JAZYK: Važme si mateřštiny
Předesílám, že nejsem zaměstnancem Ústavu pro jazyk český. Mám pouze rád svou mateřštinu, vnímám a vychutnávám si její libozvučnost, vážím si jí a snažím se ji neprznit. Je-li to vlastenectví, nevím. Prostě se snažím mluvit a psát opravdu a poctivě česky.
Proto mne poněkud dráždí, když jiní dávají naší mateřštině na frak. Koho myslím těmi jinými? Jistěže ne někoho, kdo se umí kupř. ohánět krumpáčem nesrovnatelně lépe než já. To je profesionál ve svém oboru, za což si ho mohu vážit. Nemohu po něm ale chtít, aby se bezchybně orientoval v tajemných záhybech tak složitého jazyka, jako je čeština. Mám na mysli ty, kteří se každodenně objevují na obrazovkách našich televizních přijímačů ve zpravodajských relacích, aby nám poskytovali ty nejaktuálnější informace.
K překvapivému sdělení, že v mrazu voda zmrzne na led, se již nehodlám vracet, ale očekávám, že různí ti reportéři budou jako profesionálové používat mateřštinu vskutku profesionálně. Vždyť jsou vlastně placeni za to, že mluví. A česky.
Odborník by možná našel více jazykových hříchů těchto "profesionálů slova", ale já se soustředím na ty, které mne nejvíce tahají za uši.
Jako sporné mi připadá skloňování číslovek. "Škoda dosáhla dvě stě padesáti tisíc korun." "Škoda dosáhla dvou set padesáti tisíc korun." Prý jsou správné obě možnosti. Mohu se mýlit, ale připadá mi to tak trochu jako výraz rezignace těch, kteří tvoří pravidla českého jazyka. Něco jako Cimrmanova "Marná snaha, hra se zpěvy". Kdo si váží mateřštiny, tomu by nemělo být zatěžko skloňovat všechny číslovky.
Nějak jsme pozapomněli na předložku "před". Nejen v televizi se často setkávám s patvarem: "Je to pět let zpátky, co se to stalo." Nevím, zda je to převzato z ruštiny – "pjať lět tomu nazad" nebo z angličtiny – "five years ago", ale odpusťte mi drobný šrapnel, mě to prostě sere. To by nám s prominutím huba upadla, kdybychom normálně česky řekli "stalo se to před pěti lety"?
Také se nám nějak vytratilo slůvko "totéž" a je nahrazováno souslovím "to samé". Jistěže to asi není prohřešek proti pravidlům, ale nezní to zrovna hezky a něco to říká o bohatosti slovní zásoby řečníkas.
Ani další hřích není gramatický. Jedná se o – dle mého názoru – značně hnusné klišé, což je podle slovníku cizích slov "zautomatizovaný nebo otřelý slovní obrat". Mám na mysli ono značně otřelé " … pro tuto chvíli … ". Dělejte si čárky, kolikrát za týden ve zpravodajských relacích uslyšíte: " … a to je pro tuto chvíli všechno, pro televizi XY Vendelín Houžvička … ". "Tato chvíle" na nás v TV číhá na každém kroku.
Kdybych to uměl, zřídil bych na internetu nějakou anketu či soutěž o vytvoření synonyma k této slovní nechutnosti. Mě samotného napadá "právě teď", "momentálně", "prozatím". Ale věříte, že i kdybychom ono časové určení zcela vypustili, nic by se nestalo?
Prostě a jasně: hrozí povodeň, vykolejil vlak, hoří panelák, parlament hlasuje, vláda jedná. Dozvíme-li se víc, dáme vám vědět.
A ještě čerstvý přípodotek. V době, kdy jsem smolil tento text, jsem z obrazovky dostal při zprávách pumelici přímo mezi oči větou " … trestní oznámení, které byly podány …".
Prosím, chovejme se k naší mateřštině s úctou, myslím, že si to zaslouží.