Michal Cihlář s Veronikou Richterovou vynalezli nový typ fotografické publikace

K nejpopulárnějšímu světskému čtivu středověku patřily vedle rytířských románů fantastické cestopisy. Novověk krátce po svém nástupu oba žánry ironicky přehodnotil: Cervantes vymyslel rytíře smutné postavy, Jonathan Swift zase kapitána Lemuela Gullivera, jenž na svých výpravách zabrousil mezi obry i trpaslíky, poznal říši moudře spravovanou koni, ale také země ovládané nejabsurdnějšími způsoby, jednou z létajícího ostrova, jindy v duchu experimentů potrhlých vědátorů. Ke starým fantastických cestopisům i jejich gulliverskému zgrotesknění se nyní svérázným způsobem přiřadila publikace Michala Cihláře a jeho manželky Veroniky Richterové Cuba v detailech. Bizarní prostředí na vzdáleném ostrově, kde se v duchu hrabalovské poetiky "neuvěřitelné stalo skutkem", zdokumentovala více než tisícovkou věcných fotografií všední reality.

Archeologie přítomnosti

Knihu, v níž najdeme jen pár stránek stroze informativního textu, zařadí asi knihkupci na regál s fotografickými obrazovkami. Její zvláštní, zdánlivě banálně přirozený, ale zároveň až převratně nezvyklý ediční tvar, to však rozhodně nevystihne. Dílo by se dalo spíš vnímat jako konceptuální akt, jako předběžný muzeální katalog skutečnosti, která je kupodivu stále živá, jako obrazový inventář Pompejí těsně před zánikem.

Michal Cihlář (nar. 1960) je svou profesí především grafik. Už koncem 80. let upoutal pozornost linoryty, v nichž oproti dobovým snahám o suverénní zkratkovitost výtvarného projevu vsadil na popisnost, důkladnost a zjevnou pracnost mnohobarevných soutisků, což ovšem činil s velice jemným smyslem pro ironii. Záhy dospěl k osobitosti, u níž se dal kdesi v pozadí tušit příklad Josefa Váchala, ale také Andyho Warhola. Dnes je všeobecně známý především kompletní grafickou prezentací Pražské zoologické zahrady. Jeho nynější výlet do oblasti fotografie působí na první pohled amatérsky, ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Nesnaží se tu o nějaké strhující umělecké efekty, překvapivé kompozice, citově zjitřené záznamy dramatických situací, ale prostě cvaká, co jej zaujalo na povrchu světa. Také spoluautorství umělcovy choti navozuje příjemně rekreační dojem. Jako bychom oba manžele přímo viděli, jak se procházejí pod žhavým sluncem Karibiku a vzájemně se upozorňují na různé zvláštnosti, které by stály za obrázek, aniž by záleželo na tom, kdo pak zmáčkne spoušť.

Výtvarníka přitom Michal Cihlář nezapře. Témata, motivy i kompozice fotek mimovolně vypovídají o vyhraněném uměleckém názoru i vytříbeném postřehu - podobně ležérně si architekti kreslí, podobně si virtuózní instrumentalista může neškoleným hlasem prozpěvovat jen tak u piana náročné árie. Bez uměleckých ambicí nevyžadují jednotlivé fotografie náležitý prostor, v němž by emotivně či esteticky vyzněly. Do publikace se jich proto dalo vměstnat neuvěřitelných 1089, přičemž na jedné dvoustránce najdeme někdy až šestnáct snímků. Jenže výsledný efekt, ač se maskuje jako směsice turistických impresí a věcných informací, je umělecky působivý, a to emotivně i esteticky. Detaily na povrchu kubánského světa se stávají znaky a symboly odkazujícími k hlubším rovinám skutečnosti, které by se daly složitě rozebírat pojmoslovím nejrůznějších společenských věd od politologie a sociologie k dějinám kultury a náboženství.

Řeč znaků a symbolů sledují autoři programově, fotografují nejrůzněji užitou i zneužitou výtvarnost - od obřích transparentů názorné agitace komunistického režimu přes všelijaká návěští, poutače, reklamy či cedulky na domech po zteřelé pozůstatky infografiky z veselých časů předrevoluční hojnosti a mravní zkaženosti. Hned na první stránce promluví ke čtenáři symbol ruky, jež národu ukazuje, kam se má ubírat, následuje přehlídka nejuctívanějších ikon režimu od liberálního intelektuála José Martího z druhé poloviny 19. století přes hrdiny revoluce Che Guevaru a Camila Cienfuegose po pětici kubánských špionů, kteří byli v USA dopadeni teprve před sedmi lety. Neobyčejně výmluvné jsou různé transparenty a nápisy, nikoli ovšem jen slovy, kteá hlásají, ale také stylem písma, zasazením do městského či venkovského prostoru, celkovým výtvarným designem.

Kouzlo nechtěného

Zatímco slavní tvůrci sociální fotografie předkládaly své zprávy o stavu světa nejčastěji v podobě drastických záběrů, které rozehrávají struny hrůzy a soucitu, Cihlář vyhledává a zvažuje různé druhy krásy. Nevšední kouzlo nalézá v nostalgických pozůstatcích kvalitních materiálů a stavebních doplňků, v poničených dlažbách, vitrážích, v oprýskaném štuku, rozpadajícím se dekoru, zrezivělých kapotách amerických korábů silnic z padesátých let. Neméně vydatným zdrojem okouzlení je však i lidová naivita, smysl pro barvy, zdobnost a pouťová mystéria katolické tradice. Socialistický sklon k nástěnkářství ovládl i Kubu, karibský genius loci jej však ozvláštnil jistým půvabem. Český pamětník si nemůže nevzpomenout na tuzemskou názornou agitaci z husákovských let, kterou pod přísným dohledem uměleckých komisí vytvářeli za drahé peníze vyškolení profesionálové. Tvář Kuby se zdá trochu vlídnější snad proto, že tam tato kasta chybí, to však rozhodně neznamená, že by byl tamní režim lidštější.

(psáno pro Respekt)

Michal Cihlář a Veronika Richterová: Cuba v detailech, Gallery, Praha 2005, 1089 fotografií, nestránkováno.