Ze všech českých autorů rmoutících se pomalou sebevraždou západní civilizace se Petr Hampl svou druhou knížkou na toto téma nejvíc přibližuje možnému způsobu záchrany před pádem do nevolnictví. Titul knihy naznačuje, že na rozdíl od Hayeka, který nám cestu do nevolnictví předvídal, Hampl nás už v nevolnictví vidí a chce nás z něho dostat ven.

Knížka je, podobně jako ta první, Prolomení hradeb, psána svérázným literárním stylem. Kombinuje vědecký přístup k nastolování témat, ke kladení otázek, ke kritickému zvažování dosavadních odpovědí a hledání odpovědí nových, s gradací téměř detektivkovou, tím, že nás udržuje v napětí a zvědavosti, s čím přijde v další kapitole.

Dělí západní civilizaci na tři mírně odlišné sféry, v nichž krize probíhají jiným tempem. Jednou je západní Evropa, kde pomalá sebevražda probíhá v nenápadných a pro tamní obyvatele téměř nezaznamenatelných salámových plátcích už téměř půl století. Druhou je Amerika, tedy USA a Kanada, která dlouho vypadala jako tradiční pevnost zdravého rozumu, z níž opět přijde záchrana, ale kde sebevražedné trendy náhle akcelerovaly v posledních několika letech. Třetí je střední a východní Evropa, kde ještě přežívá pud sebezáchovy a základní prvky racionality díky zkušenostem s totalitou komunismu, které jí pomáhají vnímat nástup nové totality, jejíž metody se tolik podobají komunistickým, i když je praktikují miliardáři a multinárodní korporace.

Ohrožení svobody zevnitř přichází ze dvou hlavních zdrojů. Jedním je stále víc mohutnějící stát, druhým multinárodní korporace, které si vybudovaly postavení, z něhož mohou státům, včetně demokraticky volených vlád, diktovat politiku prostřednictvím globalizované ekonomiky.

Tato aliance vytváří novou třídu korporačních manažerů a státních byrokratů, kterou Hampl nazývá novou aristokracií a která spolupracuje, stýká se společensky výlučně mezi sebou, studuje na stejných školách a žení a vdává se mezi sebou. A do níž se z nižších tříd těžko proniká. V této třídě se úspěch měří ne hmatatelným pracovním či podnikatelským výkonem, nýbrž dodržováním pravidel a vyznáváním ideologie globalizovaného světa, ideologie a praxe doslova „nadnárodní“, neboť se vznáší nad národy a směřuje k zrušení národních států.

Přebírání moci touto aristokracií se děje s pomocí rozrůstajících se byrokratických aparátů, spřátelených médií, vzdělávacích institucí. Jejími členy jsou většinou lidé s mimořádnou inteligencí, ale potlačenou tvořivostí, protože se jim víc vyplácí intrikánství a činnost spíš organizační než produktivní. Sílící úlohu v přebírání moci hraje elektronická technologie umožňující centralizovanou kontrolu nad životy lidí.

Vnějším ohrožením je v posledním půlstoletí zradikalizovaný islám, jemuž tato elitní třída umožňuje vstup do center západní civilizace a s nímž se nechce ze zbabělosti dostávat do konfliktu. Hamplovo přesvědčení, že tato elita je ochotná spolčit se s islámem proti vlastním národům, má dostatečně precedenty v historii islamizace, kterou za islámské okupanty prováděli místní vizírové – hojné příklady se najdou v pádu Byzance. Takto historicky můžeme chápat i dnešní islamizaci prostřednictvím proimigračních a mutlikulturních západoevropských státních institucí a Evropské unie.

Vedle konfliktu nově tvořených společenských tříd probíhá konflikt generační. Zde Hampl zaznamenává u mladé generace rostoucí lhostejnost až nevraživost k pokračování tradic nejen národních, ale i morálních a tvůrčích. Nevraživost je částečně způsobená diskrepancí mezi tvrzením, že ekonomicky jsme se nikdy neměli líp, a faktem, že mladá generace, s výjimkou oné aristokracie, svými příjmy nedosáhne na základní výdaje potřebné k dostatečnému komfortu, který by usnadňoval zakládání rodiny. Vzniká tak potenciálně explozivní konflikt mezi generací, která ještě pamatuje komunismus a je bdělá na jemu podobné jevy, a generací bez této paměti a bez praktické srovnávací schopnosti. Ta se stává v rukách nové aristokracie snadno ideologicky zmanipulovatelná. A v této generaci, jak pomalu začíná přebírat vliv a moc, spočívá kritické nebezpečí pádu do nevolnictví.

A zde konečně přichází Hamplův podrobně promyšlený návrh na řešení. Ale prozradit jej by bylo jako vám hned na začátku říct, že vrah je zahradník.

Kurasovy knihy najdete zde.