P. Pospisil 18.9.2023 12:22

Na jednu stranu

- je třeba přiznat, že se King občas vykrádá a že by se daly identifikovat celé skupiny knih psané (ať už úmyslně nebo ne) podle stejného mustru, kde se -s trochou nadsázky- liší jen jména osoba a způsob jejich smrti.

- dvě asi nejslavnější filmové adaptace Kinga vlastně vůbec nejsou typické kingovky (Shawshank a 9. míle) a nejsem si jistý, jestli to vydává pozitivní zprávu o Kingově tvorbě (nebo je to jen neschopností filmařů?). Ale třeba Pokoj 1408 byl taky fajn, a to už typický King je.

Na druhou stranu

- vysloveně mne pobavila výtka týkající se absence charakteristiky osob. U autora, kterému není líno věnovat prvních 100-150 stran knihy budování atmosféry založenému právě na vykreslování charakteristik zúčastněných (a třeba vedlejších a nevýznamných) postav :-)

- jak bylo níže zmíněno, půlka jeho tvorby tím či oním způsobem redefinovala žánr

- napsal Temnou věž (miluji Mono Blaine). Tu bych si asi úplně nevychutnal, nemít načteno spoustu dalšího, ale byl to zážitek

- díky Kingovi jsem si dal tu práci, abych si dohledal, jak vypadala Rita Hayworth (Shawshank), co je tak úžasného na Creedence Clearwater Revival (Talisman. No jo, před těmi skoro 30 lety, kdy jsem to četl, jsem je neznal. Jaká ostuda) nebo na Tuckeru 48 (Nezbytné věci). King často do příběhu umístí nějaký (pop)kulturní odkaz, který stojí za námahu si dostudovat, pokud ho člověk nezná na první dobrou.

- jo a jeho povídky se nebezpečně blíží dokonalosti. Asi nejvýš bych umístil sbírku Noční směna

• reagovat
• nahlásit příspěvek