému bylo 29. března osmdesát) a Miloně Čepelky, jemuž bylo osmdesát ani před pár dny, 23. září.

Jsme-li u narozenin, připomeňme pak i sedmadevadesátiletého spisovatele a cestovatele Miroslava Zikmunda (*14. 2. 1919), kterému sestavovatelé rezervovali celou stránku 119. A to proč?

„Kdykoli hrajeme ve Zlíně, nechybí v první řadě uprostřed bílá hlava našeho věrného příznivce Miroslava Zikmunda.“ O přestávce navíc přichází na kus řeči do šatny, kde ho také zachytily tři v knize přítomné snímky.

Půlstoletí s Cimrmanem je uvedeno vynikající Mistrovou básní Nepoznaný, začínající památnými a Svěrákem obvykle recitovanými slovy: Jako má meloun uvnitř sladkou dužinu, má český národ uměleckou družinu. Do knihy přispělo za tyto verše prozaickými vzpomínkami přesně třicet někdejších a současných členů divadla i včetně dvou režisérů (Menzela a Kroba), čtyř hudebních skladatelů (Jaroslava Uhlíře, Ivana Štědrého, Milana Svobody a Jana Klusáka), hudebníka Jiřího Stivína anebo kulisáka a herce Zdeňka Škrdlanta. Avšak také včetně ryze divadelních profesionálů, kteří jsou představení co představení nuceni ubírat a jimiž jsou (ikona dívek) Vojtěch Kotek, Miroslav Táborský a Josef Čepelka (ten z Klicperova divadla v Hradci Králové).

Vzpomínkou stačil jako třicátý přispět ještě i herec Oldřich Unger, který se již roku 1979 oficiálně přestěhoval do Spojených států, když byl předtím členem souboru v letech 1967-1978, nicméně 16. července 2015 Unger v kalifornské Santě Aně bohužel dodýchal ve věku jedenaosmdesáti let. A upozorňuji tedy i na chybičku, neboť u jeho fota v knize je mylně jako datum smrti uveden už rok 2014.

Mezi zpovídanou třicítkou nechybí ani nepostradatelní tři zvukaři a dvě ženy, a to fotografka Pavla Černá a kostymérka Naďa Zachová. Ta s Cimrmany dokonce jednou hrála, jak ve své vzpomínce připomíná.

Ale skutečným svorníkem, který tuto jinak ne úplně sourodou knihu do jisté míry přibližuje literatuře, je Svěrákův dopis zesnulému „Láďovi“ Smoljakovi. Nebere si v ledasčem servítky, je i vysoce informativní a zároveň neopakuje dřív a jinde už vyřčené.

Kniha disponuje i mapou nespočtu divadelních štací vč. šipek od hranic k místům ve všech sousedních zemích (a Maďarsku) a Weiglovy karikatury šesti zesnulých členů souboru, Ladislava Smoljaka, Karla Velebného, Pavla Vondrušky, Jana Kašpara, Jaroslava Vozába a Františka Petišky (bratra spisovatele Eduarda Petišky a strýčka současného spisovatele Martina Petišky).

Podstatnou součástí je i 186 komentovaných fotografií. Hned na prvních dvou vidíme nedáno zesnulé členy souboru Jana Kašpara (+11. 6. 2013) a Pavla Vondrušku (+5. 2. 2011), kteréhožto dirigenta jistě nejen já počítám mezi nezaměnitelné figury udávající tón Cimrmanovým hrám. Dnes už zbývají dle mého názoru jen tři či čtyři takovéto charismatické sloupy souboru, a to pánové Svěrák, Weigel, Čepelka a Petr Brukner (*1943). Už to, vážení, podle mě nebude na jevišti ono, až jednou zemře poslední z nich. A přece bych si vsadil, že Divadlo Járy Cimrmana vydrží i poté. - Jak dlouho, to, pravda, visí ve hvězdách.

Každý výtisk Půlstoletí s Cimrmanem obsahuje navíc cédéčko nazvané Cimrmanův nosič.

Úryvek z úvodního dopisu Zdeňka Svěráka

Nevím, s jakou legendou k vám nahoru Pavel přišel (víš, Láďo, jak velký to byl fabulátor), ale pravda je, že nás opouštěl postupně. Vyhasínala mu chudákovi paměť, takže se vzdával jedné role po druhé, až přestal hrát docela. Ale dál působil jako průvodce cizinců po budově Stavovského divadla. Vzpomínáš? Náhodou jsme spolu byli svědky úžasu turistů, kteří netušili, že ten přihrbený človíček v laciném, obnošeném sáčku, který je vodí po legendárním divadle, kde Mozart uvedl Dona Juana, tu působí i jako dirigent. Vrcholem Vondruškových prohlídek byl okamžik, kdy usedl ke klavíru a vystřihl ve správném tempu Turecký pochod.

Před jednou takovou prohlídkou bohužel hledal ztracené klíče a zřítil se do orchestřiště. Tam pod jevištěm, kde léta mával taktovkou, ho našli a převezli do nemocnice. Ještě jsem ho stačil navštívit, ale mluvil se mnou anglicky, jako bych byl zahraniční návštěvník.

Zdeněk Svěrák a kolektiv: Půlstoletí s Cimrmanem. Legendární divadlo z odvrácené strany. Obálka, grafická úprava a typografie Jaroslav Weigel a Michal Weigel. Doslov Miloň Čepelka. Paseka. Praha 2016. 128 stran. ISBN 978-80-7432-724-7