Nakladatelství Albatros před třemi lety založilo edici Jules Verne – Knihovna pro 21. století, jejímž ústředním autorem je sice (v roli adaptátora) Ondřej Neff , ale vedle sedmi jeho adaptací (Dvacet tisíc mil pod mořem, Patnáctiletý kapitán, Pět neděl v balonu, Tajuplný ostrov, Nový hrabě Monte Christo, Dva roky prázdnin a Zemí šelem)tu vyšla i tzv. Nová dobrodružství Julese Verna z editorů současných zahraničních autorů.

První svazek s deseti verneovkami devíti psavců jsem recenzoval už 29. 4. 2010 na Sardenu, ten zbývající se začal prodávat letos v létě a přinesl dalších třináct povídek devíti mužů, ale i pěti schopných žen.

Už úvodní díl obsahoval také komentáře, jejichž prostřednictvím šlo chronologicky putovat původními verneovkami a které pokaždé představily i následující novodobý příběh odrážející se od klasiky. To pokračuje. Některé Vernovy romány jsou sice vynechány, ale jiné naopak využity i rozvinuty - a někdy fascinujícím způsobem. Jindy hůř. Začněme horším, jako i kniha sama.

Doktor Cox je jen nevalnou parafrází Doktora Oxe a neodpovídá Vernově duchu. Psal britský sci-fi autor Keith Brooke. Zajímavější se zdá Úplně první případ Johana Heliota (nar. 1970) vyprávěný sluhou Philease Fogga, který je tajným agentem na první misi a líčí epizody známé cesty okolo zeměkoule, které však Verne buďto neznal, nebo schválně utajil. Proklouz tak odhalí, že jeho pán je vlastně i prof. Moriarty, a pak také, že tenhle zlovolný matematik uměl nacházet "časové trhliny mezi světy". Těchto světů je přehršle a zrovna tolik, jako našich dvojníků. Mezi Moriartyho dvojníky náleží i Nemo, Fantomas a dr. Fu Manchu a Proklouz je - v jiné dimenzi - Fandorem i sourozenci Holmesovými. Při všem i koordinátorem války Dobra se Zlem, což nám připomene sérii JFK a příliš samoúčelný příběh nemění, řekl bych, nic na tom, že nezklamala sama metoda využívání literárních postav, na které stojí většina Nových dobrodružství. Taky Heliot přístup toho typu miluje a v jednom ze svých románů vylíčil i Vernův únos na Měsíc plánovaný a spáchaný mimozemšťany.

Cestou okolo světa byla inspirována i povídka Kevina Andersona, autora románu Kapitán Nemo (2002), a Sarah Hoytové (ta vytvořila hned čtyři románově detektivní pokračování Tří mušketýrů). Společné dílko 80 dopisů – a jeden navíc je výborem z korespondence agenta Fixe, který o svém slídění průběžně informoval manželku, až dostal košem. Další spisovatelka Justina Robsonová (nar. 1968) je v Česku známá i díky sérii Lila Black a hrdina její prózy Liga dobrodruhů se setkává s entitami považujícími se za Verna i kapitána Nema, načež plují Atlantikem na ostrově a ve společnosti napůl skutečného Sindibáda či sira Davida Attenborougha, což se sakumpakum rovná asi tak největší hlouposti svazku.

Další povídka Hector Servadac Junior tvrdí, že byl v Na kometě naznačen budoucí konec světa po strážce s červovitým(?) mimozemským stvořením. Adam Roberts (nar. 1965) parodoval už předtím třeba i Hobita či filmy Hvězdné války a Matrix a vymyslil i působivý katastrofický román Sníh (2004) či dílo o variantní podobě první světové války. Tady, myslím, jeho um uvadá, a když se začteme do Tajemství Sahary od Burroughsova editora Richarda Lupoffa (1935), tak nevím, nevím. Lupoff sice napsal poutavou studii Mistr dobrodružství (1965) o kouzlu a principech díla Tarzanova tvůrce, tohle je ale příliš mechanicky roubováno na Zatopenou Saharu a nad jen abychom mohli spatřit Nautilus v Saharském moři... A Sharan Newmanová (nar. 1949)?

U nás je známa jako autorka detektivek i poučných knih vč. Skutečné historie da Vinciho kódu, v Honbě za zlatem však nechá H. G. Wellse, aby se setkal s mužem zbohatnuvším po pádu Zlatého meteoritu. Ten chce odčinit následky ovládnutí světového trhu a je to vlastně syn vynálezce, jenž kdysi nebeské těleso nasměroval svým paprskem nad Grónsko. Wells muži půjčí stroj času a... O skutečném Nemovi a o tom, že právě Nemo vyložil Vernovi základ hned několika jeho nejlepších románů, nás pak v Mělčině poučí Liz Williamsová (nar. 1965), avšak dosavadní příběhy dělají druhý svazek verneovek slabším, než byl ten první, a postmoderno se opakovaně dotýká samoúčelnosti. Publikaci naštěstí zachraňují následující povídky:

Ve Staré svítilně obdrží titulní artefakt potomek vynálezce Orfanika z Karpatského hradu a díky paprsku oné svítilny uvidí budoucnost i včetně spálení sebe a své milované. Autorem byl hororový tvůrce Tim Lebbon (nar. 1969) známý i jako původce románů o tajných osudech Jacka Londona.

Měsíčňanský zahradnický spolek je už čtvrtou verneovkou o baltimorském Gun Clubu. Taky v ní dostane slovo dělo, a tentokrát odstraní do kosmu odpad. Autorce Molly Brownové už po právu vyšly v Ikarii povídky a Ballantyneova Matemstická záležitost oproti tomu jen mechanicky parafrázuje Zmatek nad zmatek , tj. třetí verneovku s Dělovým klubem, a je oproti Brownové svěžesti jen zdlouhavým fórkem.

To skvělý francouzský spisovatel a překladatel Michel Pagel (nar. 1961), který napsal i román Cinéterre (1998) z alternativního Londýna (podobají se atmosférou filmům společnosti Hammer), je jinou kávou. Přispěl propracovanou Pravdou o Vilému Storitzovi, kde propojil Vernův román velmi věrohodně s Wellsovým Neviditelným, ale i se Strojem času. A báječní, i když kontroverzní, jsou také Tajemní Iowané z paralelní historie, v níž v Americe existuje Lincolnopolis, jemuž vládnou kolonisti Vernova Lincolnova ostrova doplnění dokonce Jupovými opími bratranci z Taboru. Smělý autor pak předvádí jednomu novináři skoro osmdesátiletého Cyra Smithe i enklávu, která se roku 1875 i s Iowou odtrhla od USA. Politicky a technologicky ten kraj ovlivňuje celý svět, ale původně to bylo zlé. Neúrody, živelné pohromy, konkurence a předpojatost proti černému Nabovi(!), ale i restrikce americké vlády a lenost přistěhovalců svedly optimistického inženýra k trudnomyslnosti, když navíc i zjistil, že je leda schopným výrobcem, ne však tvořivým vynálezcem. I vrátili se všichni roku 1870 ke své skále v Pacifiku a díky jedné ponorce našli druhou: Nautilus. Byl neporušený. Usedli dovnitř k pákám a pluli do Států, kde pak ponorku rozebrali a využili veškeré vynálezy uvnitř, což vlastně celé trochu připomíná i Trosku. Ačkoli ale hrdinové povolali Edisona, Bella, Forda i manžele Curieovy, principy Nemových vynálezů žádný vědec nerozkryl, a tak se staly na Zemi jen magickým prvkem. Věda se zhroutila!

Dále je převedena i Nemova lebka a zní domněnka, že byl buď z budoucna nebo "z hvězd". Jeho mysl vykazuje každopádně mimořádné kvality. Jen tak bokem zjistíme však i to, že je čtyřicetiletý Harbert gay a že on a Pencroff byli už za války Severu s Jihem milenci! Teď chce "mladý hospodář" Brown odvrátit "vyčerpání vědy", jenže právě námořník Pencroff ho spolu s opy zarazí a sváže, načež nastoupí do čela kolonie Robur Dobyvatel.

Mírně šokující a bizarní prózu sepsal přední autor kyberpunku Paul Di Filippo (nar. 1954) a veškeré povídky knihy jsou jako v prvním případě sestaveny Ericem Brownem a Mikem Ashleym, přeloženy Ivanem Ryčovským a částečně ilustrovány Zdeňkem Burianem, i když se jedná jen o jeho práci pro Gailův román Raketou do měsíce. Beletrie je opět vsunuta do stručné Vernovy biografie, ale řekl bych, že je to životopis moc kritický a že řadu verneovek naprosto nedoceňuje. Celku pak víceméně škodí.