Martin Štěpánek tvrdí, že je škoda, že knížka nevyšla o pár dnů dříve, protože by se mohla zapojit do předvolebního boje, nicméně je přesvědčen, že až se k ní vrátíme po pár letech - kdy bude dnešní růžovo-rudá vidina za námi - tak se svým způsobem zasmějeme a řekneme si: "Zaplať Pánbůh, že je ten děs za námi."

Paní Přenosilová připomněla vyhazov Aleše Cibulky z oblíbeného rozhlasového pořadu. Byla za tím její naprosto nevinná poznámka - vzpomněla si tehdy totiž na filmový dokument, ve kterém spatřila z vlaku vystupujícího Mussoliniho. Pupek a gestikulace duceho jí jednoduše Paroubka připomněly - a tak se o tom zmínila. Zamyslela se i nad kodexem v Českém rádiu. Co prý ten chudák měl dělat - jakmile se ona nadechla, měl praštit do stolu a říct, že tohle se tady vysílat nebude? Nicméně případ Cibulka je jen jedním z mnoha, v našich veřejnoprávních médiích panuje údajně nejistota vyhazovu i na nejvyšších místech...  

Petr Štěpánek poděkoval akademii CEVRO, která jeho knihu vydala, o tento druh literatury tady jiné nakladatelství prý nemá zájem, a poděkoval rovněž autorovi stránek aTeo.cz, který svými obrázky knihu doplnil. Ke knížce řekl, že se jen pokouší zobrazit poměry v zemi, jíž vládl jakýs takýs premiér, který byl vystřídán klukem-mašinfírou a na jehož místo pak nastoupil náhradník náhradníka. Premiér ze čtvrté cenové skupiny, který stát vede podobným způsobem jako řídil podnik Restaurace a jídelny za socialismu - a kterému navíc radí... kolotočář! Vyslovil přání, že snad i jeho knížka přispěje malým dílem k tomu, aby v čele naší republiky už lidé tohoto typu nestáli, a všichni si na úspěch knížky - ale zejména naší společnosti - připili.

Na Neviditelném psu již úryvek z knihy publikován byl, přinášíme tedy ještě jeden:

Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. To, co současná vládní garnitura již řadu měsíců předvádí s obsazením postu eurokomisaře za Českou republiku, skutečně nemá obdoby. Dokonce se to vymyká i z průměru této zoufalé vlády. A to je skutečně co říct!

Pokud se chcete stát nejlépe placeným politikem naší země, tedy eurokomisařem, měli byste splňovat svérázná kritéria. Můžete to vzít na tři způsoby.

Varianta první, systém Kužvart: Staňte se ve své vlastní politické straně rebelem. Navzdory své školní angličtině se tvařte jako polyglot. V rámci řešení vnitrostranických problémů vás uklidí do Bruselu.

Varianta druhá, systém Telička: Buďte synkem z rodiny komunistického prominenta. Staňte se v mládí perspektivním svazákem a sametovou revoluci přivítejte jako mladý komunista. Pak se vzhledem k rodinným stykům a faktické znalosti cizích jazyků staňte kariérním úředníkem a diplomatem. V žádném případě však na sebe neprozraďte, jaké jsou vaše vlastní politické názory.

Varianta třetí, systém Špidla: Staňte se z vůle svého předchůdce předsedou politické strany. Pak ho při první příležitosti hanebně podtrhněte. Splácejte chatrnou nesourodou stojedničkovou vládní koalici, která to za dva roky vládnutí dotáhne k fatální prohře v eurovolbách, ačkoli právě eurooptimismus byl jejím hlavním jednotícím prvkem. Sražte volební preference vlastní strany o dvacet procent. Staňte se obětí stranického převratu, který smete i vaši vládu. Buďte zkrátka neúspěšným premiérem.

Ať už zvolíte kteroukoli ze tří nabízených variant, budete mít velkou naději pobírat půl miliónu eurokomisařské měsíční gáže. A to se vyplatí!