Čtu si po ránu noviny a dozvídám se věci.

Podle ní míra úspor dokonce klesla proti prvnímu čtvrtletí 2013, hlavně "z důvodu zrušení realizace některých opatření, popřípadě jejich úplného zastavení".

Spíš telepaticky vytušíme, co chtěli autoři říci, než že bychom jim porozuměli.

Přeskládat první citát nedá tolik práce: Podle ní úspory klesly proti prvnímu čtvrtletí 2013, hlavně kvůli zastavení některých opatření. Uvozovky tu nemají co dělat, vždyť to, že jde o citát, signalizuje už obrat podle ní. Zrušení realizace a úplné zastavení je totéž. Sousloví z důvodu zrušení realizace některých opatření je jazykově vzato nehoráznost sama.

Kvůli je sprosté slovo? Obrat z důvodu je nóbl? Zrušení realizace je co? Dohromady je to nepřehledná sestava zvuků či písmen, jež vyřadí mysl z činnosti.

Opatření. Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) praví: opatření - postup v nějakém jednání; zařízení (něčeho – pozn.aut.), ustanovení. O jaká opatření šlo, čeho se týkala? Text naznačuje, že měla vést k úsporám a jejich zastavení tyto úspory snížilo. K jakým úsporám čeho, jak měly být vysoké, proč byla opatření zastavena a o kolik snížila úspory?

Novinář byl důvěřivý nebo to už chtěl mít z krku, a nezeptal se. Čtenář se to nedozví, nadto mozek má z toho slovního élentu vypnutý, článek je zbytečný.

Tento týden je velmi zásadní v pohledu našich hodnot. Podle toho, jaké hodnoty upřednostníme, jaké je máme, to se odrazí v naší budoucnosti. Z kolektivního hlediska to velmi ovlivní vývoj na Zemi. A nyní je to na lidech, jak a co projevíme, žijeme a upřednostníme.

Docela by mě zajímalo, co znamená užití slova zásadní. Setkávám se s tím, že zásadní je kdeco, aniž by se řeklo, v čem a proč. A co znamená, že něco je velmi zásadní? Je-li něco zásadní, nemůže to být ještě zásadnější (velmi). Nebo mi to signalizuje, že to není zcela zásadní, že je to zásadní jen téměř? (SSJČ: zásadní = podstatný 1, základní 2, hlavní, řídící se bez výjimek … zásadami)

Když čtu: v pohledu našich hodnot, představuji si hodnoty, nejspíš nějaké bytosti, jak hledí. Podle toho, jaké hodnoty upřednostníme (správně česky: jakým hodnotám dáme přednost)… to se odrazí v naší budoucnosti. To je, prosím, výmyk jako Sněžka; to, jakým hodnotám dáme přednost, se odrazí v budoucnosti. Drobný dotaz: jak? Odrazí, nebo projeví? Z kolektivního hlediska to ovlivní vývoj. Nerozumím tomu. Vývoj bude ovlivněn kolektivním pojetím hodnot, nebo snad budeme kolektivně hledět na ten vývoj? Je to na lidech, jak co projevíme… je to na lidech, jak co projeví. Anebo: je na nás, jak co projevíme…

JAK LHÁT A NELHAT současně – návod k četbě inzerátu:

Nízkoenergetický rodinný dům CHICO v nové lokalitě SLEZSKÁ OSTRAVA, Ve Vilách, kde bude realizováno celkem 22 řadových domů a dvojdomů.
Přízemí rodinného domu o podlahové ploše 82 m² nabízí velkou vstupní halu, toaletu a prostorný obývací pokoj s kuchyní. V patře se nachází ložnice, dva dětské pokoje a koupelna.
Vytápění domu je přímotopy, rodinný dům je kompletně zařízen včetně koupelny, podlahových krytin i vnitřních dveří. Kuchyňskou linku dodáme za nejnižší cenu na trhu.
K domu náleží pozemek a parkovací stání.
Lokalita SLEZSKÁ OSTRAVA je v klidném vilovém prostředí v bezprostřední blízkosti centra, nákupních a zábavních center.
Termín stěhování: léto 2013.

Polotučným písmem jsem zvýraznila údaj o podlahové ploše domu: Přízemí rodinného domu o podlahové ploše 82 m2. Těch 82 m2 se ale vztahuje k celému domu, nikoliv k přízemí. Čtenář se musí podívat na plánek a prozkoumat údaje v něm uvedené, aby zjistil, že jedno podlaží má 47 m2, druhé, se šikminami, 35 m2, dohromady 82 m2.

Pomíjím to, že už se domy nestavějí, ale realizují. Zájemce o dům by se neměl nechat zmást zdánlivými 82 m2 na každém podlaží, ale měl by si spočítat, že na těch skutečných 35 m2 (se šikminami) v patře se má vejít ložnice, dva dětské pokoje a koupelna + schodiště. Prostorný obývací pokoj s kuchyní – kuchyň je součástí obýváku, nebo je za rohem? Kompletně zařízen – bez kuchyňské linky? Co je nejnižší cena na trhu? Jak velký pozemek? Nízkoenergetický – přímotopy? Klidné vilové prostředí (satelit) v bezprostřední blízkosti centra (bez auta se neobejdete).

Je to skutečně jen stylistická nešikovnost?

BYDLENÍ:

Majitelé chtěli otevřít, ale současně opticky předělit obývací pokoj, v němž chtěli umístit také pracovní kout. Další prioritou bylo zvětšení vstupu do obývacího pokoje a zachování komory," přibližuje zadání architektka. Priorita je proto priorita, že je jen jedna, ta první.

V EKONOMICE JE MOŽNÉ VŠE:

"Ministru Kalouskovi se povedlo, že stát začal méně utrácet, přestal žít méně na dluh. Myslím, že se finance vydaly správnou cestou ke splnění maastrichtských kritérií," řekl ParlamentnímListům.cz hlavní analytik a vedoucí oddělení finančních trhů záložny Creditas.

Nechme stranou politiku. Zabývejme se výrokem. Stát začal méně utrácet, přestal žít méně na dluh. Jinými slovy začal žít více na dluh. Takového analytika bych nezaměstnala. Nevěděla bych totiž, co mi jeho analýzy vlastně říkají, a proč.

POLITIKA:

uzurpování většiny proti menšině Co to má být? Slovník spisovného jazyka českého ani slovník cizích slov tohle slovo nezná. Uzurpovat: násilně ovládnout, přisvojit si něco… A ve spojení proti někomu? Co mi chtěli autoři sdělit?

Vleče se to. Začali s tím různí funkcionáři v letech dávných, lidé bez vzdělání, kteří si vzali do hlavy, že vzdělanost se projevuje šroubovaností mluvy a cizími slovy, arci nepřesně užitými. Nějak nám to vydrželo, stal se z toho zlozvyk, a náramně to usnadňuje mlžení – platilo to tehdy, platí to i dnes. Mlžení se samozřejmě hodí a často je záměrné, ale nemyslím, že by šlo o takové slovní mistrovství – cíleně takhle zmotat slova; z poloviny je to skutečně vyjadřovací neumětelství, zajisté podložené neznalostí věci, nekompetencí v úsudku, neodpovědností v rozhodování . Při takovýchto sděleních posluchač nebo čtenář velmi rychle usne. Účastník jednání po probuzení odhlasuje cokoliv.

Je to podobné jako se slovem rozporovat. Když mi někdo řekne, že něco je v rozporu s čímsi, začnu se ptát, v čem že ten rozpor spočívá, čeho se týká, o jaká fakta či úvahy jde. Po sdělení, že někdo něco rozporoval, rozčílím se, co ze mne dělají hlupáka, nebo mávnu rukou nad tím nesmyslem – podle nálady – a dál se tím nezabývám, vím, že by to byla zbytečná a rozčilující rozprava o ničem. Odpověď těžko dostanu, leda mlhavou, bez obsahu, jak už to mají funkcionáři ve zvyku.

Ostatně, víme to všichni, sklon k mlžení mají lidé, kteří věci nerozumějí nebo něco zastírají. Nebo obojí. Jak člověk myslí, tak se i vyjadřuje. Platí to i obráceně – způsobem, jakým se vyjadřujeme, je ovlivňováno naše myšlení.

Prosáklo to i do novin; dokonce i do mluvy odborníků na nepolitické věci. Většinou se běžně vyjadřují vcelku srozumitelně, možná trochu nečesaně. Jakmile zjistí, že má jít o sdělení veřejnosti, cosi oficiálního, zlomí si mozek a říkají a píší takové divné věci. Jeden by málem uvítal, kdyby se vyjadřovali jako po třetím pivu.

Spousta zbytečných slov. Zvykáme si na to. Zvykáme si na to, že se s námi nikdo - lhostejno, zda politici, novináři, obchodníci - nebaví, neinformuje nás nebo nám podává informace neúplné, zkreslené, zcela falešné – co je komu po tom? Hlavně dosáhnout svého. Možná by stálo za to hnát politiky a úředníky k tomu, aby se nesnažili o spisovné vyjadřování nebo o to, co za spisovné, elegantní a správné považují, aby přestali s mlžením. Ptát se, dotěrně, důsledně. Třeba by je to donutilo mluvit a psát jasně, věcně, přesně. Myslet přesně? Chovat se přehledně a způsobně?