aneb Tisíc duchů před Ústavním soudem

V předchozím dílu jsme nastínili metodiku přístupu k duchům vyskytujícím se před Ústavním soudem, naznačili jejich klasifikaci a zabývali se těmi duchy, kteří na sebe berou pozitivněprávní podobu. Dnes se budeme především věnovat duchům přirozenoprávním.

RESTRIKTIVNÍ DUCH je v rozhodnutích ÚS zcela ojedinělý, avšak ÚS ho nasadil dokonce přímo proti samotným duchovním a Květnou zahradu v Kroměříži jim pod vlivem restriktivního ducha nevydal neb shledal, že zahrada není součástí obydlí duchovních (IV.ÚS 287/21). Jako když zloděj vleze do zahrady, ještě nevlezl do obydlí. Takže duchovní pastýři se musí obejít bez rozjímání v klidu Libosadu a v něm naopak státní zahradníci z Národního památkového ústavu budou nadále přistřihávat růže, davy touristů jím budou proudit ve stanovenou návštěvní dobu a rovněž proud dotací zůstane nenarušen. Prostě nedojde k nežádoucímu outsourcingu zahradnické funkce státu. Zaznamenání hodné je, že restriktivního ducha odhalil před ÚS doslova kříž! Tedy mladý, leč protřelý advokát JUDr. Jakub Kříž známý svou blízkostí ke katolickému kléru a příchylností k přirozenoprávní teorii[1].

DUCH SNAHY O ZMÍRNĚNÍ MAJETKOVÝCH KŘIVD je duchem plně restitučním, počet jeho výskytů se blíží ku 40. Zajímavé je, že tady patrně došlo k latentnímu boji mezi tímto duchem a výše uvedeným duchem restriktivním. To znamená, že v případě státní zahrady duchovních v Kroměříži byl jinak vcelku vítězící duch snahy o zmírnění křivd poražen restriktivním duchem. Ale zase byl zachráněn majetek státu, pracovní místa státních zahradníků atd. Duchu snahy o zmírnění je povoláván vícekrát na pomoc DUCH RESTITUČNÍCH ZÁKONŮ (např. III.ÚS 350/19). Což ovšem už je spíše duch pozitivněprávní.

DUCH PŘEPJATÉ ÚŘEDNÍ LOGIKY je také zcela ojedinělý (I. ÚS 3943/14). Zajímavé je, že se patrně nějak účastnil boje mezi duchem restriktivním a duchem snahy o zmírnění křivd. Byl povolán Ústavním soudem proti úřadům, které ÚS pomocí tohoto ducha pokáral pro přístup „prostý veškeré velkorysosti“. Jak velkorysé od ÚS!

DUCH NÁLEZU ÚS je duchem precedenční povahy. Vyskytuje se 11x jako odkaz na dřívější nález ÚS. Zaznamenejme, že zatrolené to je zejména v usnesení IV. ÚS 51/06, v němž proti duchu nálezu IV. ÚS 70/2000 povolal ÚS ratio decidendi. Je tedy třeba, tvrdí ÚS, postupovat podle ducha nálezu, ale je zde i povinnost sledovat důvody nálezu ÚS. Z toho jde i právníkovi hlava kolem.

DUCH LOGIKY A SPRAVEDLNOSTI je sice dvojitý, avšak poněkud ekleticky inkorporativní a asi dosti slabý. Byl vypuštěn také pouze 1x, a to proti nároku advokátky na odměnu, avšak neobstál a odměna byla zachráněna (III. ÚS 2618/21).

DUCH ZÁSAD je velmi rozšířený, patrně nejrozšířenější, sám do široka rozkročený. Nejde už o samotné „zásady“, ale právě o jejich ducha. Při skoro 250 výskytech ducha zásad se nabízí otázka, jestli Ústavní soud potřebuje vůbec k rozhodování zákony a nestačily by zásady, vlastně, a to je podstatné a přesnější, jejich duch beroucí na sebe desítky podob. Těch podob na sebe ten duch bere tolik, že se zdá, že se docela nadře poletováním sem a tam až do zblbnutí[2].

Jen namátkou můžeme vypočítat různé podoby ducha zásad.

Oblíbené jsou latinské podoby tohoto ducha:

duch zásady ex favore restitutionis
duch zásady iustitia fiat, pereat mundus
duch rčení inopi beneficium bis dat, qui dat celeriter,
duch zásady vigilantibus iura scripta sunt
duch zásady in dubio pro reo
duch zásady iura novit curia
duch zásady oficiality
duch zásady iudex ne eat ultra petita partium
duch zásady in dubio pro reo
duch zásady in dubio pro libertate
duch zásady ratione legis
duch zásady de lege ferenda
duch zásady ceteris paribus
duch zásady e ratione legis

Nečekali bychom, po odmítnutí ducha přepjaté úřední logiky (viz shora), že zdaleka nečastějším duchem zde bude duch zásady vigilantibus iura scripta sunt. Právo přeje jen bdělým, pro ně je psáno. Takže pozor ať před Ústavním soudem své právo nezaspíte, pokud ano, neuspějete stížnostmi na ducha přepjaté, tentokrát soudní, logiky.

Varováním nechť vám je případ stěžovatele, který „nepostupoval v duchu zásady vigilantibus iura scripta sunt, neboť - de lege lata nedůvodně - vycházel z „konkludentní“ dohody“ (II.ÚS 243/11).

K latinským podobám ducha zásad přistupují i jeho česká převtělení. Zde jenom namátkově:

duch základních zásad činnosti správních orgánů
duch zásady ustálené judikatury
duch zásady subsidiarity trestní represe
duch zásady procesního zavinění
duch zásady rovnosti zbraní
duch zásady nechť každý střeží svá práva
duch zásady poměrného zastoupení
duch zásady neúplné apelace
duch zásady projednací
duch zásady přímosti
duch zásady volného hodnocení důkazů
duch zásady vyšetřovací
duch zásady účel světí prostředky
duch zásady potenciality
duch zásady minimalizace zásahů do soudního rozhodování
duch zásady vítěz bere vše.
duch zásady právní jistoty
duch zásady subsidiarity trestní represe
duch zásady dispoziční
duch zásady každý nechť si střeží svoje práva
duch zásad materiálního právního státu
duch zásady neznalost zákona neomlouvá

Velmi blízko k duchů zásad mají DUCHOVÉ PRINCIPŮ. Zjevují se například v těchto podobách:

duch principu jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu
duch apelačního principu
duch demokratického právního státu
duch principu sebeomezení
duch základních principů procesního, ale rovněž hmotného práva
duch principu in dubio pro libertate
duch revizního principu
duch principu zákonného pojištění odpovědnosti
duch principu subsidiarity
duch principu je normální se nesoudit
duch rozhraničení moci výkonné a moci zákonodárné

Ukazuje se, že duch principů je mnohotvárný a mnohdy se s duchy zásad překrývá. Pozoruhodný je duch principu „je normální se nesoudit“ (I.ÚS 2252/11). Povolán na obranu, na hradby Ústavního soudu nedal stěžovateli šance. Nadějný duch principu in dubio pro libertate v praxi zklamal a zdá se, že před ÚS prohrává. Pozornosti neujde všeobjímající duch základních principů procesního, ale rovněž hmotného práva,
generální duch.

Jak je vidět, duchové různých zásad a principů konání ÚS profilují a výuka na právnických fakultách by se měla spíše než na paragrafy orientovat spiritisticky, tedy na duchy zásad. Nikoliv tedy na zásady samotné, bez duchů, a už vůbec ne na paragrafy.

Ovšem je třeba uvést, že při našem výzkumu se naopak nepodařilo prokázat, že by snad ÚS používal ducha zásady „komu chceme, pomůžeme, když nechceme, nemůžeme“, kteréhožto ducha mu někteří zlovolní populisté podsouvají.

DUCH TESTU PROPORCIONALITY je duchem zcela ojedinělým (III. ÚS 2554/14). Přesto jde o ducha mimořádně zajímavého svou fluiditou. ÚS totiž běžně místo „subsumpce skutkových zjištění pod skutkovou podstatu“[3], což by se jinak dalo od soudu čekat, používá tzv. testy, které si sám vymyslel (nebo někde opsal). Duch testu proporcionality se pak stává vlastně duchem ducha. Neboť čím jiným už takový test nahrazující právní normu může být než čistou, byť nepojmenovanou duchařinou? Ducha testu proporcionality tedy stojí za to zaznamenat neb jest vlastně duchem na druhou.

Ovšem pak už se rozum zastaví nad převtělením do DUCHA MODIFIKOVANÉHO TESTU PROPORCIONALITY, který byl vyvolán v III. ÚS 2554/14. Z tohoto rozhodnutí lze usoudit, že (asi) po testu přímé diskriminace provedeném Nejvyšším soudem měl patrně nastoupit onen duch modifikovaného testu proporcionality. Záleží ovšem na relátoru použitém v testu přímé diskriminace, míní ÚS. Četba Kantovy Kritiky čistého rozumu se vám pak nad četbou rozhodnutí ÚS jeví jako vcelku triviální záležitost.

MATERIÁLNÍ DUCH je jistě pravou bombou v rozhodovací činnosti ÚS. Pokud jsme shora označili ducha logiky a spravedlnosti jako eklekticky inkorporativního, tak u materiálního ducha už jde vysloveně o contradictio in adjecto.

Jeho výskyt je poměrně častý – 29 případů a zpravidla je vyvoláván spíše samotnými ústavními soudci než účastníky řízení.

Zajímavé je jaké na sebe bere, on prostý, materiální duch, podoby ve svých někdy jemných nuancích:

Duch materiálního státu
Duch materiálního právního státu
Duch doktríny materiálního právního státu

Takto seřazeno to vypadá jako jazykové stupňování. 1. stupeň je ovšem teoreticky trochu záhadný. Patrně naznačuje, že existují i státy ne-materiální, státy formální.

Dále pak:

Duch materiálního pohledu na právo
Duch materiálního pojetí Ústavy

Chybí snad jen duch materiálního jádra Ústavy. Velmi často je materiální duch nasazován proti právu na spravedlivý proces. Takže pozor na něj u podjatosti soudců, práva na obhajobu apod. Materiální duch vám může tyto instituty v řízení zcela smáznout. Právě nahlížení ryze formálního procesního práva optikou materiálního ducha je skutečnou „výzvou“.

Pozornosti neunikne, že ve více případech je materiální duch opatřován uvozovkami. Tedy je uváděn jako „materiální“ duch. Zajímavé je, že se tak vícekrát stalo za účasti ústavního soudce Duchoně, který možná měl nejlepší předpoklady, aby si byl vědom kontradikce (čti: nesmyslnosti) materiálního ducha, a vyjádřil tak určitou distanc k tomuto pojmu.

Pozornosti neujde neúspěch materiálního ducha v případě platů státních zástupců. V odlišném stanovisku vyvolal materiálního ducha sám předseda ÚS (Pl.ÚS 17/10). Ve snaze prospět nezávislosti státních zástupců, kterou sice Ústava na rozdíl od nezávislosti soudců nezná, ale která by jim byla materiálním duchem zaručena, kdyby se jim platy zvýšily.

OBCHODNICKÝ DUCH je trochu kuriosní. ÚS jej vyvolal (Pl. ÚS 37/16) tak, že jej citoval z literatury, z Charlese-Louise de Montesquiea, uznávaného za praotce všech duchů zákonů. Je dobrým zvykem Ústavního soudu často v rozhodnutích poukázat na to či ono literární dílo. Člověk alespoň ví, kde si počíst, když už mu ústavní stížnost odmítli. Od F. Hayeka až po ústavními soudci nepochopitelně oblíbeného nacistu C. Schmitta, To vše vám k četbě doporučí rozhodnutí Ústavního soudu. V tomto případě by se uznávaný autor Montesquie asi hodně divil, že jeho slova „obchodnický duch spojuje národy, nespojuje mezi sebou stejným způsobem jednotlivce“ byla použita jako argument pro ne-zrušení zákazu prodeje o některých svátcích. Byť se obchodnický duch takto stal v dané věci součástí tzv. „testu racionality“, moc racionálně jeho citace v daném kontextu nevyhlíží. Takže až o Velikonoční pondělí narazíte na zavřené dveře Kauflandu vzpomeňte barona Montesqiue.

Ještě zaznamenejme, že obchodnickému duchu zde byl nápomocen i DUCH DŘÍVĚJŠÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ SVÁTKOVÉHO PRÁVA. Jeho role ve věci však rovněž zůstává neobjasněna.

Závěr

Právní věda v dílech současných autorů stojí a padá na odkazech na literaturu, kterou tito autoři přečetli. Jak bylo naznačeno i Ústavní soud nás často ve svých rozhodnutích na zajímavou četbu odkáže. Aniž bych usiloval o roli amicus curiae, doporučoval bych závěrem ohledně duchů odkazovat zejména na již shora uvedené dílo Spiritismus (1906) Jana Běliny (vlastním jménem Jaroslav Dlouhý).

Sám Bělina pak jako zásadní literaturu uvádí například:

· Allan Kardek: Kniha duchův. Přel. Fr. Pavlíček, Č. Budějovice 1881.

· Allan Kardek: Kniha prostředníkův. Přeložil Fr. Pavlíček. Č. Budějovice 1885.

· D. G. Antonelli: Lo spiritismo. Díl I. a II. Řím 1902.

· Dr. Josef Dippel: Der neuere Spiritismus. Mnichov 1897.

· Dr. Wilhelm Schneider: Der neuere Geisterglaube. II. vydání. Paderborn 1885.

Takové odkazy by jistě dodaly duchařským rozhodnutím ÚS patřičného lesku a co na tom, že Bělinova vynikající analýza je zakončena tvrdým odsouzením spiritismu z pozic katolických.

[1] Viz KŘÍŽ, J. Variace na přirozenoprávní téma, Právník 9/2016 s.774 a násl.

[2] Beránek v shora citovaném Nástinu v podobném kontextu odkazuje na J. Váchala: Krvavý román, Paseka 1990, str.169: „Ti duchové už byli z toho cytírování celí utahaní a odpovídali stále blběji“

[3] Viz odkaz na Jean-Reindarda Sieckmanna a Roberta Alexyho v HOLLÄNDER, P. Putování po stezkách principu proporcionality: intence, obsah, důsledky. Právník 3/2016 s. 272