Nakladatelství Togga vydalo významné dílo německého filosofa Martina Heideggera Příspěvky k filosofii (Ze spatření). Knihu přeložil český filosof Aleš Novák. Heideggerovy Příspěvky vznikly v letech 1936-1938 a vyšly až po myslitelově smrti – v roce 1989.

Heidegger se v knize zabývá filosofickým životem, tedy jak má vypadat skutečné filosofické myšlení a poznání. Přitom mu jde o sám obrat v dějinách bytí (Sein), kdy se proměňuje chápání lidského pobytu (Dasein) na zemi. Heidegger zde zároveň rozvíjí filosofii prabytí (Seyn). Vidí tedy diferenci mezi bytím a prabytím (to je bytím samým, jež poskytuje bytí a čas, sám časoprostor; je to „zdroj zdrojů“). Přitom myslitel pohlíží na celé dějiny západního myšlení, promýšlí i zásadní záležitosti ohledně člověka a jeho světa.

V Příspěvcích se odehrává proměna Heideggerova myšlení, vyvstává zde odstup od svého „velkého díla“ Bytí a čas z roku 1927. Prohlubuje se radikální kritika moderní doby, kdy vítězí ziskovost a produkcionismus, vypočítavá machinace, což je spjato se zapomínáním na bytí a přírodu. A tak se znovu zevrubně promýšlejí dějiny bytí, základní otázkou se stává právě otázka bytí/prabytí. Toto je veledůležité pro člověka, pro jeho chápání celého jsoucna, pro náležitý vztah člověka k jednotlivým jsoucnům i k celku světa.

V diferenci od lidského pobytu se v knize objevuje i pojem bytí-tu, tubytí (Da-sein) jako v člověku hledané místo pro tvůrčí okamžiky, jež vzcházejí ze samé pravdy prabytí. Poznání odtud pramenící má výrazným způsobem „stát v pravdě“. Bloudění ovšem patří k uvlastňování pravdy a přivlastněnému poznání. Pravda je jedinečná a konečná, je odmítán platonismus a veškerá tradiční metafyzika. Z pochopení bytnosti tubytí se zakládá i pohled na jsoucí v celku, autentická proměna člověka, a to právě na základě myslivého pochopení dění bytnosti pravdy i dějin samých, ve výhledu ke světlu prabytí. Mizí tak lidská zapomenutost na bytí, kdy je člověk zaměřen výhradně na jsoucno a požitky. Tehdy vzniká možnost startu k jinému počátku myšlení a života.

Zastavme se ještě u Novákova překladu německého Ereignis jako „spatření“, tedy jako soupatřičnost (s-patření). Člověk je uvlastněn a strukturován pomocí uvlastňující (udělující) události prabytí; ustavuje se soupatřičnost mezi člověkem a bytím. Člověk si uvlastňující udílení přivlastňuje, je vztažen ke světlině prabytí jako ojedinělá světlina, místo pro spatření a vyjadřování pravdy. Uvidíme, jestli se v budoucích staletích prosadí slovo uvlastnění/uvlastňování spíše než spatření/s-patření jako český ekvivalent pro Ereignis. Každopádně z cesty uvlastňování si lze svobodně a nezatíženě všímat věcí světa a přírody, spět k pravdivému myšlení. Právě k tomu napomáhá výstižný překlad náročného díla.