Miloš Doležal se ve své nové knize Do posledních sil drží osvědčeného konceptu dokumentárních povídek, tak jak je známe z jedné z jeho předchozí knihy Čurda z Hlíny. Tentokrát zpracoval pobyt Josefa Čapka v koncentrácích, příběh parašutisty Vladimíra Hauptvogela a životní osudy Josefiny Napravilové, která se kromě jiného proslavila hledáním lidických dětí po válce.

Knihy Miloše Doležala mám rád od té doby, co jsem si přečetl jeho životopis Josefa Toufara Jako bychom dnes zemřít měli. Líbí je mi jeho styl, srozumitelný, úsporný, ale zároveň propracovaný a čtivý. V dokumentárních povídkách využívá krátké kapitoly, které četbu zpřehledňují a umožnují mu elegantní pohyb mezi časovými obdobími. Skvělá je bohatá fotodokumentace, bez které by se žánr dokumentárních povídek snad ani neobešel.

V případě povídky o Josefu Čapkovi a jeho koncentráčnické anabázi autor čerpá ze vzpomínek mnoha lidí okolo a časově ohraničuje děj na dobu mezi Čapkovým zatčením a poválečnou dobou, kdy jeho žena pátrala po svém milovaném Pečovi. Miloš Doležal velmi plasticky zrekonstruoval krutou dobu, kdy nemocný Čapek, byť chráněný krajany a nasazovaný na lehčí práce, v koncentrácích strádal. I tak se dokázal bavit a kreslit, vést korespondenci s rodinou, která se ho ze všech sil snažila u úřadů z koncentračních táborů vyreklamovat. Přes všechnu snahu se to nepodařilo a Josef Čapek těsně před osvobozením Bergen Belsenu zemřel a dost možná bylo jeho tělo pohozeno na oněch haldách lidských ostatků, které na filmovém pásu obletěly svět.

Vladimír Hauptvogel byl parašutista, který se v rámci výsadku CHALK dostal za války na území protektorátu a stejně jako mnoho ostatních československých vojáků plnil zpravodajské úkoly. V povídce o něm se čtenáři seznámí se zajímavými osudy jeho kolegů a pomocníků, z nichž mnozí zradili a spolupracovali s Gestapem. Vladimír Hauptvogel je jedním ze zapomenutých hrdinů a jeho konec přesně demonstroval heslo, že Češi se nikdy nevzdávají.

Josefina Napravilová byla úžasná dáma, s níž se autor setkával pravidelně a vlastně jí slíbil, že o ní napíše. Její neúnavnost v pomoci lidem v nouzi byla příkladná, mezi její úspěchy patřilo dohledání lidických dětí, třeba i Václava Hanfa, kluka, který měl být po popravě svých příbuzných poněmčen.

Všechny tři povídky vyprávějí nejen o dění za války, ale i po ní. Příběhy osobností jsou uzavřené, jen v jednom případě vlastně šťastně. Čtou se samy a jedním dechem. Už teď se těším, které tři další osudy si Miloš Doležal vybere pro svou další knihy. Doufám totiž, že Do posledních sil není jeho poslední podobnou knihou. Tenhle koncept se mi moc líbí.

Knihu k recenzi poskytl eshop Megaknihy.cz. Nenechte si ujít ani další knihy Miloše Doležala.