29.3.2024 | Svátek má Taťána


KNIHA: Pokusy Karla Hvížďaly

7.1.2015

pokusy_khv

Karlu Hvížďalovi nikdy nikdo nemohl upřít odvahu. Ale ve své nejnovější knize úvah, zvané příznačně Pokusy, se rozjel naplno.

Západní civilizace všeobecně, a - z hlediska Hvížďalova - česká civilizace obzvláště, se hrnou do horoucích pekel jako o závod. Důvodů je dost, příznaků je ještě mnohem více.

V tomto ohledu Hvížďala připomíná samotářského královeckého filozofa Wolfa Meynerta z mistrovského díla Karla Čapka, Válka s mloky.

Jak to napsal Čapek doslova?

“Ano,” šeptá u vytržení, “ano, je už načase psát doslov k dějinám člověka!” A napsal jej.
Dohrává se tragédie lidského rodu, začal Wolf Meynert. Ať nás nemate jeho horečná podnikavost a technický blahobyt; to je jen hektická červeň na tváři organismu už poznamenaného smrtí. Nikdy lidstvo neprocházelo tak vysokou životní konjunkturou jako dnes; ale najděte mi jednoho člověka, který by byl šťasten; ukažte mi třídu, která by byla spokojena, nebo národ, který by se necítil ohrožen ve svém bytí. Uprostřed všech darů civilizace, v krésovském bohatství duchovních i hmotných statků se nás všech víc a víc zmocňuje neodbytný pocit nejistoty, tísně a nepohodlí. A Wolf Meynert neúprosně analyzoval duševní stav dnešního světa, tuto směsici strachu a nenávisti, nedůvěry a megalomanie, cynismu a malomyslnosti: jedním slovem desperace, uzavřel Wolf Meynert krátce. Typické příznaky konce. Morální agónie.

Zde končí doslovný citát.

Jenže Hvížďala šel dál. Připomíná ve svém přístupu k tragédii lidstva hned další kapitolu Čapkova díla: X varuje.

Opět citát:

Lidé proti Mlokům! Je načase, aby to už jednou bylo takto formulováno. Vždyť, upřímně řečeno, normální člověk instinktivně Salamandry nenávidí, štítí se jich - a bojí se jich. Na celé člověčenstvo padá cosi jako mrazivý stín hrůzy. Co jiného je ta frenetická poživačnost, ta neúkojná žízeň po zábavě a rozkoši, to orgiastické rozpoutání, které se zmocnilo dnešních lidí? Nebylo podobného úpadku mravů od dob, kdy se na Římskou říši užuž sesouval vpád barbarů.

A ještě jeden:

Ještě je možno setřást ten studený a slizký kruh, který nás všechny svírá. Musíme se zbavit Salamandrů. Je jich už příliš mnoho; jsou vyzbrojeni a mohou proti nám obrátit válečný materiál, o jehož úhrnné síle nevíme skoro nic; ale strašnější nebezpečí než v jejich počtu a síle je pro nás lidí v jejich úspěšné, ba triumfální méněcennosti. Nevím, čeho se máme bát víc: zda jejich lidské civilizace, nebo jejich potměšilé, chladné a zvířecí krutosti; ale to dvoje dohromady dává něco nepředstavitelně děsivého a téměř ďábelského. Ve jménu kultury, ve jménu křesťanství a lidstva se musíme osvobodit od Mloků. A tu volal anonymní apoštol:
Vy blázni, přestaňte konečně krmit Mloky! Přestaňte je zaměstnávat, vzdejte se jejich služeb, nechte je, ať se odstěhují kamkoliv, kde se sami uživí jako jiné vodní tvorstvo! Sama příroda si už udělá pořádek v jejich nadbytku: jen když lidé, lidská civilizace a lidské dějiny nebudou dál pracovat pro Salamandry!
A přestaňte Mlokům dodávat zbraně, zarazte pro ně dodávky kovů a třaskavin, neposílejte jim už stroje a tovary lidské! Nebudete dodávat tygrům zuby a jed hadům; nebudete topit pod ohněm sopečným aniž prokopávat hráze povodním.

Konec citátů.

Petr Fischer, Petr Pithart, Ivan Steiger, Karel Hvížďala
Jiří Stivín, Karel Hvížďala, Jiří Suchý

Karel Hvížďala si, na rozdíl od Karla Čapka, hrůzu, která lidstvo čeká, pakliže se rychle nevzpamatuje, nevymýšlí. On ji popisuje velice konkrétně, rozebírá ji do podrobností, které prozrazují nejen znalost, ale i úzkost.

Jistě, člověk může tu a tam nesouhlasit.

Třeba s Hvížďalovým více či méně záporným vztahem k těm, kteří prosazují ekonomické odpovědi místo odpovědí morálních. Ovšem, vycházeje ze situace jak se vyvíjí v České republice, nelze se Hvížďalovým závěrům moc divit. Jestliže nejrůznější politici (ale spíše politikáři) mají (s prominutím) plné huby tzv. ekonomických řečí, které odpovídají nejvýše znalostem na úrovni titulu MBA, je to z jejich strany podlé a zavádějící.

Ostatně, titul MBA (magistr obchodní - či podnikové - administrace) má ohromně daleko do hlubších znalostí ekonomie.

Stejně tak může vyvolat otázky Hvížďalův názor na to, co vlastně činí stát státem: je to etnická souvislost, čili společenství postavené na společných dějinách, potažmo kultuře nebo tradicích, nebo jde svým způsobem o dohodu postavenou na společných zákonech?

Někteří, včetně mne, by řekli, že otázka by neměla být buď-anebo. Snad bychom se měli nejvýše ptát, v jakém poměru jsou k sobě ty dva přístupy, který, kdy, kde a za jakých okolností převažuje.

Petr Pithart

Nicméně, eseje jsou mj. o názorech a názory jsou mj. také o tom, že se většinou liší.

Hvížďala své názory vyslovuje jasně a přesně. Pakliže s ním někdo vejde ve při, bude muset umět psát (či vyslovovat) nejméně tak jasně a přesně jako Hvížďala.

Shrnuto: Hvížďalovy Pokusy jsou kniha odvážná. Její autor se nebojí pouštět se kromě všeho ostatního i do témat, která mnozí (poměrně pokrytecky) považují za tabu.

Knihu, kterou vydalo nakladatelství Euroslavica, učinila typograficky ohromně čtivou Clara Istlerová a kresbami ji doplnil Ivan Steiger. Dodejme, že Steiger neilustruje. Steiger komentuje. Tím dává dílu další rozměr. A drobnost: Hvížďala se v jedné že svých úvah zamýšlí o tom, jak Zdena Salivarová a její manžel Josef Škvorecký udrželi v době normalizace českou literaturu nad vodou, když ji vydávali ve svém nakladatelství 68 Publishers v kanadském Torontu. Toto vyprávění doprovází Steigerova kresba, která uváděla snad všechny knížky torontského nakladatelství. Nádhera.

Jediná kritická připomínka (nesouhlas s některými názory je prostě vyjádřením jiného názoru): v několika místech Hvížďala používá zbytečně mnoha cizích slov. Jako kdyby (teď si zadělám na výsměch) neznal jejich české ekvivalenty.

Ale tohle je možná z mé strany malichernost. Už proto, že jsem Hvížďalovy Pokusy četl jedním dechem a vím už dnes, že je brzo budu číst znovu.

A znovu rád a znovu zvědavě.

Foto ze křtu knihy: Knihovna Václava Havla
Klipy ze křtu knihy: 
www.youtube.com/Neviditelnypes