Ač mě to nebaví, jsem nucena číst všemožné zpravodajství: nikde jinde nenajdu tolik češtinských prohřešků pohromadě - a nejen češtinských, ale dorozumívacích obecně.

Dorozumívání obecně

Zpráva o zjištěních NKÚ:

Nejvyšší kontrolní úřad zkritizoval ve své poslední zprávě neefektivní systém kolem vybírání penále a odvodů, které finanční úřady vyměřují příjemcům dotací za porušování rozpočtové kázně. Většinu z nich totiž Generální finanční ředitelství nakonec odpustí. Celý proces je ale administrativně i finančně náročný.

Čtenář se pochopitelně vyděsí a naštve. Zas nějaký šlendrián. Za moje daně. Čtenář je chudák, nedostal totiž všechny informace. V článku není popsáno, oč vlastně jde, co je v případě dotací rozpočtová kázeň, jak se posuzuje nekázeň atd.

O tom porušování rozpočtové kázně vím své, o důvodech prominutí penále taky. Pracovala jsem čtvrt století v sociálně zdravotní neziskové sféře. Kdyby čtenáři věděli, jak to ve skutečnosti chodí, vyděsili a naštvali by se ještě víc. Jenže jinak a na někoho jiného. Jistěže si někteří dělají s dotacemi, co chtějí, nejsou všichni bez viny, ale … co si budeme povídat. NKÚ vychází z platných předpisů, ten je v tom nevinně. Finanční úřady většinou taky. Pravidla hry jsou divná. To se čtenář nedozví, neboť novinář, který tu problematiku nejspíš taky nezná, se nezeptal. Nezajímá ho to, nezajímá ho ani, že by to mohlo a snad i mělo zajímat čtenáře.

Velkým problémem je nekoordinovanost systému, kdy jej zatěžují opakované a vzájemně se překrývající kontroly.

Lze systém koordinovat? Funkce lze koordinovat. Velkým problémem je nekoordinovanost činností, což zatěžuje systém opakovanými a vzájemně se překrývající mi kontrolami. A slovo kdy tam nemá vůbec co dělat, i kdybychom přešli mlčením nepřesnost té věty (systému, který je zatěžován…).

Čeština:

Podle nich se ministerstvo provinilo také tím, že dosud nezpřesnilo definici "důvodů hodných zvláštního zřetele", na základě kterých se odvody a penále promíjejí.

To je, prosím, syntaktická chyba. Na jejichž základě.

"Je tu mnoho vedlejších efektů spojených s konzumací zvýšeného množství kofeinu, jako například zrychlený tlukot srdce, palpitace srdce, zvýšení krevního tlaku a v nejkritičtějších případech záchvaty nebo náhlá smrt," správně, před jako uvozujícím výčet má být čárka. A tady poznámka: před jako uvozujícím přirovnání se čárka nedělá. (Ohledně interpunkce si dovoluji upozornit laskavé čtenáře, které to zajímá, aby si mě našli v oddílu autoři, je tam – hned na začátku tohoto seriálu, takže až na konci seznamu mých článků, stať Věta - druhá od konce. Sem se to nevejde.)

Matka 6 dětí. Ale fuj. V psaném textu čísla, nejde-li o citaci nějakého předpisu, vypisujeme: matka šesti dětí. Jazyk má i svou estetickou stránku.

Na každé společenské akci se vyskytnou lidé, jež dress code, čili předepsaný, rázem příležitosti diktovaný oděv ignorují. Stejně jako ti, jež chtějí protokolu dostát, ale nevkus je i tak posílá na pranýř. A vždy se najde pár jedinců, pro něž jsou provokace, potřeba zaujmout větší metou než elegance, šarm, kultivovanost.

Jeden by uvítal, kdyby novinářka chtěla dostát češtině. Lidé, již (1. pád množného čísla zájmena jenž). předepsaný, rázem příležitosti diktovaný, oděv ignorují. Za slovem diktovaný by měla být čárka, je to vsuvka (rázem příležitosti diktovaný je významem totéž co dress code). Krom toho neignorují oděv, jak by bez čárky z textu vyplývalo, ale dress code. Nevkus nemůže nikoho poslat na pranýř, může leda pobídnout soudce, aby on poslal provinilce na pranýř. … potřeba zaujmout, větší. Opět by tu měla být čárka – vsuvka, potřeba zaujmout a provokace jsou totéž (slovo provokace má i další význam – upozornit na něco, nabudit k akci…).

Začátek prosince se ponese ve znamení slunečných a relativně teplých dní. Češtinářsky to není nic proti ničemu, jen se mi dělá husí kůže z toho klišé: ve znamení. Podobně sklenka (číše) dobrého moku a jistě mnoho dalších. Nechci si to vybavovat. Prostě novinářská poetika.

Skandální diva, která je označována za blízkou přítelkyni ženatého politika a která se možná za jeho peníze ohákla v luxusním butiku, není téma, které by chtěl s novináři probírat.

Diva – oblíbená a slavná umělkyně. Co je na té slečně slavného, oblíbeného, uměleckého? Ohákla… novináři peskují snad tu dívku, snad jejího partnera, rozhodně ale z hlediska estetického, možná i mravního. Staví se jaksi výš, nad onen pár. V tom případě by měli dodržovat estetickou jednotu své noblesy a neužívat slovník ulice – ohákla.

Zní to slibně, teď ještě musí dostat svoje taxíky na ty místa se špatnou pověstí… Teď nedávno bylo video skrytou kamerou, kde se na Václaváku ptali na cestu na Staromák.

Jistěže v běžném styku mluvíme hovorově. V psaném textu, nikoli v soukromém dopise, ale v textu určeném veřejnosti, by mělo být: ta místa, Staroměstské náměstí. (Taky není každý z Prahy a nemusí vědět, co je Staromák.)

Stěží, ztěžka – ztěží – to je jednoduché: stěží znamená vlastně s tíží, ztěžka povstalo z obratu z těžkého, a slovo ztěží je slepenec obého, rozhodně nesprávný.