Co je to skauting, ví každý. Ale o Miloši Seifertovi, zakladateli jeho indiánské větve u nás, obsáhle vypovídá až kniha, kterou nyní vydala Liga lesní moudrosti.

Jistí lidé se oslovují přezdívkami. Nebo se alespoň ví, že přezdívky měli. Václav Havel býval Chrobákem. Jiří Lang, šéf kontrarozvědky BIS, zase Špalíkem. Ostatně i autor těchto řádek byl kdysi Pištou. Obecně se ví, že jde o přezdívky z časů strávených ve skautském oddíle.

Občas ty přezdívky ale znějí jinak. Například ekolog Ivan Makásek, zakladatel časopisu Nika, má přezdívku Hiawatha. O Miloši Seifertovi, muži s přezdívkou Woowotanna, pojednává kniha Rebel s hlavou v oblacích. O něm, o jeho zakladatelské práci, počátcích i historii „indiánského skautingu“ u nás.

Kniha je životopisem středoškolského profesora, znalce přírody, pacifisty i průkopníka hnutí lesní moudrosti, jak vysvětluje její autor. Ale zároveň je sondou do společenství woodcrafterů, jak se říkalo původně, či do lesní moudrosti, což je název, který razil právě Seifert.

Je to kniha pro lidi zajímající se o skauting, táboření v přírodě a hlavně o vývoj myšlenek, jež toto hnutí formovaly. Především skýtá opravdu hodně zajímavých informací, a to z dob již notně dřevních. Jejím těžištěm je zhruba časový úsek vymezený lety 1910-1935. A nepojednává jen o pobytu a výchově v přírodě, ale i o ideových zápasech a sporech o podobu skautingu i samotného hnutí lesní moudrosti.

Psáno orlím perem na březové kůře

Hlavní proud světového skautingu koření v britském impériu. Zakladatelské pojetí Roberta Badena-Powella - u nás pak Antonína Benjamina Svojsíka - odráželo potřeby vojenství. V organizaci, stejnokrojích i v jistém drilu. I dnes, vidíte-li skautský tábor se stany s podsadami, si můžete představit britské ležení před sto lety. Je to étos Rudyarda Kiplinga a jeho „břemene bílého muže“.

Ale občas spatříte tábor se stany v podobě indiánských týpí. Pak máte před sebou oddíl čerpající z jiného inspiračního zdroje - z Ameriky, od indiánů, spisovatele Ernesta Thompsona Setona a jeho Svitku březové kůry, respektive z odkazu Miloše Seiferta (jenž Setona sám překládal) a jím založené Ligy lesní moudrosti.

Seifert se dostal k těmto myšlenkám před první světovou válkou, když rakouské úřady reformovaly tělocvik, což umožnilo pořádat výpravy do přírody. Kupodivu se i z této doby dochovaly fotografie. Kniha je bohatě reprodukuje, což je její velké plus. Vidíme tak snímky citovaných osobností, ale především autentické záběry táboření i pobytů v přírodě z konce monarchie i z první republiky.

Už v počátcích se prosazuje ideová stránka. Je to setonovský filozofický koncept, že člověk se rodí jako nezkažená bytost, kterou lze výchovou v přírodě dále zušlechtit. K tomu se ale přidává lecjaká ezoterika. Třeba Seifertova gymnaziálního kolegu profesora Miloše Maixnera autor označuje za „prvního hippie“. Maixner přestal kouřit, pít alkohol, kávu, jíst maso, stříhat si vlasy. „Nosil jen bílé roucho. Vyzýval k návratu k přírodě, ke kultu lidského těla, duchovnosti, pacifismu, vegetariánství, nudismu, volné lásce,“ píše autor. „Odmítal náboženství, průmysl, politické strany.“ Seifert tak daleko nešel, ač řešil osobní či ideové spory. Ale to už je uzavřená historie. Sestupujete-li dnes z Filipovy Hutě k Modravě a míjíte horskou boudu Fram, ani by vás nenapadlo, že je to šumavská výspa Ligy lesní moudrosti.

Tomáš Studenovský: Rebel s hlavou v oblacích. Miloš Seifert (1887-1941), život a dílo. Vydala Liga lesní moudrosti, Praha 2017, 352 stran

LN, 27.1.2018