Významným pokusem o pochopení světa, v němž žijeme, je syntetizující pokus filosofa Ladislava Benyovszkého. Knihu vydalo v roce 2023 nakladatelství Togga pod názvem Obzor (Příspěvek k fenomenologii přirozeného světa). Člověk se vyskytuje na světě a má schopnost nějak přistupovat ke světu, přetvářet ho, vystupuje tedy světotvorně.

Paradoxem našeho přístupu ke světu je ale fakt, který právě Benyovszky s pomocí zejména Heideggerova myšlení vyzdvihuje, a to je zohledňování základní skrytosti světa. Jde o předchůdný počátek světa, samo dynamické bytí/prabytí, které poskytuje jsoucno světa, uvádí ho ve zjev. Jednotu základního bytí lze vyjádřit i pojmem součtveří či obzorem samým, který jako pojem zavádí náš filosof.

Součtveří je jednotou vzájemného zrcadlení čtyř dimenzí/krajů bytí, kterými jsou nebe, země, posvátno/zázračno a člověk ve své konečnosti (smrtelník). Součtveří je již jakousi světlinou původní skrytosti (prabytí), je základní otevřeností, odkud vzchází úděl bytí i svět sám, k němuž se svým nazíráním můžeme přibližovat, chápat jeho pravdu. Pramenem pravdy je však sama neskrytost (řecky alétheia), jíž poprvé nazřeli řečtí prvomyslitelé Parmenidés s Hérakleitem a kterou nám opět důvtipně přiblížil Martin Heidegger. Benyovszkého obzor sám pak má charakter živoucí světliny a součtveří.

Obzorem, skrze obzor se člověku může otevírat bytí a svět a veškerá souvislost světa. Jeho základními rysy jsou vlastně výše zmíněné základní dimenze bytí; jde o základní rysy „cesty obzoru“ – z jeho základního místa/středu se tyto základní kraje skýtají/uvlastňují, stávají se vposledku životem. Člověk pak může – při bytostném chápání obzoru a součtveří – nazírat a poznávat svět, nebe, zemi i zázračno, které tím vším prokmitává.

S chápáním obzoru samého budeme mít blíž i k novému pochopení světa, země, přírody. Budeme mít blíž i k samému rodišti pravdy čili k neskrytosti. Náš filosof se také inspiroval básníkem a myslitelem Johannem Wolfgangem Goethem, i on byl poutníkem, který vnímá neustále proměňující se krajinu a vždy znovu ustupující obzor. Cílem cesty je pak pro zřícího člověka pochopit sám obzor, pochopit ho jako samo nepředmětné bytí (prabytí). Tak máme možnost vnímat běžný význam obzoru i jeho filosofický smysl, který nám opět úspěšně předestřel náš prozřelý filosofický poutník.

A právě tento výstup k pochopení cesty obzoru samého otevírá pro současného člověka dobré pochopení i všeho pozemského, nadzemského, nebeského. I naše přetvářející činnost vůči přírodě může být pak méně pustošivá. Vše bude záležet na našem novém zamyšlení, které se zbaví antropocentrismu, dobyvačnosti, vyjde konečně ze zapomenutosti na bytí samo, na cestu obzoru. A právě k tomu výrazně přispívá filosoficky objevné i básnicky působivé zamyšlení Ladislava Benyovszkého.