Začnu dnes zvlášť odpudivě! Jako šťastné předurčení mi dnes připadá, že osud mi přidělil jako rodiště právě Braunau na Innu. Toto městečko leží přece na hranici oněch dvou německých států, jejichž znovuspojení je přinejmenším pro nás mladší životním úkolem, který je třeba uskutečnit všemi prostředky... To jsou první dvě věty mnohokrát proklínaného Mein Kampfu (1924, česky poprvé 1936)v novém překladu od Jiřího Hájka (1913-93), otce současného presidentova mluvčího Petra Hájka...

2.

Asi rok po revoluci, začíná úplně jinačí Můj boj zcela jiný muž a bavič, jsem žil v niterné hanbě a výčitkách, že jsem byl občanem šedé zóny, který svojí prací kolaboroval s nenáviděným bolševickým režimem a touto činností jej pomáhal udržovat při životě. V hanbě, že jsem v sobě nenašel odvahu jít do kriminálu...

3.

Takže tu vedle sebe máme co? Osudné - i ostudné - dílo Hitlerovo... a po jeho boku parafrázi, anebo spíš rádoby parafrázi. I tato rádoby parafráze je však podle mého mínění hodnotnější než Hessovi nadiktovaná "předloha". "Dobrou knihu nenadiktujete!" mínil ostatně už Truman Capote, i když našel hned i výjimku, kterou byl spisovatel Henry James...

4.

Dlužno dodat, že Jiří Hájek sice Hitlera znovu přeložil, současně ho však i opatřil poměrně rozsáhlým komentářem (Dialog, 1993), který už se vcelku vzato dočíst dá. Domnívám se nicméně, že komentovaným zbytkem není už naše mládež stejně ohrožena, Hitlerův šroubovaný jazyk přetrpí totiž málokdo, a styl, lze-li tedy vůbec hovořit o stylu, nazval kdysi Roman Lipčík celkem po právu těžkopádným jak pozadí stokilové matróny. A měl pravdu. Najdeme tu jen jakousi polotupou a kamsi až k úmoru (a úhoru) se "pnoucí" klopotnost...

Hm... Jak se ale tedy mohlo ve třicátých a čtyřicátých letech stát tohle takřka nečitelné dílo tak neuvěřitelně vlivným symbolem? To je otázka! Myslím však, že by stálo za to si uvědomit, že ten skutečný vliv tenkrát prokázaly spíš jiné a další věci, zatímco knížka nepůsobila ani tak OBSAHEM, jako co hmotný artefakt. Legenda, anebo spíš pseudolegenda... Nepůsobil však vlastní text, který formou připomíná spíš leklého lína, a ostatně ani dnes není tak těžké si něco podobného představit, vždyť i dnes vám – dejme tomu – X lidí povídá o Potterovi či Vieweghovi (tom "českém Potterovi")... a nečetli nic z toho. Ni čárky!!!

5.

Hitler možná nebyl ani tak nejhorší kreslíř, rozhodně však byl podprůměrný spisovatel. Uměl řečnit, pravda, o tom ostatně existují celé studie, to však je něco trochu jiného. Vystupování tváří v tvář masám se naučil až bravurně, nicméně to nebyl žádný Cicero. Přece jen ne, a co se pak myšlenek či pseudomyšlenek Kampfu týče, existovaly stejně povětšinou už před Hitlerem a některé nakousl či vyslovil už i ten Friedrich Nietzche, hlavně v Genealogie morálky.

6.

Je tedy Mein Kampf literární brak? zeptal bych se nyní. Je?

"Jak podle které definice," zní samozřejmá odpověď, ale já si osobně myslím, že pokud prokazatelný fanatik vyzvrací i hodně umně spletenou snůšku žvástů, napsal či nadiktoval zkrátka brak, ve kterém leda můžeme lovit součástky NITRA deprivovaného tvůrce, který tam venku řve a ječí a hraje roli na imaginárních prknech, ale roli plnou jediné nabubřelosti, kde je pýcha zaměňována za sebejistotu, prolhanost za pravdu a neschopnost stylizovat jest marně přebíjena hrubou silou... I přečtu ještě kousek!

Citace: My, nacionální socialisté, však musíme jít ještě dál: právo na prostor a půdu se může stát povinností, jestliže bez rozšíření rozlohy půdy je velký národ odsouzen k zániku. Tím spíše tehdy, nejde-li při tom jen o nějaký černošský nárůdek, nýbrž o germánskou matku všeho života, která dala dnešnímu světu jeho kulturní podobu. Německo bude buď světovou velmocí, nebo nebude vůbec existovat. K tomu, aby bylo světovou velmocí, potřebuje však onu velikost, která mu v dnešní době dá nezbytný význam a občanům život.

7.

A tak dále, ale vrátil už bych se radši k Ringo Čechovi, jehož tatínek, a to připomenu čistě mimochodem, byl Vídeňák. Naprostou náhodou vyšel Ringův "Můj boj" (1993) ve stejném roce jako výše citovaný Hájkův překlad, ale na rozdíl od něj... Nu, taky se začtěme!

Markuš a Hůska zakopávají doklady o tom, že Juro Jánošík byl maďarský žid, dočítám se kupříkladu, a to dokonce už na lesklé obálce. A co se týká titulů kapitol? Hle!

Senát –veš v politickém kožichu

Národ utahuje opasky – poslanci a vláda přecházejí na kšandy

Úředníci, ze všech cizopasníků ničí nejrychleji svého hostitele

Členové KSČ – přední bojovníci protikomunistického odboje

A opět i tak dále, a opět i tak podobně, přičemž nesporně zaujmou i Mistrovy (Hitlera možná i překonávající) ilustrace. Ano, sice jen černobílé, zato s podtitulky jako vystřiženými z... Ale posuďte sami!

Metaři zametají 18. listopadu zahozené stranické legitimace

Václav Havel s paní Olgou odpočívají na Hrádečku. Jiří Dientsbír (sic) už jde domů

Něžná revoluce. Komunisté vrací majetek (jeden – druhému!)

A také: Václav Klaus neumí hrát tenis! Nechodí do kolen, krčí loket, nehraje míč před sebou, nechodí pod něj a při servisu nedělá osmičku! Bartoška schválně prohrává, aby se nezvýšilo zdravotní a sociální pojištění.

8.

Tak tedy "božský" Ringo (nar. 1943) okomentovat svého času naši posametovou politickou scénu a sotva mi, vážení přátelé, vyvrátíte, že se i takovýto Ringo Čechův Můj boj dá číst a komentovat snáz, nežli ten Adolfův!

Foto: Astonův archiv