29.5.2022 | Svátek má Maxmilián, Maxim


KNIHA: Když vás děsí chytré dámy

16.4.2022

Pan Graeme Davis sestavil roku 2019 sbírku 26 anglo-amerických strašidelných povídek, prvně zveřejněných zhruba v letech 1810-1910. Česky vyšla kniha More Deadly Than the Malev překladu Petry Johany Ponvar počátkem roku 2022 pod titulem Královny hrůzy. O některých zde přítomných dámách dnes už editor nedokázal zjistit doslova ani Ň. Jiné bychom tu naopak nečekali. Každopádně není zastoupen jediný muž. Zato ženy povědomých jmen: Mary Shelley, Edith Wharton, Edith Nesbit, Louisa Alcott, Harriet Stowe.

Mezi méně známými objevíme Margaret Oliphant, Charlotte Gilman, Elizabeth Gaskell, Charlotte Riddell či Mary Braddon.

Nejznámější Mary Shelley (1797-1851) sepsala vedle Frankensteina (1817) i pár dalších románů. Zapomenut je historický: Dobrodružství Perkinse Warbecka (1830), ale připomínána bývá lidstvo devastující choroba (epidemie) v jejím příběhu Poslední člověk (1826). Dávno před Kafkou stvořila i vlastní Proměnu (1830), kde je mladík lstí nucen přijmout tělo ďábelského skřeta, aby se odnaučil pýše.

V moderní anglosaské antologii Mika Ashleyho Svědkyně zítřka (2010, česky 2015) už byla navíc připomenuta další próza Mary Shelley Smrtelný nesmrtelný (1834) - o elixíru nesmrtelnosti. Na ten nevěřím, avšak nesmrtelnost si Mary vysloužila. Jako o spisovatelce si o ní navíc lze myslet dosti pozitivního. Psala první sci-fi, předběhla dobu. Ale citujme i programového ředitele Albatrosu Ondřeje Müllera: „Její milostný poměr se ženatým básníkem Percy Bysshe Shelleym, když jí bylo pouhých šestnáct, vyvolal skandál, jenž ještě zhoršila skutečnost, že spolu měli děti. Dvě. Pobouření vyvolala i sebevražda Shelleyho manželky (1816), po níž se Mary a Percy vzali. Narodily se jim dvě děti, ale jen jeden ze čtyř jejich potomků se dožil dospělosti. Percy se navíc utopil (1822) a Mary se nikdy znovu neprovdala, ač měla několik milostných vztahů.“

Další z královen hrůzy Louisa May Alcott (1832-1888) byla za války Severu s Jihem zdravotní sestrou a známa je co autorka bestselleru Malé ženy (1869). Téhož roku ale zveřejnila povídku Ztraceni v pyramidě aneb Prokletí mumie, aby o necelé desetiletí nato zkusila zaprorokovat knihou Moderní Mefistofeles (1877). Alcottová psala i rané detektivky.

Další z dam, pilná podporovatelka „podzemní železnice“ pro otroky Harriet Beecher Stowe (1811-1896) nesepsala jen Chaloupku strýčka Toma (1851), ale i biografii Byronovy choti, texty o spiritismu a čarodějnictví a duchařské příběhy. Ve finále vždy racionálně vysvětlené. Nejznámější je Duch ve starém mlýně, ale Královny hrůzy zveřejňují zdařilejší Duchařskou historku Toma Toothacrea (1869).

Charlotte Perkins Gilman (1860-1935) byla v dívčím věku vychovávána právě paní Stowe, tetou svého otce. Za muže si vzala jistého Stetsona a v totální depresi po porodu napsala dnes už klasickou Žlutou tapetu (1892): opravdu děsivou studii propukajícího šílenství. Podruhé se pak provdala za svého bratrance Houghtona Gilmana.

Vrak Kolumbových snů (Ivo Fencl)

Dodnes přetiskována bývá povídka Portrét (1885) skotské autorky Margaret Oliphant Wilson (1828-1897), která jen do Blackwoodova magazínu vepsala víc než 100 příspěvků. Její choť Frank Oliphant bohužel podlehl tuberkulóze (1859), autorčinu duši však deptaly i rány další. Úmrtí dětí. Žila v zoufalství, ale dodnes bývají reeditovány krátké její strašidelné příběhy Otevřené dveře či Okno v knihovně.

Helena Petrovna Blavatská (1831-1891) patří, uznejme, do zcela jiného ranku. Asi trochu níž, ale snad nám společnost nepokazí. Beletrii se věnovala jen okrajově. Napsala povídku Doupě čarodějky (1920) a roku 1892 vydala soubor fantaskních próz Příběhy nočních můr. Česky vyšel roku 1924 a 2011 jako Příšerné povídky, respektive Příběhy nočních děsů. Vzat je odsud příběh, kde je ponoukán k přiznání ponoukán vrah: Jeskyně ozvěn.

Nositelka Řádu čestné legie Edith Wharton (1862-1937) se účastnila první světové války a světu to dalo bestseller Bojující Francie. Za román Věk nevinnosti (1920) obdržela roku 1921 Pulitzerovu cenu. Ale i ona je autorkou „duchařin“ vč. rafinovaně morbidní Vévodkyně na modlitbách (1900).

Klasička dětské literatury Edith Nesbit (1858-1924) se proslavila knihami jako Děti železnice (1906, česky v úpravě 1994), Dobrodějové (1901) a hlavně Pět dětí a To (1902, česky 1999 jako Pět dětí a skřítek). Dohromady dala i čtyři knihy hororových povídek, které zahrnují třeba bizarní příběh Z mramoru a v životní velikosti či Zádušní mši (1892). Prózu Třetí elixír (1908) najdete v Ashleyho antologii Svědkyně temnot (originál 2009, česky 2014) a Pět smyslů (1909) právě v Královnách hrůzy. Její „moderní“ horor Fialové auto se objevil v antologii Viktoriánské duchařské historky, sestavené Richardem Dalbym roku 1988, z níž vyšel česky stejnojmenný výbor (2007). V Mladé frontě. Mám pocit, že na to Ondra Müller malinko žárlil, no, a vidíte, Fronta je najednou součástí koncernu Albatros.

Román Salome a hlava (1909) téže autorky řeší krajně démonický vztah titulních entit.

Edith Nesbit žila navzdory době ve třech: s manželem a nejlepší přítelkyní, jejíž děti vychovávala. Roku 1884 se rodina podílela na založení Fabiánské společnosti. Edith se ukrutně děsila pohřbení zaživa, nicméně jakékoli kostelní krypty a hřbitovy ji od dětství fascinovaly.

Další Mistryně Elizabeth Gaskell (1810-1865) zveřejnila roku 1853 (kdy vydala i skvělý soubor arabesek Cranford) v Dickensově týdeníku dvoudílnou povídku Morton Hall. Známější je (Dickensem rovněž iniciovaný) Příběh staré chůvy (1852), jenž česky vyšel ve sbírce Stráž u mrtvého (1969) a roku 2007 ve Viktoriánských duchařských historkách.

Irka Charlotte Eliza Riddell (1832-1906) napsala kol 25 strašidelných příběhů a vydali jí soubor s nadpřirozenými motivy Weird Stories. V Královnách hrůzy alokovaný text Varován a ozbrojen (Forewarned, Forearmed, 1874) je z jiné, starší knihy. Kvalitní Statek Pod ořešákem vyšel u nás ve Svědkyních temnot a Riddell napsala i 4 skutečně hrůzostrašné romány Fairy Water (1873), The Haunted River (1877), The Disappearance of Mr. Jeremiah Redworth (1878) a The Uninhabited House (1874). Další bizarní její próza Starý dům v ulici Vauxhall Walk vyšla u nás v antologii Viktoriánské duchařské historky a próza Podivná vánoční hra (1868) je součástí sbírky Šťastné a hrůzostrašné (2021), kterou uspořádal její překladatel Pavel Pecháček.

Mary Elizabeth Braddon (1835-1915) byla herečka. Literárně debutovala románem Natřikrát mrtvý (Three Times Dead, 1860) a nejznámější román z jejích víc než 80 se zove Tajemství Lady Audley (1862, česky 1874). Pověstná je trilogie Gerard (1891) o mladém spisovateli, jenž potká démonického Justina Jermyna. Ale nejznámějším hororem paní Braddon je vampýří Dobrá lady Ducayne (1896), známá česky z antologie Svědkyně zítřka.

Co víc? V Královnách hrůzy čtete i její „vánoční duchařinu“ o rodové kletbě Chrighton Abbey (1871) z knihy Přiznání mé sestry a jiné povídky (1876).Pozoruhodná povídka Stín v temném koutě (1879) vyšla v antologii Svědkyně temnot. Próza Evelinin návštěvník (o démonickém milenci) v antologii Přízraky, zázraky a spol. (2007), přičemž v román ji autorka rozpředla v knize Konflikt (1903).

Lesbicky nepokrytě orientovaná Violet Paget (1856-1935) se narodila ve Francii. V Evropě trávila většinu života, i když byla Angličanka. Nosila mužské šaty. Je autorkou rozsáhlé literatury o italském umění a tamních dějinách; specializovala se na renesanci a příležitostně produkovala i strašidelné povídky. V naší knize zveřejněné Skryté dveře jsou z publikace Čarodějný čas (1887), v antologiích se však víc vynořuje Legenda o madam Krasinské. Povídka Winthropovo dobrodružství česky vyšla ve Viktoriánských duchařských historkách pod pseudonymem Vernon Lee.

Jednou z nejpopulárnějších povídek Američanky Mary Eleanor Wilkins-Freeman (1852-1930), sekretářky badatele Olivera Wendella Holmese, je upíří Luella Miller (česky v Upíři, démoni a spol. i Svědkyně temnot). A. C. Doyla asi inspirovala k šokující próze Parazit. V Královnách hrůzy přítomný Prázdný pozemek (1903) je duchařská povídka, ale pod vlivem Cantervillského strašidla balancuje na hraně parodie. V antologii Komu se to dostane do rukou (česky 1992) a ve Svědkyních zítřka se objevil i Pokoj pro služku (1903) a její povídky odhalíme v knihách Sebrané duchařské příběhy (1974) a Vítr v růžovém keři (1903, ta titulní vyšla česky v antologii Přízraky, zázraky a spol., 2007).

Američanka Mary Gray Stuart Phelps-Ward (1844-1911) byla dcerou Elizabeth Stuart Phelps, tj. autorky vůbec první knižní série pro dívky o Kitty Brown. Mladší Phelpsová však dosáhla popularity románem o posmrtném životě Pootevřené brány (1868), na nějž navázala dvěma pokračováními. Vedle pochmurné sbírky Muži, ženy a stíny (1869) po sobě zanechala na 60 svazků. Přednášela na Bostonské univerzitě a česky vyšla povídka Přízrak (1911) ze sbírky Prázdný dům (ve Svědkyních temnot), kterou mají za její tvůrčí závěť, i text „Chudáku duchu!“ (česky v Komu se to dostane do rukou). V díle Mary Phelps tvoří příběhy s nadpřirozenými prvky ale malou část. Je to 16 více i méně „spiritistických“ horůrků. V Královnách hrůzy přítomný Kentuckyho duch (1868) má - na ženskou autorku - nezvyklou, a totiž námořní tematiku. Vybrán je z Mužů, žen a stínů.

Eliza Lynn Linton (1822-1898) byla první britská novinářka. Napsala však i vampýrskou historku Osud madam Cabanel (1873), česky v Upíři, démoni a spol. (2012). Po deseti letech přišla s Královnami hrůzy a ještě jinou její povídku Štědrý večer v domě na pobřeží (1870) najdete v knížce Šťastné a hrůzostrašné.

Mary Cholmondely (1859-1925) napsala detektivku Šperky rodu Danversů a její pokračování Sir Charles Danvers. Výrazněji se však etablovala skandálním románem Red Pottage (1899). I její jedno dílo je přítomno v Královnách.

A zbylé královny? Anna Marie Hall, Ada Trevanion (neteř lorda Byrona), Alice Rea, Mary Austin, Louise Strong, Amelia Edwards: autorka bestselleru Tisíc mil proti proudu Nilu (1877) a dodnes přetiskovaných próz Přízračný kočár a Rychlík v 16. 15.

Dále to je v Rotterdamu rozená původkyně dětských knih Mary Louisa Stewart Molesworth či entomoložka Annie Trumbull Slosson. A dvě šlechtičny. První z nich je lady Dilke alias Francis Pattison, později známá co Emilia Francis Strong. Byla choť rektora z Oxfordu a je autorkou tří sbírek příběhů s nadpřirozenými prvky.

A tou druhou šlechtičnou je hraběnka z Munsteru neboli Wilhelmina FitzClarence, vnučka Viléma IV. A to by, myslím, stačilo.

Královny hrůzy napsalo 26 autorek. Úvodem, komentáři a vysvětlivkami je doplnil editor Graeme Davis. Z originálu More Deadly Than the Male (2019) přeložila, jak řečeno, Petra Johana Ponvar. Knihu o 568 stranách vydal DOBROVSKÝ (2022).



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!