Citovali jsme pasáž ze závěrečné části české verze románu s názvem Sobota, zatím posledního díla britského spisovatele Iana McEwana (s. 218). McEwanův hrdina, špičkový neurochirurg Henry Perowne, je profesionál každým coulem. Proto ho ostatně v sobotu večer povolali na kliniku k náročnější operaci! Leč ouha, páně neurochirurgovy myšlenkové pochody při operaci charakterizuje podle české verze podivná, zarážející rozostřenost, nekonzistentnost, ano zmatenost...
Také vás na úvodním citátu udeřilo do očí, že věta, kterou jsme zvýraznili („Hranice tohoto umění…“, přičemž „tímto uměním“ je v české verzi míněno uzdravování tzv. vzkládáním rukou podle různých náboženských a léčitelských tradic), a předcházející věty (kde se myšlenka o uzdravování dotykem označuje za pouhý „sen“ a „pohádku“) na sebe logicky nenavazují? Aby ne! Zvýrazněná věta nezapadá navíc ani do kontextu celého románu.
Hlavní hrdina je totiž typem pozitivistického, materialistického odborníka. Soustavně se vymezuje vůči všemu, co zavání náboženstvím. Vnitří monolog Henryho Perowna se vyznačuje jednotvárností, schematičností, svým způsobem až omezeností, jednorozměrností – byť v sofistikované formě. Uzdravování pomocí tzv. vzkládání rukou Henry (na rozdíl třeba od Alberta Schweitzera a jiných) vůbec neuznává! Sotva tedy může, jak čtenářům bulíkuje česká verze, najednou při operaci začít vážně uvažovat o „vcelku střízlivých hranicích“ uzdravování pomocí vzkládání rukou, ba dokonce je stavět naroveň „vcelku střízlivým hranicím“ neurochirurgie. Ledaže by měl v sobotu večer, kdy operace probíhá, lidově řečeno již „něco vypito“...
Zatímco to, co se neurochirurgovi při operaci honí hlavou podle české verze, působí velmi divoce, v anglickém originálu není po myšlenkové rozostřenosti, nekonzistentnosti a zmatenosti ani stopa: „What a wonderful fairy tale, how understandable and human it was, the dream of the healing touch. If it could simply be achieved with the caress of a forefinger, he´d do it now. But the limits of the art, of neurosurgery as it stands today, are plain enough…“ (s. 255, zvýrazňujeme) Hlavní hrdina uvažuje nikoli o hranicích „střízlivých“, ale o hranicích jasných, zřetelných, evidentních. A hlavně: oním „uměním“, o jehož hranicích přemítá, rozumí samozřejmě toliko a pouze neurochirurgii. (V žádném případě uzdravování pomocí tzv. vzkládání rukou!) Jeho myšlenkové pochody při operaci se tedy nevyznačují naprosto žádnými logickými skoky! To jenom překlad z angličtiny do češtiny pokulhává v elementární logice.
Pravdou nicméně zůstává, že před operací hlavní hrdina skutečně alkohol konzumuje. V jakém že množství? Toť právě otázka – that is the question! I v tomto bodě se originál a český překlad diametrálně rozcházejí. Vyjádřeno velice mírně, konzumace alkoholu ze strany lékaře (který bude vzápětí odvolán k naléhavé operaci), je v české verzi z jakéhosi důvodu jednoznačně vyzdvižena, podtržena, zdůrazněna: „Theo and Daisy go downstairs to the kitchen and return with bottles of red wine, mineral water and a bowl of salted cashew … But alcohol, tasty as it is, barely penetrates. And Henry finds that he prefers to drink water…“ (s. 228, zvýrazňujeme) „… sejdou Theo a Daisy do kuchyně a vrátí se s láhvemi červeného vína a miskou solených oříšků kešu … Avšak alkohol, jakkoli lákavý, skoro nezabírá. A Henry pije raději vodu …(s. 198) Jak vidno, oproti originálu se v české verzi takříkajíc po anglicku vytratila zmínka o minerálce (či sodovce), jež byla v danou chvíli též k dispozici; věta o tom, že hlavní hrdina „pije raději vodu“, představuje v této souvislosti spíše obecnou charakteristikou jeho chutí, nikoli (jako v originále) přesný popis činnosti neurochirurga nedlouho před náročnou operací.
Náležitě zdeformovaná pasáž o pití alkoholu před operací nepostrádá v české verzi jistý vyčůránkovský půvab. Jako by se v ní překladatelka, jež v reáliích z medicíny obecně tápe, před závěrečnou částí (prošpikovanou odbornými detaily) dopředu „jistila“, jako by si předem vytvářela alibi pro případná další překladatelská selhání v medicínské problematice: Víte přece, že náš doktůrek si před operací pořádně přihnul, nehledejte tedy v jeho počínání ani uvažování při operaci logiku za každou cenu...
Nakladatelství Odeon v závěru české verze díla, jež u nejrůznější kulturních instancí po světě právem sklízí vavříny, každopádně na úkor britského autora vydupalo ze země a pozoruhodně rozehrálo oblíbené téma bulvárních médií, totiž téma „další doktor namol“: Ať jde k šípku celý McEwan porád s ňákou litričr! Jak je jednou něco vo dochtorech, tak to muší bejt taky vo chlastu! Ber, kde ber, téma „doktor namol“ přece co do senzačnosti zastíní i slavný Mackův políček! Naordinujme je bez váhání, vražme je do toho, i kdybychom si je měli z prstu vycucat! Učme se od bulváru!
Že snad má být závěr McEwanova románu o něčem poněkud jiném než o doktorovi, který operuje pod vlivem alkoholu? Co na tom sejde, koho to zajímá? Místo kdovíjaké literatury o komplikovaných otázkách lékařské etiky v situaci ohrožení euroamerické civilizace potřebují dnes česká nakladatelství v tuhém konkurenčním zjevně především zemité, snadno prodejné čtivo „tak ňák vo chlastu a vo dochtorech“.
Bibliografie
McEwan, Ian: SATURDAY, Jonathan Cape London 2005, 280 s.
McEwan, Ian: Sobota. Z anglického originálu Saturday vydaného nakladatelstvím Jonathan Cape v Londýně roku 2005 přeložila Marie Válková. Euromedia k. s. – Odeon Praha 2006, 256 s.
Dvořáková, Alena: Marná snaha o román, Lidové noviny, 10.6.2006 (www. lidovky.cz)