Populární publikace, jakou je právě zveřejněný svazek Stephen King. Kompletní průvodce životem a dílem, bohužel i bohudík mívají parafrázi na webu; takřka pokaždé se najde. Nejsou to bloky úplně duplicitní a nevelme hmotné encyklopedii: „Do sběru!“, ale většina informací se dá na síti vypátrat, i když ne vždycky za vteřinu. O zapovězené cechovní vědomosti však nejde.

Rovněž pestrý průvodce Beva Vincenta po díle a životě spisovatele Kinga, „krále hororu“, vám poskytne bonusy. Nejen prostý soupis kingovek (87 titulů od roku 1974) a jejich charakteristiky, ale i seznam prvních zveřejnění jeho novel a povídek (od roku 1967 a s údaji, ve kterých časopisech nebo antologiích). Povídky dosud představují 171 položku a dodám pro pořádek: smysl to nemá přičítat k předchozí sumě knížek, protože některé knížky jsou právě sbírkami povídek.

Kompendia jako tohle Vincentovo tedy suplují webové stránky, do jisté míry; ale nejen to. Bývají vůči objektu svého zájmu až moc adorativní. Mně to nevadí, jiní se ošijí. Také s tím vědomím vpustil autor do svazku aspoň jednoho „nepřítele“ na stranu 185. Tím nepřítelem je zesnulý už kritik Harold Bloom. Vincent ho cituje celkem bezstarostně, ačkoli v podezřele černém rámečku. Kdo je Bloom?

Uznávaný profesor humanitních věd na Yaleově univerzitě, obhájce literárního „kánonu“. Kingovo dílo nejspíš podrobně neznal, ale analyzoval. Více eseji, kde jej stírá, ba cupuje.

Ani Bloom nepopírá, co popřít nelze a že King je bravurní vypravěč, obratný stylista. Jinak jím ale nepokrytě pohrdá. Oba rané bestsellery Carrie a Osvícení se staly, jak víme, předlohou mistrných filmů Briana De Palmy a Stanley Kubricka, což jim pomohlo, a Bloom píše: „Zápletka obou vykazuje jistou soudržnost a drive, ale próza je to nevýrazná a není zde nic, co by se dalo nazvat charakterizací, niterností či (dokonce) živou karikaturou.“ A pokračuje obecněji. V Kingově psaní neodhalil „žádnou estetickou důstojnost“ a King „bude vzpomínán jako sociologický fenomén“, to jistě, ale i co „obraz smrti gramotného čtenáře“.

Uplynulo pět let od Bloomových odsudků a Národní knižní nadace přiřkla Kingovi medaili za „významný přínos americké literatuře“. To kritika rozhořčilo. Napsal do Los Angeles Times článek, kde spisovatele označil jen za autora šestákových krváků. „Ocenění je dalším stupněm šokujícího procesu otupování našeho kulturního života,“ dodává. „Podíváte-li se na jeho dílo větu po větě, odstavec po odstavci, knihu po knize, vidíte, že je to mimořádně neschopný spisovatel.“

Tolik čtenář Charlese Dickense, Juliana Barnese a netuším, jaké ještě vysoké literatury. Má pravdu? A má smysl hledat v knížkách, co tam není a být nemělo? Snažit se je tak dehonestovat? King sociologický případ jistě také je, ale postavám umí dopřát věrohodnost a psychologii. Navíc…

Kingův mýtus, pěstovaný od sedmdesátých let, vede k velmi zábavnému jevu, jemuž říká autor naší knihy v překladu Jitky Čupové velikonoční vajíčka. Jimi prostě míní narážky, které režiséři, ale už Stephen King sám vložili do adaptací i původních verzí. SK měl jednoduše štěstí, které přálo připravenému, a taky narážky se objevují od začátku.

„Asi nejstarším příkladem je povídkový film Kočičí oko, ve kterém bernardýn pronásleduje kočku, objevující se v každém ze tří příběhů filmu. Psa pak málem přejede červenobílý Plymouth Fury. - Televizní série Městečko Haven je zase volnou adaptací Kingova románu Colorado Kid a nabízí - v každé epizodě - minimálně jeden odkaz na cokoli z vesmíru Stephena Kinga. - Další minisérie The Stand (Svědectví, 2020-2021) je podobnými velikonočními vajíčky přímo napěchována. Včetně mazaně umístěné fotografie Stephena Kinga na plakátě autobusové zastávky.“

Příkladem je zrovna tak velmi decentní cameo v podobě ručně psané stránky z románu Mrtvá zóna, kterou vidíme v jednom díle seriálu Lisey a její příběh. „Vyjmenovat všechny podobné odkazy ve filmových a seriálových adaptacích je ovšem nadlidský úkol a některé by stejně zůstaly nepovšimnuty,“ dodá Bev Vincent. A už King naplnil v románech a povídkách koš podobnými „vejci“. Některá mají jen formu odkazů na jiná díla, jiná představují faktory vynořující se pravidelně. V románu Billy Summers se vyskytuje auto Ford Pinto, které může a nemusí čtenáři připomenout starý román Cujo. Billy říká: „Matka pracuje v prádelně u mandlu.“ Kingovi čtenáři to jako odkaz na jeho horor Mandl hned pochopí.

Nejsme tak u žádného meritu věci, ale u jedné podstatné příčiny vysoké Kingovy popularity. „Jeho romány jsou vzájemně propojené. Postavy jedné knihy se objevují v jiné,“ konstatuje prostě Bev Vincent. „V řadě příběhů jsou zde odkazy na události z knih předešlých.“ Soupis souvislostí ale přesahuje rámec Bevovy knihy a vydal by na samostatný, rozsáhlý svazek.

Jedno takové dílo (o Kompletním vesmíru Stephena Kinga) si vyžádalo práci hned tří autorů, kteří dali dohromady přes 500 stran, aby přesto obsáhli jen prvních dvacet let Kingovy kariéry. Jiný fanoušek zase vypracoval skvělou mapu, v níž jsou zakresleny aspoň hlavní souvislosti. Někdy jsou úplně samozřejmé, jindy naprosto ne. V Mrtvé zóně kdosi řekne: „Zapálil to tam, protože na to myslel jako v tý knížce na to myslela Carrie.“ Na tom samozřejmě vůbec nic není a v momentě vydání románu Mrtvá zóna (1979) už všichni v Americe znali nejméně De Palmův film Carrie. Je tak jen přirozené, že postava odkázala na ikonický moment…

Ale překvapení vznikne, vynoří-li se figura jedné knihy v knize jiné, a nejčastěji k tomu dochází v sérii románů Temná věž, kde skončí v tomtéž Středosvětě otec Callahan z Prokletí Salemu, Patrik Danville (Nespavost), Ted Brautigan (Srdce v Atlantidě, ve filmu jej hraje Anthony Hopkins) i kluci z fantasy Dračí oči. A ještě další hrdinové. I jiné provázanosti však umějí šokovat, nebo aspoň přimět k četbě některé předchozí kingovky.

Například postava knihy Později klidně hovoří o rituálu, který pomohl porazit bytost zvanou To: šaška Pennywise. Nebo nikdo nečeká, že se v polovině románu Outsider vynoří expertka pro nadpřirozené zločiny Holly Gibney - z kriminálky Pan Mercedes.

V knize Dolores Claibornová má hrdinka - při zatmění Slunce - vidění Jessie Burlingameové z knihy Geraldova hra, přičemž právě zatmění oba romány pojí. Vševědoucí Dorrance Marstellar z Nespavosti se pak objevuje i v povídce Telefon pana Harrigana a v Kingově (víc než povedené) románové parafrázi na Frankensteina, zvané Revival.

Jen někdy jsou propojení nevyhnutelná. Billy Summers se nicméně přece „musí“ doslechnout o strašidelném hotelu Overlook z Osvícení, protože se octne ve stejných horách, kde hotel stojí. Vyhnutelná i méně nápadná je oproti tomu chvíle, když Ralph Roberts z Nespavosti objeví tenisku, která patřila Gageovi Creedovi (Řbitov zvířátek). A páter Jacobs (Revival) prostě prý svého času pracoval v Lunaparku (i stejnojmenný román).

V říjnu se do Bangoru v Maine (USA), kde se jinak narodil lidový hrdina Paul Bunyan, jenž tu má devítimetrovou sochu, každoročně nahrnou davy natěšených čtenářů, doufajících, že spisovatel opět o Halloweenu otevře dům veřejnosti. Ale King tradici zrušil, protože mu přerostla nad temeno. I mimo Halloween se ostatně potulují jeho fanoušci po ulici před domem, ve kterém hodlá autor umístit archiv a vytvořit spisovatelské útočiště.

Sotva kdo na světě už představoval symbol hororu tak výrazně jako Stephen King. Navíc je to vlastně on sám, kdo vytvořil - dále rostoucí - trh tam, kde trh předtím skomíral. Ve správný čas na správném místě zužitkoval zpola vědomě, zpola bezděky neopakovatelnou atmosféru vytvořenou už „před ním“ klasickými bestsellery Rosemary má děťátko (od Levina) a Exorcista (od Blattyho). Anebo snad tmosféru, která ta děsuplná díla - přelomu let šedesátých a sedmdesátých - zplodila. Nejedná se však jen o dobré načasování a následující marketing a na Kingově objevení má značný podíl týž redaktor William Thompson, který pak (1987) narazil o na autora právních bestsellerů Johna Grishama.

Thompson editoval prvních pět kingovek, a když se Stephen rozhodl skončit spolupráci s domem Doubleday, byl odsud Tompson sice propuštěn, ale zůstal objevu blízko a v jiném nakladatelství (Everest House) jej přesvědčil, aby napsal teoretickou knihu o hororu Danse Macabre.

Málokterý ze žánrových autorů, kteří byli již roku 1976 slavní, si zachoval oblibu dodnes. King ano. A neomezuje se dávno pouze na horor, dokázal mj. vytvořit oceňované kriminální romány. Stal se sui genesis, kategorií pro sebe. Prošel přitom cestu od chudého studenta univerzity přes protloukajícího se učitele k jednomu z nejúspěšnějších autorů všech dob. K propagaci využívá inovativní technologie a čtenáře oslovuje i prostřednictvím Zoom rozhovorů, YouTube, promo klipů či animovaných komiksů. Založil víc charitativních nadací, převzal řadu prestižních ocenění, nakonec se dočkal i kritického uznání. Stamiliony jeho knih jsou čteny v padesáti jazycích, většinu zfilmovali, a to někdy opakovaně. Náš průvodce se na trhu objevil u příležitosti Kingových pětasedmdesátin a pan Vincent rozdělil vyprávění, proložené nějakou stovkou fotografií, v šest kapitol podle desetiletí: Mladá léta budoucího umělce (1950-1969), Léta u nakladatelství Doubleday (sedmdesátá), Dotek Midase (osmdesátky), Období změn a experimentů (devadesátky), období Po nehodě (2000-2010) a roky Krále zločinu (dodnes).

Kromě kapitol obsahuje svazek „intermezza“, sumarizující fazety problematiky. Stephen King píše o fiktivním městečku Castle Rock a Bev Vincent připomíná osobnosti, co podle spisovatele v Castle Rocku žily, a díla, v nichž se místo vynořuje (je to osm knih a jedenáct novel nebo povídek).

Ještě zajímavější intermezzo je o Neznámém Kingovi coby předmětu zájmu i těch nejfanatičtějších sběratelů jeho děl, kteří chtějí vlastnit vše.

K nejvyhledávanějším a nejcennějším limitovaným edicím kingovek patří (jen) 26 v azbestu vázaných výtisků Žhářky a pouze sto kusů má plakát Období dešťů, na němž se skví - zeleným inkoustem tištěný a ručně psaný - text stejnojmenné povídky o šesti tisících slovech. Česky vyšla jako jeden z příběhů v knize Pátá čtvrtina. - V marocké kůži, do které jsou vsazeny čtyři náboje značky Winchester (ráže 30), pak vyšel krvavý román Strážci zákona, jehož stránky nejsou označeny čísly, ale písmeny. Tato kniha vydaná pod pseudonymem Richard Bachman obsahuje Bachmanův „podpis“ v podobě stornovaného šeku vystaveného na jména firem či figur Kingových knih.

Bev Vincent charakterizuje i takřka dvacet povídek, které nikdy nebyly zařazeny do žádné sbírky. Patří mezi ně i - česky nikdy nevydaný - prolog románu Osvícení, či příběh Zabiják, který poslal třináctiletý King časopisu Spaceman a který byl podruhé otištěn v podobě původního rukopisu časopisem Famous Monster of Filmland.

Jedna strana našeho kompendia je věnována i převyprávění klasické strašidelné povídky Opičí tlapka - a jejímu autorovi, humoristovi W. W. Jacobsovi.

Úryvek povídky využil King jako epigraf pro třetí část románu Řbitov zvířátek, ale není to jediný moment, kdy ji zmiňuje. Zajímavé jistě je i povídání o četných jeho filmových rolích (cameech) a sekvence o spisovatelích v hlavních rolích Kingových děl - a jejich fiktivních výtvorech. Tady nejde zdaleka jen o klasiku Osvícení, nýbrž taky o Misery, Temnou půli, Skryté okno do skryté zahrady, Beznaděj, Pytel kostí, Právo nálezce či román Lisey a její příběh. - King sám se vynořuje v některých svazcích svého cyklu Temná věž; ještě si docela pamatuji, jak mě to při čtení rozhodilo.

Bev Vincent (www.bevvincent.com) je redaktor časopisu Cemetery Dance, kde má přes dvacet let rubriku Stephen King: Zprávy z Mrtvé zóny. Dvakrát nominován na cenu Brama Stokera získal i ceny Edgar, ITW Thriller a Ignotus. Zveřejnil desítky esejů, více než sto vlastních povídek a sta recenzí. Roku 1979 si koupil v Halifaxu v Novém Skotsku z druhé ruky výtisk románu Prokletí Salemu. Tím byl zachycen tokem příběhů, jež King sepisoval, a často si pak říkal, že by klidně louskal i romantické romány, kdyby se Mistr zničehonic rozhodl taková díla psát. „Jeho knihy jsou pro mě totiž především příběhy jeho postav.“

To lze úplně chápat, i když zcela nesouhlasím s tím, co tvrdí v Závěru svého kompendia. „Nejsilněji rezonují příběhy založené na Kingově reálném životě.“ Je to šikovná věta, ale ne pravdivá. A poněkud odvádí pozornost od momentů, kdy je King více i méně vědomě inspirován filmy nebo psanými příběhy jiných autorů. To přitom není chyba, protože je vnímá jako reflexe života, kterým v další, už své reflexi vždy ještě přidá. „King věří, že jednou z nejdůležitějších věcí, které se musí spisovatel držet, je říkat pravdu, i když si vymýšlí… Lidé se pravděpodobně nesetkají s duchem, upírem nebo posedlým autem, ale pokud by se tak stalo, nejspíš by reagovali stejně, jako to Stephen King popisuje.“

Bev Vincent: Stephen King. Kompletní průvodce životem a dílem. Z anglického originálu Stephen King. A Complete Exploration of His Work, Life, and Influences (2022) přeložila Jitka Čupová. V edice Pangea vydal DOBROVSKÝ. Praha v září 2023. 244 stran.
https://www.kosmas.cz/knihy/530135/stephen-king-kompletni-pruvodce-zivotem-a-dilem/