Autorem, který přispěl k další sekularizaci naší společnosti, je Petr Vokáč (*1942), jemuž nakladatelství Kvarta se společností Galaktická agentura vydaly knihu s titulem Má Bible pravdu? a neméně přitažlivým nadtitulem Ježíš Kristus nezemřel na kříži (182 stran). Jeho nedávný předchůdce Antonín Vaněk svou knihou Zvažuji žalovat římskokatolickou církev (vydala Agentura Krigl, 332 stran) hodlal svým zkoumáním Bible, Boha a církve vyzvat dokonce k celonárodní diskusi o úloze a postavení římskokatolické církve české (!) společnosti v návaznosti na „vrácení“ majetku.

Protože jsem se rovněž zabýval otázkami života a smrti (viz moje encyklopedická kniha Co víme o smrti, vydala Epocha, 416 stran) a zahrnul mezi ně vývoj náboženského myšlení v jeho širokém spektru napříč dějinami lidstva, nemohl jsem chybět na veřejných prezentacích obou jmenovaných autorů. Petr Vokáč se otevřeně vyznává a vyslovuje dokonce svůj letitý slogan, že „při hledání historických souvislostí je třeba vědět a nikoli věřit“, tedy nevěří, ale chce vědět a znát. Proto je zaujat knihou knih, jejíž texty Starého zákona vznikaly podle dnešních badatelů asi v 10. století před naším letopočtem.

Co vedlo například tohoto autora novější knihy – elektrotechnického inženýra Petra Vokáče, jinak známého autora literatury faktu (od roku 2001 mu vyšlo již 15 titulů od Johany z Arku až po Štěchovický poklad, mj. Hitlerovy tajné zbraně, Hirošima nebyla první, Ukradená Mona Lisa, Tajemství Jantarové komnaty…), že začal pochybovat o některých biblických příbězích? Proč si kladl otázky, zda události konkrétně o Ježíšovi probíhaly přesně tak, jak jsou popsány v Novém zákoně?

Téměř půl druhého tisíciletí nebylo myslitelné pochybovat o textu Bible, avšak vývoj moderních vědeckých disciplin, zejména archeologie a historické výzkumy odkazují mnohé děje mezi příběhy z říše legend, vnímány jsou mnohými jako literární fikce a neváhají je dokonce označit propagandou v pejorativním slova smyslu (ve srovnání například s tím, jak propagandu a náboženství chápal náš T. G. Masaryk). „Technika a přírodní vědy nabízejí dnes velké možnosti,“ říká Petr Vokáč a přidal k nim právě archeologii a pustil se prozkoumat pravdivost dějů, jež se měly odehrát na začátku našeho letopočtu. Vyslovil „kacířskou otázku“: Kde podle něho začíná anebo končí víra a kde jsou hranice vědeckého důkazu?

Tak vznikly kapitoly jeho knihy Jidášovo evangelium, Turínské plátno, Stále záhadní templáři – objevili Ameriku? Ke kolébce jezuitů nebo Svatý Grál, Mariánská zjevení ve Fatimě, Lourdy – fungující placebo?, Ježíš a celibát (dotýkající se posledních dvou papežů a nedávných pedofilních skandálů) nebo Maří Magdaléna a záhadné místo Rennes le Chateau (na jihu Francie, kde má být údajně sarkofág, který patří Maří Magdaléně – a proč právě tváří v tvář zde postavil nádherný zámek titulární král jeruzalémský? Podle historiků zde měl být dokonce pohřben Ježíš Kristus…)

Ve svých dvanácti letech už Ježíš držel krok ve znalostech s náboženskými mysliteli. Odkud čerpal své vědomosti? Pak se najednou jeho stopa ztrácí a po patnácti letech se objevuje znovu v místech, kde se kdysi ztratila. Kde tedy strávil oněch patnáct let? Na tuto otázku odpověď v Bibli nelze najít. Lidé věřící ji ani nehledají a stejně tak nehledají v Bibli další a další chyby či nejasnosti. Ježíš z Nazaretu nezanechal žádné písemnosti, o jeho životě a kázáních vznikla evangelia, ale nakolik jsou důvěryhodná?

Ježíš jako historická nejednoznačná osobnost se stal předmětem polemiky o tom, zda byl ukřižován a zda opravdu vstal z mrtvých. Aby vstal z mrtvých, musel nejdříve zemřít. Ukřižován byl však pouze po tři hodiny, jinak se na kříži umíralo mnohem déle. Člověk se při ukřižování v podstatě udusí, ale s Ježíšem se dělo něco jiného. Ještě než z něho „vyprchal život“, zvolal: „Dokonáno jest!“ Kdyby měl před smrtí, nemohl hlasitě volat. Nešlo o uměle vyvolané bezvědomí?

Autor prostudoval množství literatury, většinou německých autorů, které také zároveň přeložil. Nemohl proto ve svém závěru pominout zejména knihu amerického spisovatele Dana Browna „Šifra mistra Leonarda“ (anglicky poprvé v roce 2003, v češtině už dvakrát - 2003 a 2005), která se stala největším bestsellerem 21. století. Tento literát právě na začátku nového století už neohroženě čelil obvinění z plagiátorství, neboť ještě před ním v knihách Svatá krev a Svatý grál se hovořilo o tom, že Ježíš a Maří Magdaléna byli manželé, měli dítě a jejich potomci dodnes žijí. Žalobci však u britského Nejvyššího soudu neuspěli – jejich žaloba byla zamítnuta.

K jakému závěru dospěl tedy Petr Vokáč, když si posléze položil tušenou otázku: Je náboženství politika? A doslova píše: „Skoro bych řekl, že mezi náboženstvím a politiku je možno dát rovnítko. Tomu se náboženství vehementně brání. Ani se tomu nedivím a respektuji tuto skutečnost. Je však neoddiskutovatelné, že obě instituce slibují, vábí a vnucují svá pravidla…“

Není zdaleka náhodou, že na veřejnou prezentaci jeho knihy přišli mladí lidé, že byli zvídaví a v mnohém poučení či sečtělí. Dnes už nelze přehlédnout velmi rozsáhlé množství výzkumů týkajících se náboženství a víry, vztahu mladých lidí a jejich znalostí o duchovních otázkách. Ostatně vám specializovaní knihkupci na tuto literaturu rovněž potvrdí, jak velký je o ni zájem. Vždyť teprve nyní se v čím dál větší míře její tituly vyskytují po tolika letech tabuizace, od roku 2001 je v platnosti také u nás zákon o náboženské svobodě, existuje právo vyučovat náboženství ve školách jako nepovinný předmět. Ve všech našich církvích – nejen v největší římskokatolické – lze sledovat mimořádné oživení nad mnoha otázkami, na něž musí hledat také své odpovědi. Nebývalý je zájem o teologická studia na našich univerzitách. Všechno nasvědčuje tomu, že 21. století přinese ještě mnohá a další nová zjištění v záležitostech víry a náboženství.