Když se řekne Sudety, tak většině občanů naší země vyvstane v mysli problematická oblast pohraničí, v které to vřelo v letech 1938-1945. Když se dále řekne soužití Němců a Čechů v Sudetech, tak některým občanům naskočí pupínky a jsou schopni vést sáhodlouhé řeči o tom, jak bylo ubližováno. Ale nic na světě není černobílé.

Kniha Zdenka Šmída je skvělým počinkem, jak těm, co příliš nevědí, přinést cosi, nad čím je dobré se alespoň zamyslet. Ve svém nepříliš rozsáhlém románu popisuje život jedné německé rodiny v oblasti Krušných hor, jež tam žije již mnoho let před událostmi poloviny 20. století. Kniha nemá ústřední postavu, i když Jakob Schmelzer, válečný invalida z 1. světové války, je jakousi osou celého příběhu, okolo níž běží život v různých jeho peripetiích.

V osudu jeho rodiny se odráží celá tragika 20. století, naděje, že po první válce bude líp, prohlubování bídy v době krize a nástup nacismu, kdy je přes hranici slibováno, že se jejich postavení zlepší. Tragika smíšeného manželství Jakobovy dcery Hildegardy s Čechem Janem Koudelou v době války a zejména po ní, kdy z děr začínají vylézat novodobí hrdinové, aby Němcům ukázali, zač je toho loket. A to i těm, kteří měli Hitlera takříkajíc na háku a o politiku se nezajímali.

Autor se nevyhýbá popisu událostí, které vedly k vyhnání Čechů ze Sudet, zobrazení fanatických nacistů (z nichž jeden je syn Jakoba Schmelzera), popisu odsunu Němců v roce 1945 i následnému osidlování opuštěné krajiny zlatokopy, postupnému zániku dříve kvetoucích obcí a nastupující kolektivizaci několika zůstavších sedláků.

Pozorného čtenáře musí nadchnout Šmídův popisy krajiny a přírody. Ta se rovněž stává jedním z hlavních „hrdinů“ příběhu, autor používá mnohdy velmi syrový jazyk, na nějž je nutné si chvíli zvykat. Krajina hraje roli v jednom z nejsilnějších okamžiků knihy, kdy se starý Jakob Schmelzer vrací na místo, odkud před svým oslepnutím pozoroval ze Poledního kamene celou obec a kterou si pamatoval i jako slepý a byl schopen přesně ukázat na každou chalupu. A nyní svému vnukovi popisuje krajinu, která už de facto není, kde je vše jiné a kde zaniklé domy přikryla příroda.

Knihu bych doporučil těm, kteří se chtějí dozvědět cosi více o Sudetech a jejich historii, než jen to, co se obvykle předkládá jako jakási mantra o zlých Němcích a dobrých Češích. A rovněž těm, kteří si prostě chtějí přečíst skvělý román a kochat se nádhernou češtinou.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora