Kunderův nejslavnější román se zpožděním na českém trhu

Konečně po 46 letech vyšel v České republice poprvé nejslavnější román Milana Kundery Život je jinde. V doslovu k Žertu romanciér napsal, že na knize pracoval v roce 1969 a 1970 a hovoří o ní jako o opusu tři. Činí tak proto, že vyrostl pod otcovými dvěma klavíry, jak mi jednou sám řekl, a taky proto, že nejprve hudbu studoval. Dokonce i Život je jinde si rozdělil do sedmi kapitol podle hudebních temp, která mu zřejmě pomohla při složité kompozici knihy, na moderato, allegro, allegro, prestissimo, moderato, adagio a presto.

S velkou pravděpodobností se lze rovněž domnívat, že tak učinil i proto, aby zbavil román vnitřní příčinnosti, která by dovolila čtenářům si příběh vykládat jako román o historických událostech, které postava začínajícího úspěšného básníka Jaromila zažívá kolem roku 1948 v tehdejším Československu. Nejde mu o reálie, ale o jejich interpretace, takže jedna z jeho postav, abstraktní malíř, který kritizuje tzv. socialistický realismus, říká: „Revoluce, která křísí z hrobu akademické umění a po tisících fabrikuje busty státníků, nezradila jen moderní umění, ale samu sebe. Taková revoluce nechce změnit svět, ale naopak: konzervovat nejreakčnější duch dějin...“

Jenže Jaromil je mladý lyrik, toužící po tom spolupodílet se na velkých změnách a lyrika, jak píše autor, je území, na němž jakékoliv tvrzení se stává pravdou. Lyrik včera řekl: život je marný jako pláč, dnes říká: život je veselý jak smích a pokaždé měl pravdu. Dnes řekne: vše končí a padá do ticha, zítra řekne: nic nekončí a všechno věčné zní a obojí platí. Lyrik nemusí nic dokazovat, jediným důkazem je patos prožitku.

A samozřejmě komunistický puč v roce 1948 slibující věčný ráj na zemi Jaromilovi otevřel náruč plnou potřebného patosu a Jaromil ji vroucně přijal. A aby se ubezpečil, že revoluci přijal se vším všudy, udá i svou milovanou zrzku, která kvůli němu skončí v kriminále. A i on je ale za své propadnutí revolučnímu patosu, který na něj dotíral z brožur, knih, přednášek, agitačních řečí Rudého práva, potrestán. Jeden ze společníků dívky, která po něm touží, ho vyhodí v zimě na balkon a před jeho zraky se s ní miluje. Jaromil nastydne a zemře na zápal plic. A aby struktura románu nebyla tak jednoduchá, nechá Kundera prolínat román i dokumentárními prvky z života jiných spisovatelů Rimbauda, Majakovského či Wolkera i fiktivní postavou Xavera.

A vše tak činí jen proto, aby připomenul původní smysl románu, jak ho založil Cervantes příběhem důmyslného rytíře Don Quijota, kde také historická situace není vlastním obsahem románu. Podle Milana Kundery význam skutečného románu tkví v tom, že osvětluje novým, mimořádně ostrým světlem existenciální témata: mstu, zapomnění, vážnost a nevážnost, vztah dějin a člověka, odcizení vlastního činu a rozpolcení sexu a lásky. A to je také důvod, proč je tento román vydáván a čten i po 46 letech na celém světě včetně Číny.

(Psáno pro ČRo Plus)