Jo Nesbø se proslavil především sérií důvtipných detektivek s rozervaným hrdinou Harry Holem. Nyní se ale také na české pulty dostává kniha, která se ze série vymyká. A Cimrman by měl radost - autorovi se "úkrok stranou" rozhodně vyplatil.

--

Děj se odehrává v současném Norsku, v prostředí, kde si lovci hlav neberou servítky s životy druhých. Manipulativní hra, spokojenost se sebou samým, pohrdavé tahání za lanka loutkohry. Přitom se ale sami chytají do svých splétaných sítí finančně náročného života a lstí, do nichž lapají své oběti.

Hlavní hrdina Roger Brown se čím dál víc zamotává do přediv svého života na vysoké noze a díry ve stále náročnějším rodinném rozpočtu se pokouší zalátat prodejem hodnotných uměleckých děl. K těm se dostane způsobem nejen nelegálním, ale především velice rafinovaným.

Jako by nestačilo, že jeho život už tak nabírá stále nebezpečnější obrátky i směr, vstoupí do jeho života silný soupeř, Clas Greve. Ačkoli je od jejich prvního setkání zřejmé, že to s ním nebude tak snadné jako s ostatními oběťmi, Roger hozenou rukavici zvedne. Motivací mu je jednak vlastní zahleděnost a chuť porazit i toho nejlepšího, jednak možnost získat jeden z nejcennějších obrazů v historii umění a zajistit tak napořád sebe i svou vyvolenou.

Netuší přitom, že leze do osidel pavoukovi nejen ohavně chlupatému (scéna v kadibudce je dostatečně výmluvná), ale rovněž prudce jedovatému. Rozpoutává se tak souboj na život a na smrt, při němž si chlapci tak trošku "porovnávají své vrozené dary", neberouce ohled na nikoho a nic kolem.

Jelikož máme co do činění s Jo Nesbem, bylo by naivní se domnívat, že bude děj jednoduchý a přímočarý, ačkoli se tak na první i mnoho dalších pohledů tváří. Tah na branku je zde mnohem patrnější a linie čitelnější nežli v knihách o Harrym Holeovi. Ale to už je zase vysoká hra samotného autora, který čtenáře s oblibou vodí za nos.

Ten se u psaní knihy musel výborně bavit. Popis některých scén je natolik barvitý, že hraničí až s groteskou. Zdá se, že Jo Nesbø pojal tuto knihu jako slohové cvičení - v knize narozdíl od série s Harrym Holem využívá pohledu první osoby (ich forma) a naplno využívá její bezprostřednosti k podrobnému vylíčení smyslových vjemů tak, že bolest sami cítíte a není vám chvílemi právě veselo.

Nesbův styl by vás dokázal strhnout, i kdyby popisoval jen rozklepávání vajec při přípravě úterní snídaně nebo lov vší ve vlasech dětí na letním táboře. Ačkoli se mi od začátku příčila hlavní postava a vlastně mi byly protivní také všichni ostatní protagonisté, alespoň ve mně dokázal vzbudit nějaký postoj a emoce.

Autor ale použitím první osoby poněkud poodkryl karty, se kterými trumfuje při psaní příběhů Harryho Holea. Přestože hlavní hrdina do nejmenších podrobností líčí vše, co vnímá, umně při tom zamlčuje indicie potřebné k rozkrytí zápletky. Jako kočka hlodavce si tak čtenáře pohodlně dostrká tlapkou tam, kam potřebuje. Fungujícím fíglem je podstrčit mezi řádky nějaké řešení, takže si čtenář lebedí, že autora i hlavního hrdinu převezl a už ví, jak to celé dopadne. Při cestě z Nesbøva labyrintu však není radno chytat se chatrných nití.

A vůbec, nebylo celé dílo napsáno jako pokus o knihu, kterou pro akčnost a přímočarost kombinovanou s rafinovaností a překvapivými zvraty někdo zfilmuje? Šlo by ji totiž natočit bez větších úprav přímo podle knížky - chová se spíše jako scénář i s detailními záběry kamer. Ať už to byl původní záměr či nikoliv, zfilmování se tento thriller dočkal poměrně záhy.

Jo Nesbø - Lovci hlav. Překlad Kateřina Krištůfková, Kniha Zlín, 2011, stran 252